Nová strašidla

Bylo už docela pozdě v noci, byl jsem unavený. Měl jsem v plánu pustit si jen první povídku, abych byl nějak v obraze, do čeho to chci jít. No, jenže pak jsem nechal i druhou, třetí... únava zmizela... deset povídek uteklo jako nic a já byl čistě probraný, potěšený výborným filmem. Kvanta třeskutě energických dialogů i monologů pronášených barvitými postavičkami celou dobu baví, aby však v celkovém souhrnu postavily diváka vstříc pravdě, že označení "komedie" není pro tenhle film zrovna to nejpřesnější. Celou dobu totiž chytře podstrkuje komičnost, zprvu ne tolik viditelně vymáchanou v koncentrátu čisté satiry, aby ve výsledku působil jako majestátní karikatura člověka a jeho především špatných vlastností. Na paškál přijde mimo jiné stádovitá oddanost a manipulovatelnost, ctižádostivost, faleš, lhostejnost ke druhým a zbabělost (jak výmluvná je poslední, kraťounká epizoda!). Z celku nejvíce vyčnívají povídky se stopařkou (špatnost spáchaná z obavy před špatností druhého, avšak pramenící opět ze špatnosti prvého), s nerozumícími si milenci (některé bariéry mohou přinést i milosrdný užitek, mimochodem, skvělé zakončení) a dvěma pomatenými bezdomovci (bohatství skutečně není striktně materiální záležitost), ale špatná není opravdu žádná. Nádherně výsměšné zrcadlo člověčímu svinstvu, satirická učebnice. (25.05.2008)

To se musí vidět! Neuvěřitelné koncerty mých oblíbených hereckých hvězd. Nejraději mám epizodu o Gian Mariovi Cataladelmonte nebo jak se to píše, který nedobrovolně a přece neodolatelně poskytuje první (nebo spíš poslední) pomoc a svůj bílý rolls mění na sanitku. Taky dojemnou povídku o Jeníčkovi a mamičce no a do třetice řádění kuchařů ve snobské restauraci. Jak to Italové umí, smějete se, a přitom Vás mrazí..... (12.01.2010)

Pohřební povídka měla přijít až jako zcela poslední. Byla by to krásná symbolická tečka (nejen) za jedenácti satirickými (mikro)povídkami, z nichž sice zdaleka ne všechny stojí za zapamatování (některé ostatně ani za pozornost), ale v nichž bez výjimky zaujme především duo Gassman/Sordi. A samozřejmě plavková velbloudí stopa Ornelly Muti. Ta tedy především. (22.01.2013)

Nedoceňovaný povídkový klenot pozdního neorealismu se obírá problémy ne sociálního strádání, které ho uvedly ve čtyřicátých letech do života, ale aktuální situací sedmdesátých let. Dílka se v širokém časovém i tematickém záběru dotýkají prakticky všech bolavých míst tehdejší společnosti. Za zmínku stojí úzká vázanost autorů, předních filmových režisérů, na komunistickou symboliku (platí to hned pro úvodní "kněžskou-kardinálskou" povídku naznačující, že fráze není výtvorem naší současnosti, ale její trvání je delší, než si kdo dovede představit a hlavně připustit). Mrazí z hrozeb terorismu, který byl v dobé skutečnosti všudypřítomný. Obdobně vyznívá i asociální "socková" povídka živě připomínající i naše zkušenosti. Spolu s jinými filmy té doby (TERASA, RODINA, ALOZANFÁN) jsme konfrontováni s fukuyamovským "koncem dějin" a nástupem bezhodnotové a bezpříznakové společnosti "destilovaných hodnot" naší současnosti. V případě tohoto nevšedního díla se tak stalo ovšem způsobem, který je vší "bezpříznakovosti" záměrně prost. K potěše nejen tvůrců, ale zejména jejich poučených diváků. (12.09.2007)

Příjemně zábavný soubor 12 povídek s někdy až morbidní pointou. A kde kralují tři herci: Ugo Tognazzi, Alberto Sordi a Vittorio Gassman. MARIO MONICELLI je autorem pouhých dvou povídek, ale zato obou výborných. PRVNÍ POMOC, ve které vynikající Sordi velmi elegantním a světáckým způsobem hledá z donucení pomoc pro bližního svého, ale co nadělá, když do jedné nemocnice vás jeptiška nepustí, protože se věnuje orgiím. V další vám dvě gorily řeknou, že berou jen holandské turisty a do další vás pustí, jen když jste válečný veterán. AUTOSTOP má tragické vyústění, když se stopařka (Ornella Muti) snaží drsným vtipem vyhnout dotěrnosti řidiče Paola (dobrý Eros Pagni). ETTORE SCOLA má pět kvalitních povídek. HOSTINA je škodolibá ke svým hostům se skvělým duem Tognazzi - Gassman. SLAVÍK Z VAL PADANY ukazuje skvělého Tognazziho, který si plní své sny prostřednictvím své ženy (Orietta Berti) a to velmi nekompromisně. POCTA ZEMŘELÉMU mění díky Sordimu tragédii ve veselí. VZORNÝ OBČAN ukazuje typické nevšímavé chování ke druhým. JAKO KRÁLOVNA se rozhodně necítí matka Sordiho, který se jí zbavuje odvezením do domova důchodců. DINO RISI je autorem zbylých pěti povídek. TANTUM ERGO ukazuje, že lidé se nechtějí podílet na řešení svých životů, jak se o to snaží Luigi Diberti, ale raději si nechají vládnout, zvláště když se to tak dobře poslouchá diky skvělému Gassmanovi. MAMINKA A MAMINČIN MAZÁNEK je hravá díky působivému Tognazzimu. BEZE SLOV si dělá morbidní legraci z milostných filmů, když terorista (Yorgo Voyagis) doběhne pohlednou letušku (Ornella Muti). A dvě slabé: POZDRAV OD PŘÁTEL a PORNOHVĚZDA. (06.05.2010)