Fantozzi

Z celé série jeden z lepších filmů, i když taky ne nadprůměr. Opět jsou některé situace přitažené za vlasy: dva chlapi z práce na dovolené?! Na dovolenou jezdí každý se svou rodinou. Mystická křesťanská vidění mě spíš urážejí... Ale vydržel jsem celý film, takže jsem se nenudil. Dobrý standard - 60%. (08.09.2009)

Slusna talianska komedia, ktora sa da kedykolvek zas a znovu pozriet. Villaggio prerazil s tymto za premiera Aldo Mora /1974 - 1976/ a za prezidenta Dzovanniho Leone /1971 - 1978/. Trochu vseobecneho rozhladu, a nejde len o burlesknu komediu a o to, ze film nema dejovu liniu. Paolo Villaggio pracoval kade tade, s Fantozzim prerazil ako 42 rocny za talianskeho premiera Alda Moro /vo funkcii talianskeho premiera uradoval 1963 - 68 a 1974 - 76/. Prezidentom Talianska bol vtedy Giovanni Leone 1971 -78 v urade. Taliansku kinematografiu mam totiz dost rad .... 86 % (03.04.2013)

První díl této komediální, dlouhé série. Nezačalo to úplně nejlépe. Ale je to chybou ? Moc velkou ne. I tak se jedná o nadprůměrnou komedii, která jednou za delší čas pobaví. Představitel Fantozziho se opravdu povedl. Vtipných scén zde bylo dost. Příběh šel mimo, ale zásadní porblém to není. Mohla být tak o 15 min kratší stopáž. Některé scény nudily. I tak slušný start série. Hodnotím na 65% = *** (31.12.2012)

Po filmu "Maléry pana účetního" je tohle, myslím, nejlepší díl série. Je to takový seznamovací díl, kde se dozvídáme charaktery postav a něco okaždodenním životě Uga Fantozziho. Moc tady nechápu to nízké hodnocení, protože spousta gagů a vtipných scének zde byla. Je to možná tím, že tento díl je společně s "Nesnáze pana účetního" režírován jiným režisérem než ostatní filmy. Já tvrdím, že Paolo Villaggio zde hrál skvěle a na pět hvězd to film zvládne. (09.02.2020)

„Oci, prečo mi hovorili Čita?“ Takže týmto sa to v roku 1975 začalo. Nekonečné životné peripetie talianskeho účtovníka Uga Fantozziho (Paolo Vilaggio), ktorý dáva novú hĺbku slovám „smoliar“, „sociálne znevýhodnený“, „človek milión“ a „pod papučou“. Tvorcovia snímky nás v jednej chvíli rozosmievajú bláznivou, až grotesknou scénou (Fantozzii verzus autobus, Fantozzi verzus slávnostná večera), prípadne siahajú WTF smerom á la Monty Python (japonská reštaurácia) a hneď nato chcú, aby sme súcítili s hrdinami (manželka žiarli, škaredá dcérka je šikanovaná). Dokonca neváhajú použiť niečo, čo nebezpečne pripomína orwellskú satiru šialeného systému na spôsob 1982. Proste veľká nechápačka a nemalá konina. Kedysi spolužiaci jednotlivé časti (Vilaggio hral Fantozziho ešte v roku 1999!) citovali a rehotali sa týždeň v kuse. Ale to už bolo dávno. A mňa to nebavilo už vtedy. (13.07.2008)