School Is the Foundation of Life
Režie:
Martin FričKamera:
Jan StallichHudba:
Julius KalašHrají:
Theodor Pištěk, František Smolík, František Kreuzmann st., Jaroslav Marvan, Ladislav Boháč, Václav Trégl, Karel Postranecký, Čeněk Šlégl, Marie Burešová (více)Obsahy(1)
Štěstí. Co je štěstí? Muuuška jenom zlatá…! Je celkem zbytečné tázat se, proč jsou filmy ze studentského prostředí tak oblíbené u diváků všech věkových kategorii. Každý z nás prošel (či právě prochází) nějakou školou a ve studentských filmech hledá odraz svých vlastních vzpomínek nebo čerstvých zážitků. Studující mládež pronikla do českého filmu mnohokrát. Ve 30. letech minulého století to byly především sentimentální historky o prvních láskách a popletených profesorech. Režisér Martin Frič natočil v druhé polovině třicátých let dvě výborné veselohry Škola základ života a Cesta do hlubin študákovy duše, které byly inspirovány romány Jaroslava Žáka, dokonalého znalce středoškolského prostředí. Oba snímky dodnes patří k divácky nejúspěšnějším snímkům. Škola základ života má prostý děj, dokonale však vystihuje jednotlivé typy studentů i profesorů. Ladislav Pešek se představil v nezapomenutelné roli studenta, který neopomine jedinou příležitost k rošťárně, František Filipovský naopak hraje podlézavého šplhouna a udavače, Antonín Novotný zase obletovaného školního krasavce. Jejich důstojné pány profesory si s chutí zahráli František Kreuzmann, František Smolík, Ladislav Boháč, Jaroslav Marvan a Václav Trégl. Ředitele gymnázia si poté zahrál Theodor Pištěk. (Česká televize)
(více)Recenze (408)
Popularita a věhlas jaroměřského středoškolského profesora Jaroslava Žáka překročila svůj regionální dosah nejen knižními bestsellery, vydanými v druhé polovině třicátých let na základě autentických historek ze školních škamen, ale také prostřednictvím Žákova nepředstíraného zájmu o českou kinematografii, který se později změnil v úzké přátelské pouto s režisérem Martinem Fričem. Především mládeží vyhledávaný svazek študáckých dobrodružství tak, jak jej pro širokou čtenářskou obec navždy zvěčnil právě Žák, velice záhy skončil i na stole vlivných barrandovských producentů, kteří se jej po jeho přečtení rozhodli nabídnout v odvážné filmové podobě. A přicházely další úspěšné návrhy, tím nejvýraznějším bylo zřejmě soudobé jevištní nastudování v Burianově Déčku, poskytující mmj. jednu z prvních hereckých příležitostí tehdy mladému Rudolfu Hrušínskému. Žákovu literární formu bylo ovšem třeba poněkud rozvést a především ji poskytnout pevný dramatický rozměr, který by nedovoloval, aby se film stal pouhým sledem humorných situací a výjevů ze školního i rodinného života zúčastněných protagonistů. Zásluhu na tom, že se film zařadil mezi pamětnické evergreeny má nesporně Fričův chápavý režijní dohled a zejména uskupení předních hereckých legend před i za katedrou. V nastalém kaleidoskopu získávají pozornost jak mladí v čele s Peškem, Filipovským, Strejkou a Novotným, tak představitelé profesorských autorit v charakterově zajímavém rozlišení prostřednictvím interpretací v podání Václava Trégla, Smolíka, Boháče, Kreuzmanna a dalších. Z tohoto monolitu do popředí vystupuje asi nejvýrazněji postava neurotického češtináře Kolíska, hraného nedostižným Marvanem, zapisujícího se navždy do srdcí diváků proslulou recitací Heydukovy básně o mušce a štěstí, následovaná jedním dechem vynikajícím Theodorem Pištěkem v roli velectěného pana ředitele a skvostnou epizodou ze soukromého tenisového turnaje. Dnes nepříliš oceňovaný, ve své době ale nepominutelný a nezvykle nutný vlastenecký tón, kterým je vybaven zejména přátelský vztah mezi třídním kolektivem i jednotlivci (Novotný, Gabrielová), nabývá na intenzitě v samotném závěru, v němž zaznívá jakýsi manifest mládí a svobodné euforie, hrdě odolávající aktuálním politickým událostem. Původně neškodná studentská legrace se tak rázem stává vpravdě národním dílem, které spadá do poslední vrcholné prvorepublikové dekády. Jeho hodnoty, zdá se, přetrvávají i navzdory sedmdesátileté časové propasti a zcela určitě svědčí o vzácné umělecké i osobní sounáležitosti Martina Friče a Jaroslava Žáka. ()
