Andrej Rublev

Tarkovskij je Umelec a tak špecifický, že nemáte problém jeho diela identifikovať. Mám jeho filmy fest rád (hoci musíte mať na ne náladu, nedajú sa pozarať "vždy") a tri a pol hodinový director´s cut Andreja Rubleva sa k nim bez problémov zaradí. Scenár z dielne Majstra a jeho spolužiaka, vtedy ešte "hollywoodom neskazeného", Andreia Konchalovskeho nás v ôsmych kapitolách prevedie životom ruského maliara ikon Rubleva. Hoci je tento film najepickejší Tarkovskij, typické snové pasáže, dlhé zábery spolu s nápaditou kamerou ostali zachované spolu s filozofickou rovinou a geniálnymi myšlienkami. Komentár píšem tri dni po produkcii a Rublev vo mne rezonuje doteraz (to vlastne platí o všetkých Tarkovského dielach čo som vzhliadol:).Andrei Rublev je skrátka ďalší kvalitný umelecký zážitok, krutá mozaika života v Rusku v 15-tom storočí, sfilmovaná lyricko-epická báseň. A ten záverečný prechod do farby a ukážka skutočných Rublevových diel bol skvelý nápad.... "Boh ti odpustí vždy, ale je podstatné či si odpustíš ty sám".... (05.09.2006)

Ohodnocení Andreje Rubleva bylo pro mě jedním z nejrozporuplnějších rozhodnutí, která jsem řešil po zhlédnutí filmu. Na jednu stranu jde o neuvěřitelně rozvleklý film s obrovsky přetaženou stopáží, který by se dal zkrátit na polovic. Na druhou stranu lze z tohoto díla cítit jisté poselství a rozmáchlost, což dokáže málokterý divák pochytit (já se řadím do té početnější skupiny, která film viděla a nepochopila). Kdybych měl převyprávět děj snímku, tak bych s tím měl značné problémy - Andrej Rublev, příroda, kostel, malby, Tataři, odlévání zvonu (což byla nejlepší část filmu), ... Asi jsem filmový barbar, ale nemůžu ohodnotit Rubleva plným počtem, a vlastně ani čistými 4*, protože když si to všechno srovnám v hlavě, tak mi z toho vyjde tak 70%. Zkrátka film, u něhož chápu to vysoké hodnocení, ke kterému se však přiklonit nemohu. (20.03.2011)

Cítím se ošizen, že mi nebylo dáno, aby se mi líbil typ filmů, jako je tento či Markéta Lazarová, v nichž chybí trocha vlídnosti a kde jako by nikdy ve středověku nesvitlo slunce, bylo pouze zamračeno či pršelo, všude marast a to i ve vzájemných mezilidských vztazích, až se divím, že lidstvo nevymřelo, byla-li by toto opravdu soustavná realita. Film je pojat jako několikadílná historická freska jen velmi volně na sebe navazujících epizod, v nichž některých, kdyby postava A. Rubleva chyběla, vůbec nic by se nestalo. Kdo k filmu prvoplánově přistupuje jako k životopisnému filmu o A.R. jako vynikajícímu autorovi ikon, bude asi rovněž zklamán a pár barevných snímků na konci to už nevytrhne. Každopádně mě omráčil už začátek filmu, kde ruskému mužikovi začátkem 15. století byl znám princip a praktické použití horkovzdušného balonu, což ve mně vyvolalo dojem, že půjde o podařenou veselohru. (24.07.2005)

Hodně těžká osudovost a výborná podívaná. Andrej Tarkovskij si zřejmě někde sehnal stroj času, přenesl se do 15. století a pořídil dobový záznam. Knížecí zaprodanost cizákům, rozjímání a každodenní lpění na obyčejném životě, otrocká víra, která vznáší do mysli jen pochybnosti, touha po světském životě, která omrzí tak rychle jak přišla, osudný dar talentu, který působí jen rozvrácenost a závist, tíha hříchu, bláznivá, němá prostota, silná touha mládí pokračovat v generačním umění a nakonec všeobecné prozření. Velkolepost a zmíněná osudovost snímku je naprosto neoddiskutovatelná, Tarkovskij nám po Bergmanovi a Vláčilovi také popsal morálku a cítění dobové společnosti, ovšem Tarkovskij to vzal opravdu hodně zhurta. Volnost režie i zúčastněných herců je skutečně jedinečná a známý dodatek k filmu, o zranění, či usmrcení zvířete, si Tarkovskij do závěrečných titulků rozhodně dát nemůže. Až tak to chtěl mít reálné a skutečně, povedlo se. Tarkovskij rozhodně jen nefilmoval, vyprávěl. (22.01.2013)

Na rovinu říkám, že filmy s podobným tématem jsem nikdy nevyhledával, nevyhledávám a pravděpodobně ani vyhledávat nebudu. Lákadlem pro mě bylo hlavně jméno Andreje Tarkovského. Po první kapitole jsem jen nechápavě pozvedl obočí a po druhé kapitole jsem si říkal, že to asi opravdu nepůjde. Nenechal jsem se ale odradit, ikdyž určitý dluh Tarkovského vůči mě, jako divákovi, jsem cítil neustále. Vše se začalo lámat až od začátku druhé části, která byla (alespoň pro mě) daleko srozumitelnější a stravitelnější. Začal jsem vnímat atmosféru, různé souvislosti a myšlenkové pochody některých postav. Pochopil jsem, že Andrej Rublev je zde vylíčen jako pozorovatel a někdy i přímý účastník událostí, které zmítaly chladným a rozráceným Ruskem na počátku 15. století. První část jsem končil s pocitem nenaplněnosti, druhou s pocitem spokojenosti a částečné satisfakce a jsem opravdu upřímně rád za tuto další netradiční filmovou zkušenost a to i přesto, že podruhé bych to už vidět nemusel. (04.09.2008)