Strážci Galaxie

„Jsi pro mě zklamáním, sestřičko. Ze všech sourozenců jsem tě nenáviděla nejmíň.“ Navzdory (nejen) zdejším velmi slušným referencím jsem měl spíš (hodně) nízká očekávání, produktům Marvel Studios se (až na pár výjimek) vyhýbám obloukem. Avšak už po scéně s „tanečkem“ mi něco říkalo, že sledování tohoto filmu pro mě nejspíš nebude utrpením. A nebylo. Komentování technické stránky víceméně přeskočím-kvalita + parádní hudba navozující pohodovou atmosféru a shazující některé přespříliš vážné scény. Se zdejším sci-fi světem a jeho pravidly jsem neměl vážnější problémy, něco mi sedlo více, jiné zas méně, některé odkazy opravdu potěšily (kupříkladu díky vysačce ALFa jsem si hlavní postavu ihned oblíbil). Hlavním postavám jsem fandil tak, jak je pro pohlcení dějem potřeba (i když někdy si divákovy sympatie získávaly poněkud podbízivým způsobem), ale je nutno dodat, že s přehledem nejlepší postavou byl Yondu Udonta, tedy nikdo ze Strážců, jak by jistě bylo záhodno. Vůbec nejzajímavější na filmu pro mě ovšem bylo odlehčování a humor. Nadhled snímku mi pomáhal přežít takřka bez úhony nemálo patosových, přespříliš dojímavých (a také několik romantických) scén, některé z nich sice vyzněly přesně tak, jak to nesnáším (spolu s klišoidním vyzdvihováním „opravdových“ hodnot), ale mnoho se podařilo se ctí zahrát do autu a ještě k tomu pobavit (určitou míru práce s divákovým očekáváním rozhodně oceňuju). A jak už jsem předeslal, nechyběl humor. Pravda, někdy trochu jednodušší a infantilnější, přesto dobře fungující a vtipnými hláškami diváka zásobující (jistě mohl být jejich výskyt ještě častější, ale zasmál jsem se i tak dost). A vzhledem k tomu, že hodnocení s různými aspekty filmu střídavě kolísá mezi 3/4*, právě ta komediální stránka filmu „zachraňuje“ vyšší variantu. „Řekl, že je sice sráč. Ale prý není, cituji, úplnej zmrd.“ – „Věříte mu?“ – „Věřím, že nikdo není úplný zmrd, madam.“ (07.12.2014)

Klasický Marvel. Nikoho neurazí, slušně pobaví a technicky opět absolutní špička. Jelikož se ale jedná o studio, jenž Vám přineslo sračky ála Neuvěřitelný Hulk, Thor: Temný Svět, poslední dva Iron Mani či spoustu lehce nadprůměrných komiksáren (osobně za jediný opravdu vynikající film z jejich dílny považuji Captain America: Winter Soldier), tak i Strážci Galaxie mají typické neduhy s tím vším spojené. V první řadě záporák stojí za starou bačkoru, zlámanou grešli, starou beru... zkrátka je na dvě věci. Scénář také není zrovna kdovíjaké posvícení. Příběh působí spíše jak pilot nadějně vyhlížejícího seriálu, než silně si za svým stojící celek. V porovnání kupříkladu se Star Wars, kde člověk hltá každičký záběr a dialog, vyšumí Gunnova blockbusterová prvotina jaksi do prázdna. Ano, minimálně ústřední parta (čti: šílený mýval a empatický strom) je super, humor je povětšinou zvládnut také na jedničku a akce je více než dostačující... Přesto po odchodu ze sálu jsem neměl ani sebemenší pocit, že bych právě viděl něco jedinečného, co by mi vzalo vítr z plachet a já na to musel jít znovu a znovu, dokud mi peněženka nevyhlásí bankrot. Chybí tu nezapomenutelná scéna, kulervoucí moment, masakrální hláška, silný hudební motiv... A ať se snaží tvůrci sebevíc, tak prostě ten hřebík na hlavičku neuhodí a neuhodí. Strážci Galaxie jsou zkrátka „jen” další fajn filmek od Marvelu snažící se tvářit, že toho dává hodně, ale ve skutečnosti se jedná jen o dobře financovanou jistotu, která se opět bojí udělat ten jeden krok do neznáma a buď skončit v propadlišti dějiny nebo konečně stvořit něco opravdu pamětihodného, na co budou současná generace se slzou v oku vzpomínat a co ty nadcházející budou s nadšením objevovat. Tak snad (či zase) příště. (31.07.2014)

Marvel vyletěl do vesmíru, ale ve skutečnosti zůstal bolestně při zemi. Asi čtyři vtipné slovní vybíjené, I am Groot a dva tanečky na osmdesátkové vypalovačky prostě nezakryjí fakt, že tu nejsou důvody, proč se o tuhle partičku nějak více zajímat a nekoukat každou půlhodinu na hodinky. Lehkonohost Abramsových Star Treků tu nahradilo klopotné, mechanické přesouvání se z místa na místo, unylý záporák jak z Thora 2 těžko vyvolá pocit, že o něco opravdu jde a chatrná zápletka s macguffinem neukrývá jediný moment, který bych si pamatoval minutu po opuštění sálu. Tyjo, vlastně dost zklamání. 70% (31.07.2014)

Ač mají Strážci galaxie řadu strukturních nedostatků, značně mění zkušenost s marvelovským univerzem a testují další jeho možnosti, a to na úrovni vnějších vlivů, vnitřního uspořádání i vnější organizace. Nad typičností a netypičností Strážců galaxie jako marvelovského filmu - a co vůbec pro marvelovské filmy je a není typické - jsem se snažil analyticky zamyslet tady na Poznámkách, kde současně tvrdím, že nosným rámcem pro pochopení organizace Strážců galaxie je vyprávěcí model vesmírných oper. (06.08.2014)

Tak jo, nejdřív jsem si myslela, že prostě vypnu a budu si užívat tenhle popcornový film. Dařilo se to, bohužel již v první polovině došel popcorn a já se začala víc soustředit na film. Hudba super, o tom žádná, za ní je také jedna hvězdička. Ta další je za sem tam zdařilý joke, za docela vydařené efekty, které vypadají jako v každém druhém marvelovském filmu nebo filmu od Michala Baye… Bohužel mě to od poloviny začalo nudit, najednou tahle parodie na Star Wars, která si občas hrála na víc než parodii, ztratila to kouzlo, co měla na začátku. Jako bych se najednou probrala z hypnózy. Ačkoliv se neničil New York, ale město, co vypadalo jako zábavní park, tak to z toho čišel ten americký patriotismus a tak, až mě z toho rozbolely zuby. Samozřejmě někomu to nevadí, někdo si to užije a vůbec všechno nej. Jenomže já jsem tak trochu trubka a celou poslední půlhodinu jsem jen protáčela oči v sloup Šla jsem do kina s očekávání, že se budu bavit (ovace na CSFD mě opravdu navnadily), jenomže pak jsem dostala to samé co v jiných marvelovkách nebo jiných amerických filmech, kde se zachraňuje XY (XY = Země, USA, dcera prezidenta, Brouk Pytlík, …), a tak mě to prostě nebavilo. Mozek no. Nechtěl se vypnout a bavit se. Čili máme tu cynického hláškovacího mývala, máme tu prince Drsoně, máme tu „tu z Avaru, jen natřenou na zeleno a ne na modro“, máme tu strom, který má ze všech největší srdce, a máme tu potetovaného typana, co ztratil rodinu, ale našel si kámoše. Máme tu takovou kchůl skvadru, že se zaručeně musíte bavit, jasné!! (03.08.2014)