Good Vibrations

(MFF KV 2012) je to příjemný film o lásce k hudbě, rebelii a radosti ze života i tam, kde to není úplně lehké. má to dobré tempo, vtípky, spolehlivě to pobaví a to i přes přesah k dramatizujícím momentům vyplývajících z doby, ve které se film odehrává. a právě tento přesah je do jisté míry ukazuje, že Terri Hooley prostě byl buď naprosto hudbě oddaný snílek nebo naopak naprostý hlupák neschopný si uvědomit, že k životu a k rodině je potřeba i něco jiného... (08.07.2012)

Nemůžu nevzpomenout na nedávno viděný CBGB. Terri Hooley sice neznamenal pro punkovou scénu to samé, co Hilly Kristal a ani nemohl, ale přesto se jejich příběhy v základu podobají, protože oba popisují hudbymilovné losery, kteří díky své lásce k muzice vstoupili do dějin. Nicméně zpracování CBGB mi bylo bližší, než je tomu u Good Vibrations. Nebylo to ani tak kvůli obsazení, protože Richard Dormer byl trefou do černého a i ostaní herci mi sedli. Spíš mi vadila ta dramatická struna, na kterou se občas hrálo a která absolutně neladila s těmi odlehčenými tóny. Chápu, že prostředí Severního Irska v 70tých letech nebylo žádnou procházkou růžovým sadem, ale myslím si, že tvůrci se měli rozhodnout buď pro hudební drama, nebo pro hudební komedii. Každopádně muzika, jak už to tak u punku bývá, byla parádní, s a dýchla z ní na mě nostalgie, tudíž nebudu v hodnocení tak docela objektivní. 80% (01.10.2014)

Velká punková pohádka. Velmi sympatický filmový monument, ovšem mnohem více než životopisný film je to očividně umně vyrobený mýtus. Taková Velká punková revoluce. Nelze však ani přehlédnout ten tíživý background, pozadí politické situace v Belfastu. Tvůrci zajímavě kladou důraz na komunitní budování a využívání síly hudby v prostředí strachu a všudypřítomného násilí. Velmi solitérní pohled na Irsko oné doby. Formálně originální filmová koláž hraných scén prokládaná archivními záběry. A samozřejmě ta skvělá hudba. Belfastský ,,Godfather of punk" a jeho znovuobjevený příběh... (16.05.2014)

To je hezký, že se rozdělený Belfast spojil v punku, chyba je, že správné vibrace jaksi nedolehly až ke mně... a hudební styl za to vinit nemohu, přestože ho opravdu nemusím, hlavním zádrhelem, proč jsem ani tentokrát neprolomila řadu smolných filmových večerů, se mně jeví irský Pepa Nos a to nejen podobou, ale i projevem, přesto dám jednu hvězdu právě za Terri Hooleyho, za propůjčení k dobré věci, ne za tahání peněz ze školních dítek, aby jim místo hodiny zeměpisu za padesát korun na hlavu vymečel, že je Země kulatá... Příště si v podobných záležitostech odpustím čekání na konec (film to v mém systému hodnocení uchrání odpadu) a při překročení hranice snesitelného odporu vypnu... Proč? Protože můžu. (30.01.2014)

Biografický, nejspíše jen pseudobiografický snímek, o chlapíkovi, který prodejem desek a nevýdělečným hudebním vydavatelstvím v malém prostoru a po určitý čas propojil na smrt znepřátelené obyvatele Belfastu v době bojů mezi katolíky a protestanty. Spíš vymyšlené než reálné. Chlapík je sympaťák, ale zároveň taky sobec, pro kterého žena a dcera nejsou ničím. ____ Skvělá je energie punkových kapel, která pulsuje nadšením a anarchií. Zajímavě působí rychloflashbacky z dokumentárních záběrů, které ve zkratce přiblíží dobu, aniž by ji do detailů popisovaly. Na vysvětlení bohatě stačí krátké flashe.____ Film se snaží, ale příběh zas tak zajímavý není. (18.01.2016)