Grandhotel Budapešť

Je to dosť dobrá historická kriminálna komédia od Wesa Andersona. Má celkom dobrý príbeh odohrávajúci sa vo fiktívnej krajine medzi svetovými vojnami, kde funguje prvotriedny hotel a jeho svojrázny šéf s najlepšou povesťou práve prijme mladého sluhu. Čoskoro ale po svojej vplyvnej zákazníčke a milenke zdedí vzácny obraz vysokej hodnoty, s čím sa ale jej najbližší nehodlá zmieriť a pomocou svojho vraha urobí všetko preto, aby mu skomplikoval život. A tak sa z hotelového šéfa a sluhy stáva nerozlučná dvojica a spolu sa snažia zachrániť celú situáciu. Spracovanie sa mi páči, síce opäť o nejakom plnohodnotnom príbehu, pri ktorom by som mohol byť zvedavý, ako sa to skončí sa tu dá hovoriť len ťažko, no to pri tomto režisérovi nie je ani najmenším problémom. Hlavne, že tu opäť predvádza svoj výnimočný štýl, vďaka ktorému sa pomaly každá scéna stáva zážitkom, tu je skutočne radosť sledovať celé to hravé prevedenie, perfektnú prácu s detailami, vďaka ktorej sa je na čo zamerať aj pri scénach, pri ktorých sa na prvý pohľad nič výnimočné nedeje, páčili sa mi všetky tie vycibrené dialógy a sadla mi aj táto skvelá kombinácia prakticky až rozprávkovej atmosféry a čisto dospelých prvkov. Jedine ma trochu mrzí, že tu nie je až tak moc nezabudnuteľných scén a výrazných vtipných momentov, ako v niektorých predchádzajúcich režisérových filmoch, ale aj tak je tu toho stále dosť, úsmev z tváre mi behom celého sledovania nezmizol a minimálne na taký útek z väzenia alebo naháňačku na zimných dráhach len tak nezabudnem. Herecké obsadenie je perfektné, tu sa ani neoplatí menovať všetkých, keďže pomaly každú výraznejšiu postavu hrá nejaký výborný herec, ale okrem hlavného dua, ktoré tvoria Ralph Fiennes a Tony Revolori potešia hlavne perfektná Saoirse Ronan, Willem Dafoe a Adrien Brody. Réžia a technická stránka sú vynikajúce, Wes Anderson mi skvelo sedí a jeho štýl ma len tak neomrzí. A nesklame ani hudba. Síce na mňa Grandhotel Budapešť už nezapôsobil až tak moc, ako napríklad Až vyjde mesiac alebo Život pod vodou, ale aj tak je to stále nadmieru vydarená zábava a určite som to nevidel naposledy. 76% (08.06.2014)

Všechno stojí a padá s režií Wese Andersona. Dokáže prodat jak zvláštní stylizaci, tak absurdní příběh, ale bez něj jde "pouze" o prověřenou splácanici vtipných (někdy více, někdy méně) scének. Ten film nenudí, je hravý, svižný s výbornými herci. Problém je, že inovace najdeme pouze v tom pozlátku a ne uvnitř. Filmová magie skrývající další prázdnou ódu neuvěřitelného života, který už prostě nedokáže ničím strhnout. (23.07.2015)

Wes už nám pomalu začíná inscenovat sám sebe a tak Grandhotel Budapešť je především nekonečné defilé jeho nezaměnitelného rukopisu, které už se postupně přetavuje do výnosného trademarku. Atrakce střídá atrakci, a tak není čas některé scény a postavy nechat nadechnout a pořádně doznít. Byla to natolik zběsilá jízda po starém dobrém lunaparku, že dá docela zabrat se na film pořádně naladit. Zato se však Wesovi nedá upřít vypravěčský talent a atmosféra předválečné Evropy - navoněné, zásadité a na prahu války vyšinutých maniaků. A zato upřímný dík. Ale příště ať si radši znovu uvede své předešlé filmy, než abych zas za dva roky chodil na v kostce to samé. (18.03.2014)

Zhlédnuto v kině. Už dlouho, zatraceně dlouho, mě takhle film nevytrhl ze všední reality života, už dlouho jsem se do filmu tak neponořil, už dlouho jsem neviděl film, který by byl tak jiný, už dlouho jsem neviděl film, kde by každý frame vypadal, jako by jej maloval umělec štětcem... A takhle bych mohl vyjmenovat prakticky všechny klady tohoto filmu. Od obsazení, přes příběh, vtípky, které fungovaly (!), až po konec, by jsem omámen, zamilován a nechtěl jsem, aby film skončil. Už se těším na druhou projekci, protože to vypadá, že jsem našel svůj nový, hodně oblíbený film. Musím nakoukat více Wesových filmů, tohle je už třetí, co jsem od něj viděl a už potřetí dávám plný počet bez jediného zaváhání. (02.05.2014)

Tak jsem podruhé vstoupila do Wesovi filmové dílny a spoustu nářadí, které tvůrce použil se mně moc líbilo. Krásné obrazy se sytými barvami, kde převládala červená, poslíčkově fialová, oranžová a určitě jich bylo daleko víc. Bez kameramana Roberta D. Yeomana by to ale také určitě nemělo to správné grády a to udělalo s Grandhotelem Budapešť něco zvláštního, unikátního, co se hned tak nevidí. A když do té dílny přizvete hned několik vynikajících hereckých osobností, je téměř jisté, že nebudete odcházet zklamaní, tak jako jsem nebyla ani já. Wes je prostě svůj, který ne každému sedne, tak jsem ho i brala a vychutnávala jsem si každý detail. Přiznávám, že obrazová složka na mě působila skoro víc, než obsahová, ale i tak to byl požitek a já se musím podívat ještě na nějaké jiné jeho dílo. (03.02.2015)