Stejná srdce

Výborný film, HBO a Brad Pitt se zase jednou trefili do černého. Snímek natočený ke 30. výročí diagnostikování nemoci AIDS je emotivní, nervydrásající, nicméně citově nevydírá. Narozdíl od stylizovanější minisérie Andělé v Americe pojednávající o stejném tématu (a taktéž natočené podle divadelní hry) je The Normal Heart civilnější a uměřenější, ale nikdy nesklouzne k lacinému moralizování. Po herecké stránce naprosto bez chyby, všichni tu předvádějí bez debat skvělé výkony, hlavně Mark Ruffalo a k mému nadšenému překvapení Taylor Kitsch (nejlepší herecký výkon jeho kariéry); velký potlesk si zaslouží Julia Roberts (po filmu Na dotek zase jednou skvělá civilně pojatá role) a také Matt Bomer jako Ruffalův přítel. Velký podíl na divácké depresi má skladatel Cliff Martinez, hlavně po čas závěrečných titulků. Ačkoliv snímek může budit zdání "pouhého" zobrazení tehdejší doby nepříznivé k LGBT komunitě, má co říci i v dnešní době, kdy se lidé viru HIV bohužel přestali bát. (02.06.2014)

vykalkulovaná homosexuální ptákovina, na níž je zajímavý snad jen nástřel samotného počátku šíření nemoci.. všechno ostatní jsem si povětšinou protrpěl, poněvadž je film jinak obsahově dosti prázdný, má ultrapomalé tempo a zabijáckou stopáž a několik teple dojemných momentů to zkrátka a dobře nemůže zachránit.. ty nejslabší 3* (16.09.2014)

Chci zůstat nohama na zemi. Chci zůstat necynický a zároveň objektivní. Ale to co se odehrává ve snímku Normal Heart si bohužel o cynickou až vulgární reakcí prosí na kolenou. 10 malých teploušků a postupně odpadají. Ten, co za to nemůže dostat Gayskara, protože se jedná o tv film, ale Zlatý gaybuz ho neminul, ten hlavní rozněžněný Hulk, dostane vztek na ignoraci gaypidemie a stane se z něho mediální štvanec, nenáviděný jak ze strany heteráčů tak buzen. To je v kostce s flitrama, to co se v dvouhodinovém snímku stane. Bohužel všechny atributy, které měli být neutrální, jsou buzní. A podle mě je to naschvál takhle nenaléhavě okaté. A nefunguje to. Mimo pár hereckých výkonů, je snímek spíš legrační, než objevný a klišé zapuzující. (02.02.2015)

Vynikající herecké výkony Marka Ruffala a Julie Roberts zcela jistě přispěly k tomu, že tenhle snímek nalanařil víc diváků, než by tomu bylo v případě naprosto neznámých hereckých tváří. Zpracování tématu, které se v dnešní době prolíná mnoha filmy už zcela běžně (jako když má někdo kopřivku) bylo velmi dobré, ale zkrátka moje parketa to zrovna není a těch citově vyděračských a podbízivých scén bylo tolik, že víc jak průměr nedám ani omylem. Po Klubu poslední naděje je mi to víc než jasné. (18.08.2014)

Proti homosexuálům vůbec nic nemám. Vážně ne. A když někomu řeknu "ty buzerante!", tak to pochopitelně myslím jako urážku, rozhodně mu tím nesděluji smutnou životní pravdu, díky které přijde o práci, zruší si předplatné měsíčníku Bobři všeho druhu, umlátí přítelkyni análním kolíkem a začne agilně obsluhovat pánské řitní věnce. Já osobně preferuji spíše osoby s kundami, leč musím kriticky konstatovat, že jejich lovení je poslední dobou veskrze náročné. Moje poslední dívka, se kterou jsme se bezmezně milovali, mi uhranula hned z první, a to převážně svýma blankytnýma očima, plnými brunátnými rty a okázalými tvářemi, jež byly nesouměrně posety křiklavými ruměnci. Byla úžasný, nevinný, subtilní andílek. Ale musel jsem o její lůno bojovat déle, než by mi bylo milé, neboť její přátelé ze mě nebyli příliš nadšení a také byla často proti své vůli držená doma jen kvůli tomu, abychom se nemohli vídat. Byla to prostě intenzivní, neutuchající smršť nepřízně, jež dramaticky sabotovala naši mladou lásku. Nakonec mi však šla naděje vstříc náruči a já sehnal ideální štípačky na plot, pásku na koberce, paralyzér a dvě plata rohypnolu, takže všechno dobře dopadlo. Na můj vkus byla sice krapítko postarší a zhýralejší, nicméně i když jí bylo sedm, tak vypadala na čtyři, čili pohoda. Někdy si však říkám, jestli mi ta námaha stojí za to. Kopat každý týden na zahradě hluboké mělké hrobečky, no nevím. Jasně, ty jahody, které na nich pěstuji, nikdy nebyly chutnější, ale stejně. Někdy prostě přemýšlím nad tím, že bych se dobrovolně překvalifikoval na kokotí vjezdovnu. Na druhou stranu, třeba buzna už jsem a ani o tom nevím. Prostě jsem ještě nikdy nenarazil na anál nějakého překrásného fešáckého chlapce, který bych chtěl okamžitě a klidně i na sucho vymrdat. A není se čemu divit, moc pánské prdele nezkoumám, neboť z té trošky nahých řití, co jsem kdy viděl, se mi žádná nijak zvlášť nelíbila, vesměs mi vždycky akorát tak zkazily den. Ale nepochybně existuje celá řada mladých, pevných, precizně zaoblených zadků sladkých pytlonosičů, u kterých bych si již při prvním nesměle letmém pohlédnutí řekl: "Jop, tak tuhle prdel chci okamžitě vyprcat! Pusťte mě k němu, ať mu můžu do tý kakaový lahody zašroubovat stožár! No nic, od týhle chvíle bude můj čurák bydlet u něj v prdeli a nastěhuje se tam s koulema až po kořen!". Takže kdoví. Někde tam venku bezpochyby pochodují chlapci s péry a anály, jejichž strupovité povrchy bych tuze rád namasíroval svým mrštným jazýčkem za použití speciální techniky Krouživý orel, nicméně jsem ještě nenarazil na ten pravý čokoládový homotunel. Jednou ten den snad přijde, avšak do té doby milerád zůstanu u žen, fenek, dětí a vysavačů. (24.11.2014)