Hranice práce (S05E04)

„Buďte rádi, že máte práci.“ – „To víš, že jo, ko*ote.“ Technická stránka dosť mizerná. Ak by to režíroval Michael Moore, bolo by to kvalitou určite podstatne vyššie. Na strane druhej, aj nekvalitná vizuálno-akustická stránka má istý podiel na tom, že je Hranica práce ešte pôsobivejšia. Nie je to niečo, čo by vám urobilo dieru do hlavy, ale každý, kto vie, ako to chodí na trhu práce, bude určite prikyvovať (minimálna mzda, časté porušovanie zákonníka práce, v robote od nevidím do nevidím, ani nevidíte vyrastať vlastné deti). Ja som mal na prácu spravidla väčšinou šťastie, ale mal som vo svojom živote zaujímavú etapu v cca rokoch 2007 - 2009, kedy som vystriedal viacero prác a môžem potvrdiť, že som často mal šialených nadriadených, absurdných kolegov a často bol problém vôbec čo i len dostať sa na mizerný záchod. Takže viem, o čo ide, nehanbím sa za to, pretože sa nie je za čo hanbiť, a dávam 70%. Hanbiť sa musí niekto úplne iný a nie ten, kto takúto prácu vykonáva. (04.01.2018)

Zbytečná ilustrace k nejlepšímu reportážnímu cyklu letošního roku. Nečíst poctivě týden co týden historky z práce, kterou dělat nechcete, asi bych dokument zatratil úplně. Je to obrazové leporelo, které nedává nic navíc, protože Apolena Rychlíková za kamerou nevládne. Je to ledabylý sestřih, který nebere v potaz to, že Saša Uhlová je bohyně pera, ale její monotónní hlas vás od půlky stopáže zabíjí. A těch pár výseků z rodinného života to nespasí, protože neukazují nic (a jednou naopak zase až příliš). O lidech, kteří denně valchují prádlo, skládají maso, nebo třídí odpadky, se toho ve filmu, na rozdíl od psaných textů, dozvíme úplně minimum. A2larm je možná rejdiště zakuklených (a mnohdy i vylíhnutých) komsomolců, ale čtení Hrdinů kapitalistické práce zaháčkuje natolik poutavě, že ta neviditelná ruka trhu musí profackovat snad i rodinu Klausů. (14.12.2017)

Projektu Saši Uhlové si vážím a tím spíš mě mrzí, že musím vyjádřit zklamání nad tím, jak dokument dopadl. Nápad na sérii investigativních návštěv provozů firem, které stojí na práci nízko kvalifikovaného personálu, jsem považoval za potřebný a tnoucí do živého. Původní texty jsem četl s nadšením a reakce na ně umožňují definovat dělicí čáru politických názorů napříč společností lépe než cokoliv jiného. Bohužel snímek Apoleny Rychlíkové k nim prakticky nic nepřidává, naopak rozmělňuje. Technická úroveň záznamu skryté kamery je zoufalá a obsah dokumentu rozpačitý. Spíš než na rozebírání vlastních pocitů se měla Saša soustředit na příběhy těch, pro které prostředí, co Sašu tak traumatizovalo, je dlouhodobým údělem, nikoliv krátkodobou exkurzí. 50 % celkového dojmu z úcty k Saše a s oběma očima zamhouřenýma. (21.01.2020)

Už je to nějaký ten pátek, co nám tady začala exhibovat generace šílenců, kteří se našli v příběhu Ježíše Krista a mají ujetou potřebu celý život trpět. Nízká mzda, ponižující pracovní podmínky, šikana na pracovišti, to jsou jen hlavní body, které se staly pevnou součástí jejich dnů. Měnit nic nebudou, nemají přece důvod. Trošku mě zaráží, že se o tomto problému začíná velkolepě debatovat až v roce 2017, když je všem snad jasné, že tzv. walking dead jsou mezi námi už dvě dekády a ten zkažený život už jim nic nevrátí. Každopádně lepší sonda z rychlíku od Rychlíkové v podání strašáka Sašy než se dál tvářit, že tady nikdo nežije jako zvíře. Opakuji, je rok 2017, brzy dokonce 2018. Teď vážně, proberte se. (13.12.2017)

Forma za obsahem zaostává o mnoho světelných let, neboť režie je naprosto zbabraná. Záběry na rodinný život Uhlových by mi stačily jednou, mnohem více bych ocenila něco více z dané práce, rozhovor s kolegou, s nadřízeným. Ke všemu negativnímu přispívá i fakt, že dokument sice krátkodobě vyvolal diskuzi, ale žádnou změnu nepřinesl, lidé nadále pracují v ponižujících podmínkách za mizerný plat a dále mají smutné a unavené oči. Nic se nezměnilo. (09.11.2021)