Usměvavá zem

Pro milovníky kapitol z dějin českého filmu naprostá radost. Gajerova Usměvavá zem je přesně na půl cesty mezi Vzbouřením na vsi a Dovolenou s Andělem. Poučení a oslava z prvních let JZD nikdy předtím ani po tom nebyla tak milá záležitost. V hlavní roli moudrý a kamarádský předseda Otomara Korbeláře dává tušit, že staré pořádky již máme dávno za sebou. Je přece tak snadné zaplnit herecký ensemble jen figurkami všech těch vesnických typů, se kterými si náš milý předseda tak hravě dokáže poradit. Všichni ti Řepové, Beyvlové, Neumannové a Deylové stejně nakonec pochopí, že pouze JZD je ta správná cesta. Pochopí to i ty bývalé drbny pavlačové Skrbková, Nademlejnská nebo Kurandová, pouze Baldinka zůstává v roli záporné, protože raději by pomlouvala a nebudovala. To je tak, když odjaktěživa počítáme jen od roku 1943, nehledíme na práci, ale pouze na peníze... Do toho všeho samozřejmě zcela přirozeně zapadá motiv mladé lásky, kolektivní odpuštění vdově po odbojáři, který padl u rozhlasu. A kdyby vám přišlo, že moderní péči o kravín zavedl až Troška pod krycím názvem Pláničkova metoda, věřte, že už zde měly krávy své masáže a sprchy. Je zkrátka neodpustitelné, kolik takových filmů jako Usměvavá zem je stále nedostupných pro širokou veřejnost. Protože pouze pokud budou všechny filmy k dispozici, může nastat spravedlnost. Kritické myšlení nelze vyčíst ze stručných skript, filmy je nutné nejprve vidět. (31.03.2019)

"Za »starých zlatých časů« v kapitalistické filmové džungli se předními herci obsazovaly jenom velké titulní role a v malých úložkách také hráli začátečníci nebo členové komparsu, kteří museli dělat filmovým starům jen stafáž a pohyblivé pozadí a pobírali za to několik korun. Teprve sovětský film, který vyzdvihl kinematografii z bahna pouťové atrakce mezi nejdůležitější umění, ukázal celému světu, že přesvědčivost a realita filmového díla pramení i ze správného hereckého pojetí a hereckých výkonů. A prakticky dokázal, že právě ty drobné postavičky a figurky, které se ve filmu jen mihnou a někdy dokonce ani nepromluví, dělají film skutečným filmem, zobrazují opravdový život. Proto v sovětském filmu je docela běžným zjevem, že v těch nejmenších úložkách vidíme takové mistry sovětského dramatického umění, jako je třeba N. Čerkasov. Také náš znárodněný film pochopil důležitost dobrého obsazení každé, třeba sebemenší role skutečným hercem, který zná dobře celý film, který chápe svou roli, studuje prostředí, do které je vsazena a tak dociluje i v malé úloze velkých výsledků." Kino 7, str. 285 (18.05.2009)

Je to skutečně The Smiling Country. Upřímné a budovatelské úsměvy Darmochlebáků v kontrastu s falešnými úšklebky vypočítavých, mamonářských sedláků z Rousova, které ovšem čeká nádherné prozření. Protože silně charakterní straníci, kteří dokáží ocenit i práci nestraníka, umí a chtějí pomoct i těm zaslepeným Rousovákům, kteří se stávají dokonce obětí nelítostného a záškodnického hospodského, kteréžto role se Josef Beyvl zhostil opět skvěle. A nejen on. Stanislav Neumann, jako stařík na vejminku komentující postupné prozření Rousováků, zajišťuje výborný humor. Prozření je zde skutečně hodně, nevyhýbá se ani jedné vesnické drbně, od které by se mohl lecos přiučit, např. pan Troška, který tyto postavy velmi rád do svých "filmů" nasazuje. Ovšem, obávám se, že na to už je pozdě. Černobílý, herecký koncert narušuje pouze rudý ruch. Gottwald a Stalin ve dřevě a za sklem, nemůže chybět v žádném záběru z kanceláře předsedy družstva. Nelidské zločiny těchto dvou ozdob tito družstevníci skutečně neřešili, nevěděli. Za to věděli, jak pracovat všichni a pro všechny. Lidský a humánní socialismus visel ve vzduchu, ovšem léta padesátá si nechala tento budovatelský balónek ulétnout. Film z doby, kdy se člověk ještě mohl rozhodnout, po té už si pro ten dobytek, či koně budovatelé prostě přišli bez vyptávání. Poctivá a smysluplná práce zastíněná zločinností 50.let se dnes prostě nemůže ignorovat. Pro československého diváka krásná, i když dobou narušená podívaná. (25.09.2013)

„Usměvavá zem" je po „Cestě ke štěstí" dalším českým filmem, který námětově čerpá ze současného života na naší vesnici a jejího přerodu k socialistickému zítřku. Zvyšování životní úrovně všeho našeho lidu je závislé na vyšší produktivitě práce. To platí plnou měrou i pro naše zemědělství, kde je nutno přejít masově od malovýroby k velkovýrobě. Cestou ke splnění tohoto nutného úkolu jsou jednotná zemědělská družstva. Jedině tam je možno uplatnit v široké míře nové, výkonné stroje a nové poznatky a zkušenosti sovětského zemědělství. Film „Usměvavá zem" nás seznamuje nejen s potížemi, které se ještě vyskytují při zakládání JZD u nás, ale co je zvláště důležité, ukazuje nám první krásné výsledky, dosažené na této cestě. Družstvo v Darmochlebech, které nám film předvádí, již překonalo nemoce začátku, na které jsme byli zvyklí ještě v nedávných dobách. Pracovníci jsou zde již odměňováni podle své skutečné práce a jsme svědky praktického využití sovětských zkušeností. Ať již je to ustájení dobytka, vzorný vepřinec či drůbeží farma, je každému diváku jasný převratný rozdíl mezi starým způsobem hospodaření a hospodařením ve družstvu, které vedou uvědomělí a cílevědomí lidé. Darmochlebští zemědělci přesvědčili nejen své rousovské sousedy, ale budou přesvědčovat i ostatní naše zemědělce. Zásluhu na tom má zejména umělecké zpracování filmu, kterému se scénáristicky i režijně podařilo zachytit nejen nový způsob hospodaření, ale i nový život a nové lidi naší vesnice. Dobrým vykreslením jednotlivých postav filmu a jejich pravdivostí film ještě získává na přesvědčivosti a můžeme jej právem zařadit mezi dobré filmy naší umělecké tvorby, směřující k výchově nového člověka a uskutečnění socialismu v naší vlasti. Filmový přehled 22/1952 (03.12.2007)

Nádherná budovateľsko-poľnohospodárska agitka z krásneho prostredia južných Čiech. Z Václava Gajera si mohli v tej dobe brať príklad aj iní režiséri, pretože takto má správna agitka vyzerať. Scenár napísali Josef Neuberg a František Vlček, ktorí to naozaj vedeli a pri písaní scenárov o revízorovi Gustávovi Andělovi, povýšili tento žáner na umenie. Vlastne títo dvaja páni majú na svedomí to, že mám agitky rád. (26.09.2013)