Velký blázinec v malém hotelu

Horší britský komediální počin jsem snad do dnešního dne neviděl. U dvojice Mayall - Edmondson, respektive u celého uskupení The Comic Strip (soubor britských komiků pod patronátem J.Cleese, kteří vystupovali především v 80.letech v londýnském klubu Soho, začínali zde třeba Alexei Sayle či Jennifer Saunders), se sice musí počítat s ujetějším humorem, než je zdrávo, ale tohle už trochu překračuje meze. Čekal jsem něco podobného sitcomu "Mladí v partě", který mi sice ne úplně sedl a charaktery Ricka (Mayall) a Vyvyana (Edmondson) nepovažuji za úplně oblíbené, ale pod 80% jsem prostě jít nemohl. Tento seriál však zpětně musím ocenit ještě více než dříve - občas mi nějaká scénka přišla hloupá, ale nyní si říkám - zlaté občasné výpadky formy! Ale abych nekritizoval - ze začátku snímek nevypadá špatně a scéna, kdy se Mayall probouzí, mi přišla celkem vtipná (asi proto, že v podobném duchu jsem ji viděl už v Absolutely Fabulous). Ovšem pak už nastupují na scénu trapnosti typu mačkání varlat (!) a v této poloze už hlavní duo zůstává až do konce, kterému bych udělil takové zvláštní ocenění "nejnevtipnější komická situace vůbec". Zajímavá je taktéž účast dvou známých britských herců Billa Nighyho a Simona Pegga - hvězdy Pirátů na vlnách je mi celkem líto, Pegga by mi bylo taky, nebýt té odporné zvracecí scény, kterou si poškodil prestiž. Celé to korunuje mizerný primácký dabing s nezvládnutým voice-castingem (hlavně Pegg). Dal bych i odpad, ale přece jen si nejsem plně jist, že nic horšího už přijít v žánru britské komedie nemůže, a za těch pár dobrých vtipů nebo slovních přestřelek si to aspoň jednu hvězdu zaslouží. (10.09.2009)

No. Já osobně jsem se zasmál asi čtyřikrát za celý film. Humor je fekální a místy vážně nechutný až vržou zuby (vtipy s varlaty ve mě vážně vzbouzejí hrůzu). Herecké výkony ani moc nestojí za řeč - značka: přehrávání. Ale mému otci se to líbilo. Bill Nighy je v těchto filmech nejspíš nadmíru spokojený, ale měl by nad sebou začít uvažovat, do čeho se to pouští. Ještě, že natočil Lásku nebeskou. (13.03.2004)

Úžasně připitomělá dvojice floutků Vyvyan a Rick z The Young Ones mě s velkym očekáváním přitáhla k týhle spatlanině - nešťastný a nepřehlédnutelný kopírky starejch dobrejch Fawlty Towers a idiotskejch gagů vybranejch z těch nejpitomnějších rodinejch komedií. Nezachránily to ani hektolitry zvratek a sadistický fórky. Velký zklamání... (29.06.2010)

Tohle je naprostá šílenost. Přirovnal bych to třeba k daleko známějšímu filmu Freddyho úlet. Prostě hromada vtipnejch hlášek a scének a na pozadí toho se sice odehrává nějakej děj, ale ten je celkem nepodstatnej. Asi mam dost zvrhlej smysl pro humor, ale já jsem se u toho smál skoro celou dobu. I když závěr teda už byla úchylnost největšího kalibru. (05.09.2006)

Rik Mayall v jednom interview řekl, že i když se snažil vytvořit své charaktery tak hrozné jak to jen šlo, tak diváci je vždy z pro něj záhadných důvodů měli rádi. V Guest House Paradiso se mu (bohužel pro diváka) podařilo co chtěl - jeho Richard Twat je absolutně odporný a dokonce i Edmondsonův Eddie (jindy vlastně sympatický) je nesnesitelný . Čekala jsem jen delší díl sitcomu Bottom (který filmu vlastně předcházel) a i když jsem dostala ten humor, co jsem chtěla - groteska, rvačky, absurdita a trochu nechutností - podstrádá všechnu atmosféru sitcomu, obě hlavní postavy mi lezly na nervy. Pokud jste fandové Bottom, tak vás film asi jen zklame... a když nejste, tak vám toho taky moc nepřinese. Škoda. (05.03.2010)