Osmý den

Tak trochu jiny Rain man. Chlapik je prepracovany, ma zvraceny hodnotovy zebricek a do toho vseho se mu do zivota priplete handikapovany Georges a vydaji se spolu na zivotne dulezitou road-movie. Gorges ma moc rad cokoladu a svoji maminku, Harry miluje sve deti a manzelku. Oba pri sve spolecne ceste zjistuji, ze nemuzou mit vsechno. Skvele jsou zejmena Georgeovy fantazie (napr. ta, ktera zacina malou myskou), kterou jsou ohromne silne a zaroven Georgovy ukazuji svym zpusobem skutecny svet. Nakonec bych rada jeste zminila zcela neuveritelne finale (hlavne mongolska scena a pout a uplne finalni scena s Georgesem). Zkratka Le Hutieme jour si me ziskal a nemaly podil na tom ma i Daniel Auteil. (05.09.2011)

Tohle téma, dvojice naprosto psychicky odlišných lidí, kteří se zpočátku vůbec nechápou, je velice atraktivní. Skýtá nepřeberné množství nápadů a v dobrých rukou to musí snad vždy dopadnout dobře. Konec konců tu máme Rain Mana a loňské Intouchables, takže je vidět kvalitativní stránka námětu. Osmý den není vyjímkou! Až na pár scén v druhé polovině filmu, které celý film a pouto mezi ústřední dvojkou trošku degradují svojí nereálností a nadsazeností, je to velmi pěkný, příjemný a lidsky úsměvný film. Hlavně díky parádnímu a velice sympatickému Pascalovi to působí velmi upřímě a skutečně. Moc dobré, a i přes veškeré dění a délku stopáže z toho mám pozitivní pocity a George jsem si přímo zamiloval. Osmý den bůh stvořil George. (30.09.2012)

Nejako zvláštne to prešlo mimo mňa. Násilné tlačenie na city, nereálne situácie a veľmi premyslené a priehľadné ťahy scenára vo mne vzbudzovali skôr znechutenie ako obdiv, či súcit. Prenikavá čistota duše, pravdivosť, jednoduchosť, úprimnosť - čo je typické pre takto postihnutých, je podľa mňa v tomto prípade umelo deformované filmovými tvorcami. (03.08.2011)

Asi teďka budu tady za necitu, žánr road movie mám rád, ale tyhle sentimentální dojáčky o přátelství s psychicky postiženým člověkem mi začínají celkem lézt na nervy. Ne kvůli tématu, ale zpracování, jaké problém takového jedince a jeho života výrazně zkreslují a zjednodušují na vtipnou a dojemnou jízdu. Jaco van Dormaelovi patří poklona, že dokázal během natáčení pracovat s hercem, který Downovým syndromem přímo trpěl, bohužel o to víc bych očekával pořádně realistický dojem z filmu a přínosnější vklad v rámci práce s takovým tématem, stejně tak od autorského filmu belgického režiséra bych rád dostal cosi jiného, než sbírku navrstvených tradičních klišé tohoto typu filmů. To samotné vykreslení postiženého Georga jako toho nejúžasnějšího a nejinspirativnějšího člověka na světě, ohledně jehož problémového incidentu v obchodě s obuví má nám schválně ještě později dojít, že to bylo nic oproti tomu, co předvedl jeho „normální“ společník bývalé manželce, mi připadalo až nerealisticky přehnané a vykalkulované. Abych úplně nekřivdil kvalitám snímku, filmařská úroveň je velmi solidní, líbilo se mi více nápadů na fantaskní scény vysněného Georgova světa a tradičně skvělý výkon Daniela Auteuila posouvá moje hodnocení k pevným 3 hvězdičkám. [65%] (31.12.2022)

75%. Těsné 4*. První hodina je super, má to švih, humor, vše klape jak má, příběh se rozvíjí. Po scéně s výpujčkou autobusu to jde rapidně až překvapivě dolů. Film už dále mnoho nenabízí, jako by se zaseknul na jednom bodě. Je to velká škoda, protože místo gradace přišel pád. Závěr je sice ok, ale těch cca 35 minut předtím je docela zklamání. Během film jsem se, lae od přítelkyně dověděl o lidech s tímto syndromem hodně a film to jenom potvrzoval. Pěkná lekce. (19.11.2010)