Strážci Galaxie

Svým způsobem, "hater" si tu najde spoustu munice pro podporu svého přesvědčení, jak je nejhollywoodštější styl comixu přepálený a nedá se brát ani trochu vážně. Nedává v reálném světě mnoho smyslu, jde o úšklebky a hlášky a ramena a tak. Nicméně za mě veliké ale -- ta nevídaně nesourodá partička mi byla natolik nechutně sympatická, že jsem se musel hodně bránit pustit si film třetí večer po sobě... P.S. i v tomto vesmíru ras žlutých, zelených, modrých, červených, hrajou prim běloši, to musí těm ostatním taky vadit... (31.03.2015)

„Jsi pro mě zklamáním, sestřičko. Ze všech sourozenců jsem tě nenáviděla nejmíň.“ Navzdory (nejen) zdejším velmi slušným referencím jsem měl spíš (hodně) nízká očekávání, produktům Marvel Studios se (až na pár výjimek) vyhýbám obloukem. Avšak už po scéně s „tanečkem“ mi něco říkalo, že sledování tohoto filmu pro mě nejspíš nebude utrpením. A nebylo. Komentování technické stránky víceméně přeskočím-kvalita + parádní hudba navozující pohodovou atmosféru a shazující některé přespříliš vážné scény. Se zdejším sci-fi světem a jeho pravidly jsem neměl vážnější problémy, něco mi sedlo více, jiné zas méně, některé odkazy opravdu potěšily (kupříkladu díky vysačce ALFa jsem si hlavní postavu ihned oblíbil). Hlavním postavám jsem fandil tak, jak je pro pohlcení dějem potřeba (i když někdy si divákovy sympatie získávaly poněkud podbízivým způsobem), ale je nutno dodat, že s přehledem nejlepší postavou byl Yondu Udonta, tedy nikdo ze Strážců, jak by jistě bylo záhodno. Vůbec nejzajímavější na filmu pro mě ovšem bylo odlehčování a humor. Nadhled snímku mi pomáhal přežít takřka bez úhony nemálo patosových, přespříliš dojímavých (a také několik romantických) scén, některé z nich sice vyzněly přesně tak, jak to nesnáším (spolu s klišoidním vyzdvihováním „opravdových“ hodnot), ale mnoho se podařilo se ctí zahrát do autu a ještě k tomu pobavit (určitou míru práce s divákovým očekáváním rozhodně oceňuju). A jak už jsem předeslal, nechyběl humor. Pravda, někdy trochu jednodušší a infantilnější, přesto dobře fungující a vtipnými hláškami diváka zásobující (jistě mohl být jejich výskyt ještě častější, ale zasmál jsem se i tak dost). A vzhledem k tomu, že hodnocení s různými aspekty filmu střídavě kolísá mezi 3/4*, právě ta komediální stránka filmu „zachraňuje“ vyšší variantu. „Řekl, že je sice sráč. Ale prý není, cituji, úplnej zmrd.“ – „Věříte mu?“ – „Věřím, že nikdo není úplný zmrd, madam.“ (07.12.2014)

Guardians hřeší na to, za co lidé milují galaktické soap opery a to ostatní moc neřeší, protože to je jim dáno do vínku příslušností k marvelovskému univerzu. Jinými slovy, jedna věc o tomhle filmu neplatí: opravdu není podvratný. Sice se vždy včas lehce ušklíbne, ale to nic nemění na faktu, že plně těží z potenciálu kosmických hrdinských ság a uzlových bodů marvelovek. Jeho humor je podobně prvoplánový jako volba hovězích sedmdesátkových šlágrů, ale jako našlápnutý galaktický sitcom s výtečnými figurkami to funguje a dokonce se to v klíčových momentech zcela seriózně chytá i jako "superhrdinská" podívaná (asi 2x mě to dojalo čistou esencí heroického patosu, abych se pak sám sobě s hrdiny zasmál). Je to dojemně dětinské - přitom velmi dospěle sebe-uvědomělé. A propočtené do detailu. U Marvelů prostě vědí. Na roky dopředu. [75%] (07.08.2014)

– There’s another way. – Great, what is it? – Well, we’re working on the power of love. – How’s that going? – Mmm, not good. Asi nejlepší možná ukázka toho, jak pomýlené byly stížnosti na údajnou roztahanost první poloviny Avengerů. Strážce galaxie nepovažuju za tak nestravitelné proto, že by se oproti mému vkusu nějak výrazně vymykali žánrovým zvyklostem, ale poněvadž zkrátka selhávají ve všem, o co se snaží. Námětem i charakterovým laděním a skladbou postav se očividně směřuje k podvratnosti, jenže se nikdy nepokročí dál než za občasný krotký vtípek a od konvencí se nikdy nevzdálíme příliš daleko. Zároveň je však tón filmu hozený do laciného komična dostatečně na to, aby prokládání zcela vážně míněným patosem a dramatičností působilo přinejmenším rozpačitě – z extrémní loajality, kterou si Strážci hned od začátku bez větších důvodů projevují, by bylo trapně i Avengerům. Ačkoli Star Lord (velmi slabý odvar Malcolma Reynoldse) by měl logicky fungovat jako prostředník mezi divákem a naprosto neznámým světem, tahle role je mu upřená, protože je do něj už od samého začátku plně integrován. Výsledkem tudíž je, že se v záplavě akčních scén a informací o nových světech, politických aliancích a měnících se spojenectvích marně snažíme vyburcovat v sobě aspoň trochu zájmu o to, co se s tímhle fikčním vesmírem, a co hůř s postavami, stane, protože nikdy nedostaneme příležitost pořádně se s nimi seznámit. V tomhle ohledu Strážci až děsivě připomínají ten tvůrčí potrat, o němž se slušní lidé nahlas nezmiňují. Přesto tenhle počin úplně neodepisuju, protože zatímco takový Thor se po svém druhém dobrodružství nemá kam vyvinout a může nadále fungovat leda tak jako pohledná blondýnka na zavolání podle potřeby, z tohohle by se po počátečních porodních bolestech mohlo přece jen vyklubat něco aktivně dobrého. PS: Zdaleka nejlepší a nejpřesnější recenze, jaká se dá na netech najít. (02.08.2014)

Marvel vyletěl do vesmíru, ale ve skutečnosti zůstal bolestně při zemi. Asi čtyři vtipné slovní vybíjené, I am Groot a dva tanečky na osmdesátkové vypalovačky prostě nezakryjí fakt, že tu nejsou důvody, proč se o tuhle partičku nějak více zajímat a nekoukat každou půlhodinu na hodinky. Lehkonohost Abramsových Star Treků tu nahradilo klopotné, mechanické přesouvání se z místa na místo, unylý záporák jak z Thora 2 těžko vyvolá pocit, že o něco opravdu jde a chatrná zápletka s macguffinem neukrývá jediný moment, který bych si pamatoval minutu po opuštění sálu. Tyjo, vlastně dost zklamání. 70% (31.07.2014)