Valentin Dobrotivý

"To je něco tak naivního... ale legrace by to byla." Legrace to teda fakt bola. Pešek a Marvan sú v svojich klasických polohách bezchybní. Nový ťahá celý film v ďalšej zo svojich typických rolí - tentokrát poisťovák. Sadlo mu to ako uliate. Poctivá komédia, ktorú som zhliadol hneď aj druhýkrát. Ak sa vám páčil film Eva tropí hlouposti, tak sa vám bude rovnako páčiť aj tento kus. Zamrazí však historka z nakrúcania. Odporúčam komentár užívateľa monolog. (24.09.2016)

Narozdíl od jiných filmů Oldřicha Nového jsem kvality Valentina Dobrotivého docenil relativně pozdě. Nenápadný úředník to v konkurenci s Kristiánem či roztomilým člověkem celkem logicky prohrává. Navíc ani Hana Vítová nemá vnitřní kouzlo, vnější půvab a přirozenost Adiny Mandlové či Nataši Gollové. Ovšem ve srovnání s Haasovým Mazlíčkem, kde je nepraktičnost hlavního hrdiny dotažena do důsledků, vytváří Oldřich Nový realistickou a sympatickou postavu. I když milionářské scény (auto, vila, zahradník, přízeň nadřízených) jsou místy křečovité, je to stále ON. Za nejlepší pokládám prvních 30 minut a potom některé špílce v příběhu - paní Dousková posílá kostým, Maruško, kam jsem dal ty zlaté hodinky, zvoňte dvakrát a silně. Ačkoliv se neutrální divákův vztah k hlavní dvojici postupně změní, mají v tomto filmu snad víc než, kde jinde, důležitou úlohu vedlejší postavy, které vytvářejí příhodný kolorit - Jaroslav Marvan (lepší než podobná role v Katakombách), Baldová, Pištěk, Průcha, Pešek, Fiala, Řepa. Na rozdíl od jiných komedií těch let se do sebe snaží absorbovat i jiné prvky. Nechce vychovávat, ale ukázat, co dokáží udělat žert a peníze. Nutno říct, že si s tím poradila velmi dobře. "Takže včerejší položku škrtám a k dnešnímu datu zaneseme chléb třicet haléřů." (18.03.2004)

Tady se nedá o ničem dlouze polemizovat. Film prostě slibuje kvalitní podívanou, které neubral ani čas, ani dnešní doba. Příběh o opravdovém přátelství, přetvářce a upřímnosti je totiž stále aktuální. A zapojí-li se do děje humor a vtip v podání těch nejlepších prvorepublikových hvězd (Nový, Marvan, Pešek, Baldová, Pištěk, Fiala aj) - zde ve zvlášť dobré formě, je o zábavu postaráno. Tento film patří mezi prvorepublikovou elitu, na kterou se vždy ráda podívám. (17.01.2008)

Válka pokračovala, nacisté nebrali ohled na nic a na nikoho a s příchodem obávaného Heydricha do Prahy se začala stahovat mračna i nad českou kulturou, dosud přežívající také díky určité benevolenci Heydrichova předchůdce, barona von Neuratha. Po osudovém atentátu na zastupujícího říšského protektora se perzekuce dotkla i mnohých osobností z řad české inteligence. Byla to zlá doba. Setkání Martina Friče s Oldřichem Novým nad scénářem jejich nového filmu lze proto do jisté míry chápat jako vstřícné gesto vyjadřující vzdor právě probíhajícím tragickým okamžikům, ať už jde o vypálení Lidic nebo zatčení herečky Anny Letenské. Nic z toho film naštěstí nezaznamenal, naopak přinesl do potemnělých českých biografů další vítaný příděl smíchu a humorného rozptýlení. Oldřich Nový v roli důvěřivého úředníka pyšnícího se precizním inventářem veškerých výdajů, i těch docela bezvýznamných, tak trochu alternoval svého předchůdce Aloise Nováka – s tím rozdílem, že tady Valentinovi otevírá možnost stát se, byť v poněkud skromnější a už ne tak okouzlující formě, znovu Kristianem, člověkem z jako by jiného světa, až rafinovaný podvod s loterijním losem. Důležité, co do významu, jsou víc než kde jinde všechny vedlejší figurky, vesměs groteskní exempláře lidské poťouchlosti, falše a přetvářky. V nanejvýš přiléhavém hereckém provedení Jaroslava Marvana, Ladislava Peška, Emana Fialy, Pištěka, Baldové, Šlemrové a dalších se navíc tito apoštolové oportunismu stávají autentickými, zcela přirozenými lidmi, kteří jednají, jak jim káže jejich chameleonská fasáda. Pro Hanu Vítovou, která mezitím vyzrála ve vynikající charakterní herečku, znamenal Fričův film vůbec první setkání s Oldřichem Novým před kamerou a nutno dodat, že jim to spolu ladí dokonale. Valentin a některé další paralelně vznikající snímky zosobňují takřka ocelovou výdrž českých filmařů v nejtěžším válečném období a už poněkolikáté tím potvrzují nepsanou skutečnost, že kvalitní humor vyvěrá v těch nejtragičtějších chvílích. P. S. Kde jinde narazíte na POŽURŽIL? (04.10.2008)

„Račte, vážený pane řediteli, sdělit veleváženému panu vrchnímu řediteli, aby co nejrozhodněji ráčil ujistit vysoce váženého pana prezidenta, aby ráčil být co nejlaskavěji úplně bez starostí.“ U podobného typu filmů někdy trvá, než se rozjedou, ale tenhle baví prakticky hned tepáním do úřednické hierarchie. A pak je to už o těch výborně napsaných a zahraných postavách, kdy postupně na scénu napochodují vzorný úředníček Nový (neustále zapisující veškeré výdaje), jeho kolegové-šprýmaři Pešek, Fiala („Tak si myslím Emane, že jsme to kapánek přehnali.“), přísný nadřízený Marvan („Dejte si ještě nohy na stůl!“), pro svou dceru boháče lovící panička Šlemrová či „starostliví“ příbuzní Pištěk, Baldová, jedna podařená role vedle druhé. Nechybí celá řada vtipných frků, pohodová atmosféra...i když ta je v jednu chvíli poměrně drsně zpřetrhána, až mi z toho bylo docela smutno. Dobrý konec to naštěstí spravil. Hodnotím solidními 4*. „Co je?“ - „No co to má být?! Máte jít k panu řediteli!“ - „Já?“ - „Račte být pan Plavec?“ - „No sem Plavec, to víte.“ - „Tak plavte!“ (16.06.2019)