À perdre la raison
À perdre la raison
Prísť o rozum
Our Children
Loving Without Reason
Režie:
Joachim LafosseKamera:
Jean-François HensgensHudba:
Julien ClercHrají:
Niels Arestrup, Tahar Rahim, Émilie Dequenne, Nathalie Boutefeu, Yannick Renier, Jean-Henri Compère, Stéphane Bissot, Redouane Behache, Baya Belal (více)Obsahy(1)
Před lety André pomohl s přestěhováním malého marockého chlapce do Belgie a vychoval ho jako vlastního syna. Nyní dospělý Mounir miluje Murielle, požádá ji o ruku a společně začnou žít v Andrého domě. Jejich materiální závislost na muži se mnohonásobně zvýší, po narození čtyř dětí se pak stane neúnosnou. Andrého velkorysost, laskavost a síla pozvolna budují kolem mladého páru neviditelnou zeď. Zejména pro Murielle se z ní postupně stává vězení, v němž se začne dusit. Na otázku, jak nesnadné je odpoutat se od člověka, který nám vše dal, byl naším ochráncem, mentorem a rádcem, není jednoduchá odpověď. V tomto intimním, působivém a zneklidňujícím snímku vede taková situace k nevyhnutelné rodinné tragédii. Režiséra dramatu, které připomíná antické tragédie, nezajímají ideje, ale postavy: hrdinové v něm ožívají díky skvělým hercům – Nielsu Arestrupovi, Émilii Dequennové a Taharu Rahimovi, který je známý hlavní rolí ve snímku Jacquese Audiarda Prorok. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (23)
Civilní drama o mladém páru se postupně mění na psychologickou studii ženy, která se neuváženě vrhne do budování famílie. Film o zničujícím působení "třetího člena rodiny", kterérmu mladý pár dluží příliš mnoho. Dobře typizované a obsazené postavy podkopává neustálé nutkání bezdůvodně prodlužovat již skončené scény, pokud možno ještě podkreslené nadužívaným hudebním tématem. To u mě vedlo k občasnému pocitu utrpení, což mi nedovoluje dát vyšší hodnocení. Snímek, kterému by paradoxně prospěly menší ambice a větší televiznost. ()
Spise nez "Prijit o rozum" bych nazev po smyslu prekladal jako "Ztratit smysl". A je to hodne silne a hodne ostre. Je v tom mozne spatrovat metaforu blahosklonneho pristupu k imigrantum (jsme na vas hodni a tak se chovejte jak chceme my), ale i brilantni studii "laskave" manipulace, ktera vytvari past. A na to jeden nemusi byt cizi doktor a staci se rozhlednout kolik takovych rodicu po svete beha. Zaroven je to natocene tak, ze to odstupem evokuje Hanekeho filmy. Jenze narozdil od jeho rodinnych spekulaci tohle nepotrebuje ani falesne napeti, ani skrznaskrz vykonstruovanou umelou zapletku. Tahle totiz funguje realisticky sama a ani zaver neni prilis pritazeny za vlasy. Nejlepsi Lafosseho film zatim. ()
Trýznivé drama ženy, matky a manželky, která se vzdá sama sebe a nenajde již vnitřní sílu potřebnou k rozhodnutí vzepřít se svému okolí. Film by potřeboval zastřihnout svoji délku, aby dal vyniknout důležitým pilířům filmu, které jsou příliš zahlcené vycpávkou v podobě plytkých a nic neříkajících scén. (FFKV) ()
Stažená, upocená atmosféra, která graduje s každou minutou a neúprosně míří do nikam, ve spojení s nesympatičností většiny postav a trochu těžkou uvěřitelností jejich chování, však podmanivě viří krev většiny diváků. Svůj podíl viny má každý a divák také většinu postav nenávidí. Už dlouhou dobu jsem neodcházel z kina tak plný emocí jako z tohoto filmu. ()
Film odehrávající se v časovém období přibližně 10 let představuje zvláštní trojici, která žije ve společném bytě. Dva z nich jsou manželé: on je mladý Maročan Mounir, ona stejně stará Belgičanka Murielle. Třetím člověkem je stárnoucí belgický lékař André, který chlapce vychoval. Společná domácnost zpočátku vypadá jako idylka; dvojice zakládá rodinu, André je finančně podporuje a pomáhá čas od času děti hlídat. Jak však stále se opakující dramatický motiv nicméně napovídá, pokojná situace nevydrží dlouho... Přijít o rozum je postupně budovaný, pomalu se rozvíjející psychologický film, který ukazuje, že i na první pohled obyčejný, ničím nevybočující život, ve kterém nikdo nikoho fyzicky nebo psychicky netýrá, může vést k tragickým důsledkům. [47th Karlovy Vary International Film Festival] ()
Reklama