Klasika, která s další klasikou "Cesta do hlubin študákovy duše" o kousek prohrává. Plachta svým profesorem přírodovědy dodal filmu víc, než příšerná spolužačka Čuřila a spol. :-) ()
SLabší než Cesta do hlubin študákovy duše, ale pořád skvělá komedie s kultovními hláškami. ()
Štěstí, co je štěstí? Muška jenom zlatá ... nebo Teď vám názorně předvedu, jak se básník stává trpaslíkem. Kultovní hlášky a moc milé obsazení. ()
Klasika tzv. filmů pro pamětníky, plná laskavého prvorepublikového humoru. Součást filmového vzdělání, s výtečnými obrazovými propojovačkami a humorem verbálním, vizuálním i situačním... bohužel s naprosto nemožným koncem. Ten pořád nemůžu překousnout, a proto dávám 70%. ()
Taky tak rádi vzpomínáte na léta strávená ve školních lavicích? Na nenáviděné, profesí deformované profesory? Na památné výroky, trapasy a první lásky? O tom všem tento film je a ačkoliv se jeho děj odehrává před více než sedmdesáti roky, stále má čím pobavit. V pestré přehlídce kantorů jistě najdete jednoho i více s charakterovými vlastnostmi podobnými kantorům vaším. Je tady věčně dezorientovaný matikář, ultrapřísný němčinář i ředitel celého ústavu vzdáleně připomínající mrože. Jsou tady nezapomenutelné hlášky („Muška jenom zlatá!“) pronášené výbornými herci a celkový dojem z této vydařené veselohry kazí jenom otřesná zvuková i obrazová kvalita. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, Zloděj kol ()
Filmová perla a nebojím se říct vybroušený diamant z dob, kdy byla naše kinematografie na jednom ze svých málo četných vrcholů. Díky hereckým výkonům, inteligentnímu vtipu a troškou toho sentimentu se tento snímek z černobílé éry dá shlédnout třeba po stopadesáté. A s chutí. ()
Příjemná "študácká" klasika, která dokáže pobavit chtěně (výborný scénář a skvělé herecké výkony) – i nechtěně (roztomilá naivita některých scén a replik, pochybný věk hlavních aktérů). Je zajímavé, nakolik si tahle lehkonohá satira uchovává v jistých aspektech svou platnost... A především stále dokáže rozesmívat diváky. Nebýt debilního závěrečného běhu a nesmrtelného hlodu "poběžíme stále kupředu" (zjevně implantovaného dodatečně), byla by to dokonalá komedie... ()
Velmi povedená komedie, která je po celých 94 minut zábavná a nestárnoucí. Bohužel konec je na můj vkus příliš naivní a přehnaný, ale celkově film potěší všechny nejen ze skupiny pamětníků. Martin Frič poskládal velmi mnoho kvalitních herců a natočil jeden ze svých nejlepších filmů, který ale pro mě není nejlepší ze všech. ()
Vyborna ukazka toho, ze filmy ze skolniho prostredi maji u nas nebyvale silnou kvalitu at uz jsou natoceny v letech tricatych ci devadesatych. ()
Scénář: Václav Wasserman, Jaroslav Žák .. První z dua „školských" komedii nese stejné parametry, jako o rok starší přírůstek. Křišťálově dokonalý, nestárnoucí humor, skvělé herecké výkony a studentské hlášky. ()
