Fantozzi

Tenhle druh humoru je mi vcelku cizí. Nechci mu dávat nějaké přívlastky, protože se jistě najde hodně těch, kteří se u toho dobře pobaví. Účetní Ugo Fantozzi (Paolo Villaggio) je smolař nespokojený se svým životem. A když už je smůla nepřítomna, tak nastává faktor, že Ugo je naprostý idiot. Občas to má i celkem slušný náběh, který je ale vždy zavražděn něčím hodně přihlouplým, až už to přestává být směšné, natož vtipné. Samozřejmě nechybí jeho ošklivá žena Pina (Liu Bosisio) a dcerka Mariangela (tehdy už sedmadvacetiletá Plinio Fernando), na kterou se nejčastěji volá Chitta. Pochopitelně je okouzlen svojí spolupracovnicí slečnou Silvani (Anna Mazzamauro), pro kterou neváhá velmi drasticky hubnout. Ale každý jeho pokus končí rozbitím jeho tváře, či opravdu velkou idiocií. Jen jednou se staví na odpor své idiocii, a to když hraje kulečník s Velkým Diegem Catellanim (Umberto DˇOrsi). I když pokud chtěl prohrát, aby povýšil, tak proš bral hodiny a navíc to maskoval fabulovaným mimomanželským poměrem. Účetní Filini (Gigi Reder) ho často nutí k nějakým aktivitám, převážně sportu, které vždy končí tragickou nehodou zapříčiněnou neschopností obou postav. A když už se začne bouřit levicovými názory, je přinucen k poslušnosti Ředitelem ředitelů (Paolo Paoloni). Komedie, ve kterém se pro mne humor rozvíjí buď nešťastným směrem, nebo není včas zaražen při svém rozvíjení. (05.01.2011)

Mňa proste večný smoliar Fantozzi neskutočne baví. Na jeho vtipných historkách vychádzajúce z reality sa dokážem stále zasmiať. Scéna, keď bolo 16:59 a všetci sa pripravovali na útek z práce je až neuveriteľne skutočná a zábavná. Vždy, keď v piatok odchádzam z roboty a stretám davy ľudí ako sa ponáhľajú domov, si na túto scénu vždy spomeniem. (18.07.2008)

Cekal jsme skutecne nejake zrozeni, cili sceny s narozenim Fantozziho, jeho nastupem do zamestnani atd., ale tohle je jen dalsi sled vice ci mene navazujicich scenek ze zivota pana ucetniho. Coz me trochu zamrzelo, ale neznamena to, ze bych se dobre nebavil. Skoda, ze jeho zenu hraje Liu Bosisio misto Vukotic, ale jsou si dost podobny. Taky je videt, ze se Villaggio teprve zahriva a nektery jeho uzasny gesta tu jeste nejsou. Na Malery to sice nema, ale je to povedena komedie s par skutecne skvelejma vtipama a slusnou hudbou. (20.03.2007)

Příznivec filmů o věčném smolaři rozhodně nejsem a tohle je jen další hřebík do rakve. Film kolísá od scén rádoby vtipných (fotbalové utkání) přes vysloveně trapné (zamotání se do sítě na rybách) až po scény, kdy je vám dané osoby líto a nechápete proč to někdo dal do komedie (viz posměch členů firmy Fantozziho dceři). Takže, pokud jde o mě, rozhodně se nedívat, pokud nejste skalním příznivcem... (03.09.2009)

Paolo Villagio byl herecká extratřída. Podat takto komické situace s takovou noblesou, že sice víte, že se jedná o absolutní nesmysl, ale užíváte si to a berete to za příjemnou podívanou, to neumí moc herců. Ačkoliv jsem z novější generace, tak proste i 45 let stará komedie mě dokáže zabavit. A zde to platí dvojnásob! Celou tu satiru na lidské neštěstí jsem si užíval plnými doušky, člověk už to dneska po těch mnoha zhlédnutích zná prostě nazpaměť. Nabídne to možná i slabší sekvence, ale ta kadence těch úderných vtipných glos to válcuje na plné čáře. Za highlight prvního dílu považuji rituál s ranním vstáváním na sekundu přesně, to mi roztrhalo bránici na malé kousíčky. Nesmíte film brát jako nějaký celek a klást důraz na příběh, tady si člověk musí vychutnat ty jednotlivé, leckdy moc nenavazující skeče. Trochu mě po těch letech zarazil závěr, ten se mi osobně moc nezamlouval. I tak ale srdcovka. Za mě dávám 8/10 (25.11.2020)