Dvojí život Veroniky

Nebudu předstírat, že jsem Dvojí život Veroniky pochopil. Vůbec ne. Naopak, kdyby to tak bylo, nejspíš by mě vůbec nebavil. Právě hledání souvislostí, smyslu a symbolik je to, co dělá z Dvojího života Veroniky výjimečný zážitek... ale zároveň ho tím kvalifikuje jako jeden z nejméně vhodných filmů pro školní představení, kde jsem ho shlédnul. Z filmů, které jsme s naším gymnáziem viděli, byl zdaleka nejlepší - jenže si toho skoro nikdo nevšimnul. Já naštěstí ano, a tak jsem se nechal unést... Co divák, to výklad, dá se říct. Ale zatímco u Mulholland Drive mi to dost vadilo, tady se mi to naopak velice líbí. Božská Irene Jacob ve filmu, který je náročný na svého diváka, ale nezklame ani nejnáročnějšího diváka. Dobře, pokud tenhle komentář nedává smysl a působí roztříštěně...o to šlo;oD. Nemá smysl psát analýzu, protože názor si musí každý udělat sám a tady to platí dvojnásob. (29.06.2006)

Krzysztof Kieślowski mi víc seděl v sérii "Dekalog", která tak nějak byla dostatečně realistická, aby ty emoce, které chtěl prezentovat, vyzněly. V případě více experimentálního filmu, kterým "Dvojí život Veroniky" je, už mi jeho pojetí tolik nesedlo. Je to pořád dobrý film, ale prostě mě neohromil, jak jsem doufal. (26.02.2016)

Film, kde forma zkopala do kuličky obsah a pracuje s různými magickými obrazy, záběry plnými různých vizuálně zajímavých věcích, ale celek je jako takový zoufale nudný a celý příběh (respektive příběhy dvou Veronik) je jen plytká pitomina plná různých nefunkčních obrazů a spodobnění. Ano, výsledek není špatný, je jen průměrný a titulní Veronika (které jsou teda dvě, ale to je detail, ehm) sice zpočátku působí sympaticky a étericky, jenže čím dál film běží, tím víc se stává v mých bulvách přihlouplou husičkou. Nehledě na to, že ani to vizuálno tu nehraje tak silnou notu, aby bylo sledování zábavné samo o sobě, buď to chtělo lepšího scénáristu, nebo kameramana. A nebo tam nechat Iréne Jacob nechat hrát oblečenou maximálně ve spodním prádle a nechat ji obtěžovat chapadlatým monstrem z Vernónie, ale to už by byla poněkud jiná situace. Vhíííí. (05.10.2015)

Jednoznačně vrchol Kiéslowského tvorby. Příběh dvou dívek, které se nikdy nesetkali a přitom jedna druhou cítí, balancuje na hraně pocitů a reality a snu, mezi intuicí a vzpomínkou... V krásně barevně laděném obrazu, který je složením zelené, červené a žluté se nám vypráví příběh, plný detailů a drobností, plný lehkých cinknutí a úžasné hudby... Kiéslowski nám otevřel nejvíce intimní stránky ženy... Dvojí život Veroniky byl zjevnou inspirací pro Amélii z Montmartru, která využívá mnoho postřehů z toho úžasného filmu. (07.09.2006)

Rád rozumím viděnému. Krzysztof Kieslowski však svým divákům zřetelná poselství nedopřává. Proč jen mi to v jeho případě tolik nevadí? Snad, že ukazuje svět, jako místo nevšední a záhadné, jako tajemný propletenec souvislostí, v němž lze najít mnoho dokladů o tom, že náhody nejsou tak docela náhodné. Je však přetěžké z událostí jejich vyčíst jejich skutečný význam. A to platí nejen v Kieslowského filmech. Pan režisér mi tedy nedopřává rozumět, ale právě takovým užaslým způsobem jako někdy sám nerozumím podivným setkáním a podivným shodám okolností ve vlastním životě. Vždy když se nějaká taková zvláštní synchronicita přihodí, usmívám se pak zeširoka, že nejsem ponechán soukolí mechanické nutnosti, nýbrž že jsou tam nahoře i mé vlasy jistě spočítány. Ale v tom, co se přihází, přece číst nedokážu... (24.05.2006)