Režie:
Roy AnderssonScénář:
Roy AnderssonHrají:
Nils Westblom, Holger Andersson, Ola Stensson, Lotti Törnros, Oscar Salomonsson, Jonas Gerholm, Viktor Gyllenberg, Roger Olsen Likvern, Mats Ryden (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Jako moderní Don Quijote a Sancho Panza, tak Sam a Jonathan, dva cestující prodejci s drobnými cetkami, nás vezmou na kaleidoskopickou toulku lidskými touhami. Na výlet, který nám ukáže krásu jednotlivých momentů lidského života, malichernost druhých, humor i tragédii, které se skrývají uvnitř každého z nás, majestátnost života či lidské slabiny. S panoramatickým výhledem poukazuje holub ze své ptačí perspektivy na lidský stav. Opeřenec je ohromen lidmi – jejich aktivitami, pošetilostmi, pýchami a nervozitou, kterým se snaží porozumět a pochopit je. Holub seděl na větvi a rozmýšlel o životě je třetím závěrečným filmem Anderssonovy trilogie o lidském bytí, ve které se tvůrce snažil vytvořit napětí mezi banalitami a podstatnými věcmi, mezi komickým a tragickým – ukázat protichůdnost a dynamickou povahu existence, zatímco formuje myšlenku, že lidský druh potenciálně směřuje k apokalypse, ale také že její výsledek máme ve svých rukách. (Film Europe)
(více)Videa (5)
Recenze (69)
Holub seděl příliš dlouho a rozmýšlel příliš pomalu. Oproti Ty, který žiješ mnohem méně vtipné a více přemýšlivé a metaforické a to v tomto případě znamená doslova ubíjející 100 minutové zamyšlení na osudem lidským. Formálně je to zpracované na jedničku, 100% statická kamera snímá obraz po obraze (a to doslova, chybí už jen zdobný rám) ale obsahově je to prostě už příliš náročné. ()
Tenhle film jsem dal hlavně proto, že započal Skandinávský festival v Mladé Boleslavi. Snad jenom škoda, že pořadatelé vybrali zrovna tenhle kousek jako první, protože věřím, že dokáže hrozně moc lidí odradit od dalších filmů, které už třeba tak abstraktní a absurdní nejsou, spíš naopak. Celkově bych řekl, že právě tenhle autor je hodně mimo v rámci všech dobře známých a zajetých pravidel v rámci filmů ze Skandinávie. Má osobitý humor, osobitý způsob vypravování a hlavně osobitý náhled o některé lidské vlastnosti, které by ve svých filmech rád zobrazil, ale které jsem v tomto filmu za boha nemohl najít. Přišlo mi to prostě naprosto příšerný. Nejenom ty nekonečné záběry, kde se nic nedělo, ale třeba i fakt, že snad skoro všechny věty, které ve filmu byly řečeny, byly řečeny dvakrát. Většinou proto, že ten druhej v tom dialogu (ať už v jakémkoliv) byl brutálně nahluchlej. Hospoda u Kulhavé Lotty nicméně způsobila, že jsem film udržel alespoň na jedné hvězdičce. Ta je ale hlavně za tu absurditu celýho filmu, u které jsem se občas zasmál, ale spíš se většinou hodně divil, na co jsem to vlastně vůbec koukal. Po druhý bych to už asi nedal a spíš si prostřelil mozek. Viděno na základě Challenge Tour 2015 ()
Skvelá artová záležitosť ktorá ale nesadne každému (to ale nesadne nič, že ano). Perfektná kamera - total statická, perfektné postavy - totálne statické, perfektné dialógy - tak pomalé až statické. Toto ak chcete vedieť o čom bolo, to musíte vidieť, to sa nedá popísať. Najlepšia scéna? Ťažko povedať, ale ja som sa najviac kosil pri scéne recitovania básničky :P Roy Anderson proste dodal niečo čo bolo skvelé...kus umenia a zábavy v jednom, zároveň na zamyslenie a určite si niektoré scény zapamätáte ešte dlho po záverečných titulkoch. Filmový titul hodný javiska divadla. ()
Vizuál snímku je rozhodně zajímavý, stejně jako třeba práce s jednotlivými scénami a s hudbou, ale nemohu si pomoct, tohle prostě není typ filmu, který by mě dostal a já se u něj bavil, celou dobu - teď nemyslím, abych se celou dobu smál, ale aby mě to prostě zaujalo. Tohle se snímku s krásně dlouhým názvem prostě nepodařilo. ()
Upozornění: nechoďte na tenhle film, pokud nevíte, na co jdete. Filmy Roye Anderssona totiž mají mnohem blíže k výtvarnému umění než k filmu. Jeho nejbližší souputníky (co se týče jazyka, jímž se vyjadřuje) nenajdete mezi filmaři - téměř statické obrazy (vizuálně, dějově, herecky) Anderssonových filmů mají blízko k pedantsky inscenovaným fotografiím Erwina Olafa nebo Gregory Crewdsona, určitou spojitost (hlavně v jakési melancholii, statičnosti a bezčasí) byste možná našli i v malbách Edwarda Hoppera. / Nečekejte, že uvidíte film, který má děj, vyvíjející se postavy, zápletku nebo jakoukoli akci. Andersson nabízí hypnotickou podívanou v dokonale komponovaných, absurdně laděných záběrech, které spolu někdy souvisí, někdy jen velmi volně, někdy vůbec - a s minimálními dějovými prostředky ukazuje na nenápadné zákonitosti lidského světa, na lidskou zpupnost, stupiditu, osamělost, na snahu najít své místo v životě. "Holub" je z trilogie možná nejslabší, přesto však nabídne řadu obrazů (laboratoř, "recitace", hudební "nástroj" a aristokraté, byznysman s revolverem, nekonečná kavalerie procházející kolem hospody na perferii), které se vám zaryjí pod kůži a dlouho na ně nezapomenete - jako ostatně na každou skvělou fotografii :-) / 90 % Zajímavý a přesný komentář: Marigold. ()
Galerie (29)
Photo © Coproduction Office
Reklama