Páter Thomas

Tenhle horror jsem viděl kdysi dávno v jednom zakouřeném pražském klubu, kde jednou za měsíc mimo jiné promítali kultovní filmy (např. OBCHOĎÁK SMRTI od Wynorskiho nebo Raimiho ARMÁDA TEMNOT) a dostalo se tak i na PÁTERA THOMASE. No a dnes po druhém zkouknutí stále platí, že tohle je poctivá italská horrorová práce. (02.12.2016)

Lucio Fulci se tady bohužel nepředved až zas tak, jak sem čekal. Příběhově to je samozřejmě nuda a herci blbý, ale zajímavý by na tom měly být gore scény, což sice jsou, mimochodem scénka s vrtačkou v hlavě a vyzvracení vynitřností sou fakt libůstky, ale je jich zatraceně málo, což vyústí v to, že se neni prakticky čeho chytit a nudí to. Škoda, docela sem se těšil na nějakou řezničinu (09.02.2008)

Tento hit šťastných českých a slovenských vlastníků videopřehrávačů osmdesátých let, rozhodně nepatří k mistrovým nejpovedenějším kouskům. Ovšem vyčítat filmu scénáristické nedostatky v podobě logických lapsů, by bylo (a vhledem k reakcím uživatelů) i je zcela fatální chybou, vycházející z nepochopení a neznalosti jak Fulciho díla, tak i jeho osobnosti. Nahrazení lineární logiky logikou mozaikovu, bylo jedním z důležitých pracovních nástrojů tohoto velkého obdivovatele surrealistů (především pak Bunuela), stejně jako fascinace iracionálnem a temnotou nevědomí, vystupujících na povrch v podobě strachu z neznámého a nepochopitelného, obav z věcí a jevů, které se nachází mimo dosah vědecky zracionalizovaného a utříděného světa, který má zdánlivě pro vše svá uklidňující vysvětlení. Nicméně Paura nella cittè dei morti viventi obsahuje (alespoň dle mého názoru) dva přehmaty, které se měrou zásadní podepisují pod celkovou neuspokojivost snímku. Jsou to jednak výrazně nepovedené (až by se chtělo říct odfláknuté) gore efekty a takřka úplná absence pro Fulciho tolik typického černého humoru (jedna vrtačka v hlavě to nespraví). (13.04.2007)

Jestli provází mou pubertu nějaký výrazný filmový zážitek, pak jsou to scény z Pátera Thomase jako ta v níž je hrdinka pohřbena zaživa a potom co si rozedře prsty do krve škrábáním na víko rakve, ji málem prošpikuje krumpáč, kterým se jí pokouší z rakve vysvobodit její zachránce... nebo to vyblití vnitřností... nebo ten vrták... prostě braková italská klasika, ze které jsem ještě dneska posranej strachy... (26.02.2003)

Těžko uvěřitelná zhovadilost s pitomými dialogy a otřesnými herci. Na druhou stranu to ale vyznívá tak lacině a komicky, že jí to klidně odpustíte. No, řekněte sami, kde jinde uvidíte například rozzlobenného fotříka, co načape svoji dceru s místním debilem, jemuž záhy prožene soustruh hlavou? Nebo hrdinného novináře (co vypadá jako boží parodie na Rogera Moorea),který ve snaze vysvobodit zaživa pohřbenou ženu začne třískat do rakve krumpáčem? Nebo zombies s podivným zlozvykem skalpovat své oběti holýma (shnilýma) rukama? (18.06.2006)