Lehká jako dech

Anorexia, tvoja najlepšia kamoška! Toto bola fakt sila. Velké detaily na jedlo, byt, chudoba, naopak bohatstvo a každý sa topí vo vlastných sr... Snové scény tam boli trochu zbytočné, ale ručná kamerka super. Problém bol rozobratý tak akurát - nie povrchne, ale ani zbytočne do hĺbky. Má to 46 % a videlo to 1100 ľudí??? A čo by ste chceli, Hanekeho? (17.06.2017)

Tohle téma duševní poruchy, která likviduje tělo, mě velmi zajímalo, protože je aktuální. Ale od Olmera jsem čekala něco jiného. Něco, co by mě šokovalo a dostalo na kolena. Nejsem si jistá, že to bude mít ten správný účinek i jako výchovný film, který by měl být pouštěn na základní škole, aby to mladého člověka od jeho počínání odrazovalo a rodiče upozorňovalo, co se s jeho děckem děje. Mediální masírka, nestabilní rodinné zázemí a blbé kecy spolužáků dokážou udělat s psychikou hodně. (24.06.2013)

Jako varování před riziky anorexie, drogových experimentů a citovou zranitelností pubertálního věku, dejme tomu. Takže hvězdičku dostane televizní film za téma. To ostatní už ale kritičtější pohled neustojí. Docela znepokojující je zjištění, že scénář byl podpořen jako jeden z nejlepších finančními granty, protože ani ten nepovažuju za uspokojivý. Druhou maličkou hvězdičku ode mě snímek dostane jako odměnu pro Víťu Olmera, protože je to bezkonkurenčně nejlepší kousek z jeho dílny za poslední čtvrt století. Obávám se, že Olmer tady dosáhl svého současného maxima. Je v tom ale samozřejmě kus ironie, protože je nutné si uvědomit, v jakém suterénu se Vítek v uplynulých dekádách pohyboval. A co ještě napsat pozitivního? Slušný je casting v případě ústřední dívčí dvojice, ostatní většinou skřípe a vypadá tu více, tu méně nedůvěryhodně. Celkový dojem: 30 %. (23.10.2014)

Filmů o poruchách přijmu potravy moc není, proto jsem ráda, když se někdo rozhodne toto téma zpracovat, jenže většinou to dopadá jako tenhle snímek. Prostě nic moc. Ty snové záběry (nebo co to sakra bylo) spíš připomínaly stav člověka, který požil větší množství drog a moc neokouzlily, spíš jsem měla wtf pocit. Co se mi nelíbí nejvíc je to, co film ukazuje celkově. Pokud by se někdy pouštěl jako výstraha ve školách, ukazuje jak na to, ale už ne jak s tím bojovat, jak z toho ven. Mám obavy, že by film mohl inspirovat dnešní mladé dívky (popřípdě chlapce), kteří touží po štíhlé postavě a protože ve filmu anorexie ani bulimie nevypadaly zas tak zle, nebudou se bát to zkoušet a zahrávat. Chyběla mi tady hloubka. Určitě bych víc ukázala, jak tyhle nemoci člověka zničí, fyzicky i psychicky.... Ale bod za Marii-Luisu Purkrábkovou. (02.07.2013)

Vít Olmer si nejen vzpomněl na to, že před docela dlouhými léty točil i zajímavé filmy s lehce experimentální režií a prolínáním děje, ale nezapomněl ani na své dvorní herečky z Tankového praporu, které se mi tak nějak vrátili do podvědomí. Hlavní představitelka mně opravdu bavila. Mařena jako introvertní, rozhodná, lehce odstrčená a hlavně jednající puberťačka na důležité životní cestě, si u mně zaslouží hvězdičku navíc. Olmer se rozhodně snažil, nejen již zmíněnou režií a linií příběhu, ale i hudba se k filmu s dobovou atmosférou skvěle hodí. I když má snímek lehké náznaky primitivnosti Gymplu, či Ulice, je stále dobře stravitelný, a musím říct, že mně příjemně překvapil. Ono na té primitivnosti dnešní mládeže asi něco bude, když si přečtu ostatní komentáře. Každopádně odraz, který film vyvolává, je dostatečně silný a Mariin závěrečný výkřik perfektní. Boj s vlastním jídelníčkem a tlakem okolí se Olmerovi, sice s odřenýma ušima, ale podle mně určitě povedl. (23.06.2013)