Girls

Po prvních dvou řadách... Ze skutečnosti, že má takhle napsaný, zprodukovaný a zahraný seriál 68% a mile přihlouplé skopičiny typu Big Bang Theory či nedej bože HIMYM kolem 90%, je mi lehce blivno. Žádné kompromisy, postavy, kterým život teče z uší, dialogy, které sedí jako prdel na hrnec, humor, který je vždy poctivě situační, nikdy na sílu natlačený. Skvěle napsané jsou nejenom samotné Girls, ale také pánský ansemble - jak Adam tak Ray jsou postavy, s kterýma cítím upřímné sympatie - i proto, že jsou to certifikovaní magoři. Sex ve městě jaký měl být. Lena Dunham je "a" a možná snad i "the" voice of our generation. 90% (11.11.2013)

Hanna je tak nekoukatelnej formát, že ani moc nechápu, jak jsem dokázal dát dvě série během jednoho a půl týdne. Na druhou stranu Lena Dunham jako představitelka i jako autorka je neuvěřitelně kreativní a odvážná. Často zůstávám s ústy dokořán. Děje se tu spousta věcí, které nikdo vidět nechce. Ale pár postav včetně Alexe a Adama baví moc. Takhle si holky představujou drsný a zoufalý kluky..... (09.01.2014)

O životě ze života. Chvíli to trvá, ale lidsky strhne a emocionálně nepustí. Od třetí řady nahoru v televizi dlouho nebylo nic tak uvěřitelného a tak citlivého. O vztazích, přátelství, sobectví, empatii, hledání sebe sama i hledání toho, koho milujeme, koho bychom milovat mohli a koho milovat chceme. Nejsilnější jsou Girls ve chvílích, které vybízí k sebereflexi. Drsné a nekompromisní. Protože jestli tenhle seriál umí o postavách něco vypovídat, je to zejména to, jak moc věří, že žijí pro někoho, zatímco myslí jen na sebe. Jakkoliv se dá úvahově sklouznout při sledování k tomu, že vztahy, ať už přátelské či ty milostné, nepřináší nic jiného než bolest, já jsem na konci každé série cítil ten nefalšovaný příslib naděje, že můžou vždycky nakonec být to nejkrásnější, co život nabízí. Bez kýče a bez obalu. Škola života pro ty citlivé z nás. (14.07.2017)

Zaplaťpánbůh, že existují stále takoví tvůrci jako Lena Dunham. Girls jsou naprosto bezprecedentním seriálem, pokud jde o zažité stereotypy tak, jak je vnímáme my (v tomto případě tedy my, televizní diváci). Někde jsem četl přirovnání o jakémsi „vážnějším Sexu ve městě“. Přijde mi to lehce úsměvné, protože jediná paralela je zde opravdu a pouze v tom, že v centru dění jsou jsou převážně ženy/dívky. Nechci tu nějak prvoplánově kritizovat Sex ve městě (první řada mě docela i bavila), spíš chci poukázat na to, že Girls jsou prostě něco úplně jiného a na současném poli seriálové produkce působí velmi osvěžujícím dojmem. Girls jsou totiž realistické, zároveň velmi humorné, někdy dojemné, někdy cynické, nicméně všechny postavy jsou ohromně zajímavé a představují neoddělitelnou součást celku. Chápu, že to budou mnozí odsuzovat s tím, že je to až moc „divné a na dnešní dobu takřka undergroundové“, nicméně Lena Dunham je velmi chytrá osůbka a není úplně těžké odhadnout, na jakou cílovou skupinu tím míří. Co mi imponuje asi nejvíc, je skutečnost, že postavy v tomhle seriálu nejsou ani moc krásné (tak jako dobře, Marnie je kus, ale stejně jí to dlouho k ničemu moc není), ani moc chytré, ani moc úspěšné a ani třeba pohádkově šťastné (takhle extrémně by se to dalo přiměřeně charakterizovat i obráceně). Jsou to prostě lidé z masa a kostí, kteří se protloukají životem a hledají své místo – někdy s humorem, někdy tragikomicky, někdy vás dojmou k slzám a někdy je vám za ně strašně trapně. Je to opravdu hodně jiný seriál, protože jede po úplně jiné vlně než 95% ostatních seriálů. Na závěr bych chtěl říct, že takto nízké hodnocení nechápu, ale to bych lhal. Chápu ho totiž velmi dobře. (07.01.2014)

Navnadil mě plakát. Sjela jsem první čtyři díly, za tu dobu jsem se nezbavila dojmu, že mi jsou všechny postavy bez vyjímky nesympatické a jejich starosti a strasti mi připadaly nezajímavé, k účelu zívání jak ulité. Ani jednou jsem se nezasmála, nedojala, prostě nic. Končím. A ani jedna z holek není zdaleka tak hezká jako na zmíněném plakátu, photoshop rules. (18.06.2012)