Pinocchio Guillerma del Tora

Pinocchio Guillerma del Tora je speciální podívanou. Obdivuhodná stop-motion animace, temnější pojetí známého pohádkového příběhu i práce s komplexními motivy, která zvládne překvapit i takové lidi, kteří na původní příběh Carla Collodiho nedají dopustit. V rámci práce s emocemi sice tento projekt del Tora v součtu nedokáže dostát svého potenciálu (i proto, že lehké poskakování v přístupu tomuto Pinocchiovi dvakrát neprospívá), přesto jde o silný zážitek, který dokazuje um vypravěčského talentu Guillerma del Tora…. (09.12.2022)

Krásný příklad toho, jak i k okoukané látce můžete přistoupit originálně a udělat z ní krásné, příjemné dílo, jehož každá scéna ve vás probouzí pocit, že poctivá filmařina stále žije. Tempo sice místy upadá a příběh je někdy až moc roztříštěný, na finálním dojmu se to ovšem podepisuje jen nepatrně. U Disneyho se můžou jít zahrabat, tohle jsou ty momenty, proč se na filmy díváme. (11.12.2022)

Příjemná pohádka s krásnou animací, jejíž největší slabina je v tom, že příběh je všem až moc dobře známý. Tohle je naštěstí ten správný způsob, jak udělat remake. Děj je v zásadě stejný, ale okořeněný novými tématy a písničkami. Je ale pravda, že ke konci se to už trochu táhne, což je jeden z důvodů, proč budu mít vždy raději starší verzi od Disneyho, která je navíc překvapivě temnější než verze Guillerma Del Tora. 7/10. (23.12.2022)

Ukňourané, ukřičené, utahané a uřvané, exaltované, vyděračské a polopatické, bez přirozeného humoru (samolibé intelektuální narážky, např. na Schopenhauera, filmové odkazy, např. na Frankensteina ad., sem nepočítám) a nadhledu ve vypjatých situacích, čili permanentně trapné k ošívání se všude tam, kde by to mělo být přirozeně dojemné. Znovu se mi potvrzuje, že del Toro prostě neumí pracovat s emocemi sofistikovaněji než ode zdi ke zdi, postavy si musí explicitně říkat tatínku miluji tě, nebo nenávidím tě synu a už nejsi můj syn, a že neumí pracovat s temnotou, strachem ani zlem, stejně jako s láskou nebo přátelstvím lépe než plakátově a ilustrativně, v plochých frázích doprovozených uslzenými obrázky, a že je to evidentně jeho nezpracované téma - že se sám k emocím prostě nedostane jinak než zprostředkovaně přes dutá a nabubřelá klišé. Ostatně už to, že zlo si ztělesňuje prostřednictvím do frází vyluhovaného nacismu, je hodně zastydlé a nefungovalo to už ve Faunově labyrintu před řadou let. *** S dospělými i dětmi se mi víckrát potvrdilo, že mnohem lépe - až do morku kostí letos sahal do emocí a jejich zdrojů Kocour v botách - velice přesvědčivý strach ze smrti nebo strach o blízké přátele a učení se, jak se kvůli druhým a pro ně stávat lepším a ze sólistů se stávat spojenci - přesně to, co del Toro v Pinochiovi vůbec nezvládl), a mnohem lepší a pro děti (desetiletý kluk) přijatelnější byla i Mathilda Roalda Dahla, a to je co říct. Tohle jsme strhali sborově. (S O., Lí, Radimem a kluky na B12). *~ (20.03.2023)

Krásný stop-motion animák, který si získá srdíčko každého milovníka pohádek. Je tam pár momentů, u kterých jsem si nebyl jistý, jestli měly být tak jak byly (jako například celá ta pasáž s Velrybou), ale i přesto to pěkně funguje a je to v daném případě potřeba. Film taky zvládá dobře výstavbu momentů a postav, jako by vše bylo potřeba, a právě proto jsem i některé nesrovnalosti schopen přehlídnout. Osobně jsem jako malý kluk viděl původního Pinocchia a tenhle je v mnohém velmi originálním dílem, který pro mě už teď poráží všechny ostatní adaptace, které jsem neviděl. Vypíchnout se musí i krásný hudební doprovod a muzikálové pasáže, které jsem s radostí sledoval. Finále krásně emotivní a myšlenka oné nesmrtelnosti a její nevýhody na mě fungovala vždy a vždy bude. Dost možná animák roku. 9/10 (26.12.2022)