The Captive

Přešel bych, že Atom skoky na časové ose hodlal diváka rozložit na atomy (zřejmě měl strach, že by chronologická posloupnost přinesla banalitu) i laciný závěr bez emočního účinku, ovšem způsob vedení policejního vyšetřování ze mě udělal idiota a to já i přes působivě zasněžené Ontario nerad. Chcete mi namluvit, že policie nebude monitorovat návštěvy u vězněného pedofila, jenž byl zatknut v souvislosti s případem? Chcete mi říct, že se stovek svědků z charitativního večírku nikdo neptá, kdo s jeho hlavní hvězdou ten večer seděl u stolu? A že si tyto informace pak nedá dohromady? Co to bylo? Díl Policie Modrava? Škoda, první film s Reynoldsem, kdy mi nececkal krev jak Lestat a musí jej zkazit jiné okolnosti. Holt co se týká mizení, není Kanaďan jako Kanaďan.. (15.10.2015)

Já jsem tušila, že to nebudu mít s Atomem jednoduché. Kdepak Sladké zítřky a nebo Feliciina cesta, tam jsem neměla problém, ale tady jsem silně rozpolcená a nevím, kam mám The Captive zařadit. Možná, že kdyby se tolik nesnažil tvářit tajemně, zajímavě, originálně až experimentálně a kde na začátku vím zhruba tolik, co na konci, tak by to prospělo oběma stranám. Divákovi jako jsem já, rozhodně. V prolínání časových rovin jsem se po půlhodině zorientovala, ale horší to už bylo se scénářem, z kterého se podle mě dal vykřesat daleko větší trhák. Takhle jsem měla pocit, že tam snad není jediného normálního tvora, protože jsem se nemohla zbavit dojmu, že se všichni pohybují v jakési pro mě nepochopitelné dimenzi. Ještě tak otec Matt působil přijatelně, kterého hrál ostřílený Ryan Reynolds, ale když jsem viděla interiér jeho auta, tak jsem taky chvíli zaváhala. Co se tvůrcům povedlo maximálně dobře, byl výběr osoby, která trávila čas s Cass. Tak slizký a odporný typ člověka od prvního pohledu jsem dlouho neviděla. Tam jsem neměla jediný problém zaujmout jasné stanovisko. Zkrátka celý Atom Egoyan, ale já tentokrát konstatuji, že to bylo velké zklamání. (06.11.2014)

Absolutně nemohu nic namítat, připadalo mi to téměř podobné filmu Zmizení. Stejné počasí, stejný víceméně děj, akorat zde nebylo tolik akce, to však neznamená, že tu nebylo napětí, ne, naopak, bylo a kolik! Film má zajímavě sestříhané dějové linky, chviličku trvá, než si divák zvykne ale o to víc ho to baví, já se teda bavil skvěle. Byla chyba, že jsem to sledoval ráno, v noci by to mělo zcela jiný, mnohem lepší náboj. Co říct? Opravdu zapeklité drama, které ani na minutut nenudí a kterému vévodí skvělé herecké výkony. Kevin Durand je znám svou vysokou a statnou postavou, nicméně zde zahrál, jak bych to jen slušně řekl, přitepleného uchyla s blond vlasy a uchylkou pro poezii ale v jistém smyslu se dá říct, že se mi ta role líbila, skvěle zahrané. Ne opravdu, měl jsem z tohodle filmu trochu strach, abych se nepodíval na jen tak nějakou sračku (podle hodnocení se mi do toho moc nechtělo) ale musím uznat, že jsem se vážně bavil. Né, že bych si plánoval to omrknout znova, to upřímně asi ne, protože se mi to vrylo do paměti a už jsem ten požitek z toho měl, takže film učel splnil. 4 Hvězdy, zapeklité drama jak se sluší a patří. (12.11.2014)

Film, který zmrazil Niagarské vodopády. Zbytečně vypravěčsky překombinované, zakleté v pomateném pendlování mezi minulostí a současností. A kdo ví, jestli tam náhodou nebyly i flashforwardy! Prostě jen další mdlý thriller, ve kterém k sobě padouch láká hlavního hrdinu skrze cestičku z vánočních stromků: cože? Nevěřil jsem tomu slovo. (12.12.2016)

V momentu únosu mimo obraz použil Egoyan úplně stejný záběr jako Villeneuve v o rok dřívějších Prisoners. Jinak se ale vydává jiným směrem, padouchy i zákulisí s unešenou obětí nám ukazuje hned od začátku, průběžně s představováním hlavních postav. Chronologické rozházení některých událostí dělá sledování filmu zajímavým. Jasno začnete mít až po pár desítkách minut. Následně dojde na působivě mrazivé scény i slušně vyobrazené záporáky, ze kterých naskakuje husina. Slušný, ne úplně typický příspěvek do skupiny podobných žánrovek. (26.03.2020)