Roky som o filme pocula, ale nikdy som sa k nemu nedostala, pretoze televizia nebola nikdy nejako mojim velkym priatelom a vzdy dostal prednost nejaky iny film. No ale konecne som sa rozhodla, ze je hriech nepoznat stare dobre hlasky a vtipky priamo a nielen z rozpravania... Takze co dodat? Len to, ze ma mrzi, ze su tieto casy uz za nami, ze su studenti uz uplne inde, nie len spravanim, ale aj vymyslanim vtipkov na ucitelsky zbor... Je to naozaj skoda, ze toto obdobie lubozvucnej cestiny, ale i slovenciny, je nenavratne prec a preto je skvele, ze nam to moze pripominat aspon par behajucich obrazkov, ktore su mementom toho, ze ucitelia a studenti dokazu spolocne bojovat aj zmysluplne, s vtipom, eleganciou a hlavne mierumilovne... (Videne 27.8.2010) ()
Prvorepublikově idealistická sonda do prostředí středoškolské mládeže, je dobré si ale uvědomit, že v dané době šlo ovšem navíc o vrstvu čisté elity národa, za časů první republiky byla výsada vystudovat reálné gymnázium zpřístupněna pouze malé vrstvě společnosti, tedy přesný opak dnešního status quo. Díky výše uvedeným faktům je hned jasné, že zamýšlená satira bude ve výsledku jen dobově decentní a že Martin Frič natočí spíše dobově úsměvnou a milou komedii, ze které se ovšem stala nepřehlédnutelná ,,študácká" klasika. A není divu - vynikající herecké výkony (a s nimi spojená spousta dnes již zlidovělých hlášek ,,Muška jenom zlatá... Studenti? Vy nejste studenti! Vy jste barbaři!), funkční a dodnes platný humor a obzvláště nadčasové téma a prostředí - přiznejme si to otevřeně, od dob Fričovy komedie se některé c & k neduhy a profesorské povahotypy ještě zcela nevytratily a posun nastal pouze v rovině uvolnění mravů žactva, kterého se tak obávají filmoví pedagogové. Co se naopak Martinu Fričovi trochu vymklo z rukou, to byl agitačně vyznívající závěr (pochopitelný ovšem v roce dokončení filmu) a opět dobovou zvyklostí vynucené obsazení rolí studentů povětšinou zralými herci, což ovšem dnes lze přejít se shovívavým úsměvem. Škola je skutečně přesně dle Masarykovských zásad základem života a tenhle film to jen a jen potvrzuje... ()
Ach jo . . . do takové školy bych i rád chodil . . . ()
Tak tenhle film mam radsi nez Cesta do hlubin studakovy duse, protoze je vlastne celej soustredenej na studenty a ty delaj jednu kravinu za druhou, takze je celkove film daleko vtipnejsi. Opet tu je perfektni Pesek a Marvan. Cistejch 5* to sice neni, ale i tak je dam. ()
"To není učení, to je krocení divé zvěře." Tak tentokrát mne samozřejmě nejvíc pobavil fantastický němčinář Čuřil, neboť ich habe gesagt, že slepice se řekne die Katze. Těsně za ním následoval Holous, jehož básník na stará kolena zívá u jezera, bonzák Krhounek a Benetka se svým báječným kolenotočem. Pozadu nezůstal ani učitelský sbor, jehož výkon při tenise byla parádní sportovní podívaná, ale celý ten humbuk kolem vydávání Řevu septimy mě zase tak moc nezaujal. ()
Cesta do hlubin študákovy duše je možná milejší, lidštější a líbivější, ale pro mě je jedině Škola ten opravdový základ života! Tedy až na tu drobnou rudou agitku... Jinak je však satiricky ještě střelenější, o zlomeček vtipnější, ale přitom stále v lecčems trefná a překvapivě i moudrá (samostatné myšlení vs biflování nazpaměť). Herci byť někdy věkově nesedí si vyhráli se svými rolemi skvěle a profesoři jsou taktéž, ať už chtěně, či nechtěně, vtipní. Problém je jen v tom, že člověk nesmí od 70 let starého filmu očekávat ultimátní nadčasovost a spíše si nostalgicky zavzpomínat... 8/10 ()
Sympatický film plný příjemných hlášek, který je v jádru nejspíš nadčasový. Jen škoda, že dnešní učitelé už ztratili schopnost najít nakonec rozumné řešení nehledě na antipatie a drzost studentů zase ztratila zde přítomnou grácii a opodstatněnost. Ale taková je holt doba. ()
Tady platí to samý, co jsem napsal do komentáře k filmu Cesta do hlubin študákoj duše... ()
Jeden z velmi malé hrstky českých předválečných filmů, na který jsem ochoten se dívat. Výborný portrét tehdejší společnosti. A je to celkem vtipné:) ()