Mission: Impossible - Národ grázlů

Předností filmové série "Mission Impossible" vždy byla kombinace jasných konstant a autorských odchylek mezi jednotlivými díly. Ikonické prvky ustanovil již původní televizní seriál (masky, zadávání úkolů zprávami, které se samy zničí, i hořící zápalná šňůra) a filmy tyto původní atrakce využívají jako identifikační prvky, které je možno variovat či prostě upozaďovat. O to větší důraz kladou jednotlivé filmy na osobitosti stylu a nápaditosti akčních sekvencí, což obojí zajišťuje pohyb režisérů. V tomto ohledu pátá část série představuje precizně vysoustružený, ale na první pohled zdánlivě nejméně výrazný příspěvek série. Christopher McQuarrie si, soudě podle jeho scenáristických angažmá, velmi dobře rozumí s Tomem Cruisem a precizně zvládá filmařské řemeslo, ale není to tvůrce s vyhraněným formálním rukopisem či jasnou koncepcí akčních scén. Jeho "Mission Impossible" spíše přebírá štafetu po Bradu Birdovi precizním prostorovým rozvržením akčních scén a jejich nápaditým provázáním s atraktivním prostředím. Osobitost "Rogue Nation" a tedy i přínos režírujícího scenáristy se ale projevuje v dialozích, interakci postav a jejich motivacích. Více než v předchozích dílech tentokrát záleží na týmové práci a tedy i loajalitě, přátelství a profesní etice, které zakládají klíčové zvraty vyprávění a dostávají zosobnění ve fascinující mnohoznačné postavě Ilsy Faust. Ta na sebe strhává pozornost nejen charismatem představitelky Rebeccy Ferguson, ale také coby prototyp nové akční hrdinky. Nejen že se vyrovná hlavnímu hrdinovi co do schopností a houževnatosti a spolu s ním tvoří dokonalý profesionální tým, ale navíc nespadá do žádných tradičních klišé a přebírá některá klíčová privilegia mužských kolegů (záchrana hrdiny, finální souboj). Vlastně právě ona, která skvěle balancuje mezi šarmem, úderností, nadsázkou i osudovostí, dokonale vystihuje celý film a jeho osobitost. ____ PS: Koho by napadlo, že z tvářičky bravíčkových centerfoldů a ambiciózního herce charakterních rolí se na stará kolena stane hollywoodský ekvivalent Jackieho Chana (z doby zlaté éry hongkongské kinematografie)? A to navíc v éře, kdy americká kinematografie nemá žádné akční hvězdy, alespoň ne takové, jejichž jméno by bylo synonymem či garancí určitého typu atrakcí. Počínaje čtvrtou "Mission: Impossible" rozhovory s Cruisem a making of videa vyloženě evokují étos Jackieho Chana. Stejně jako on Cruise zdůrazňuje, že krkolomné sekvence a permanentní vystavování sama sebe reálnému nebezpečí podstupuje kvůli divákům a jejich pocitu úžasu. Cruisův zápal, odhodlání a fanatická dřina od "Ghost Protocol" po "Národ grázlů" si zaslouží o to větší uznání, že nutí také konkurenci ustupovat od šálení diváků počítačovými sekvencemi a mácháním kamerou a staly se tak předvojem nové éry spektakulárních akčních filmů. (27.08.2015)

Když pominu, příběh, kterej je zbytečně složitej a jediné, co z něj pramení, tak fakt, že Tom Cruise stále někam utíká, tak musím hluboce uznat, že lepší akční film jsem v letošním roce ještě neviděl. A vlastně nevím, jestli ještě někdy uvidím. Scény ve Vídni, ale i v Maroku byly naprosto parádní. Operní skladba Nesun Dorma a do toho napětí jako kráva, vytvořilo vlastně jednu z nejemotivnějších akčních scén za nevím kolik posledních let. Prostě to byl nářez, který mě donutil nedýchat, nesýpat, nechrchlat ani nemrkat. K tomu parta, kterou si Tom pro svoje trampoty vybral, zvedala náladu pokaždé, kdy mohla. Hlavně teda Simon Pegg, kterej první půlku filmu doslova řádil. Jeremy Renner a Ving Rhames ale také nezklamali a to i přesto, že ve filmu byli daleko méně, než by si možná i zasloužili. Co více dodat…Hezky se na tenhle asi nejlepší akčňák v letošním roce koukalo. Když si vzpomenete na ty rádoby umělce, co Vám klepají s kamerou zleva doprava, aby přidali tři levnější efekty, tak musíte přiznat, že takhle čisté záběry musí udělat radost i němému. (19.08.2015)

Nebýt až příliš ukecaného závěru a faktu, že Tom Cruise jde se svým obřím egem a pocitem nesmrtelnosti již dost přes čáru (Ethan Hunt se zde pomalu přeměňuje v druhého Dominica Torreta), bylo by to snad i za pět. McQuarrie nám totiž servíruje tu správně nařachanou akční jízdu s řadou téměř geniálních scén, do níž přidává i trochu oldschoolu a hlavně zatím nejlepší scénář celé série. Hlavní zápletka je totiž opravdu výborná a špionážní hra, kdy nikdo neví, komu má vlastně věřit, je zde vytěžena na maximum. Po Abramsově příspěvku jasně nejlepší díl. (24.08.2015)

Mimo přeplácaných kaskadérských kousků, nic nového. Prakticky samé kotrmelce, než-li pořádné bitky. Film oproti 4ce velice utrpěl, především pak po příběhový stránce i dějového napětí a vrací se o hodně kroků nazpět. A o pořádný mrtvole si taky můžete nechat jenom zdát. Velice slabá závěrečná scéna. Čiší z toho taky hodně nízký rating. Dobré snad je, že se stále snaží alespoň trochu držet v duchu Mission Impossible, ale od scénáristy 'Na hraně zítřka' McQuarrie jsem čekal daleko víc. (30.07.2015)

Reachera miluju, k na první pohled nejzásadnější Huntově misi mi ale dobře skrývaná přemíra old-schoolové komornosti zrovna moc nesedí. U motorek jsem nicméně i tak trnul napětím a Ferguson je anděl. Nenudil jsem se ani na vteřinu, má to tunu zapamatováníhodných scén, no a znáte mě: až si to později v den blu-ray premiéry koupím a třikrát protočím v domácím kině, stejně to zase zvednu na pět. (01.08.2015)