Železný Schwarzenegger

No dokumenty moc nesleduju, ale tenhle se fakt poved. Sledujem Arnoldovo pripravy, ale zaroven i pripravy nekterejch jeho souperu na soutez Mr. Olympia. Akorat mi prislo, ze Arnieho souperi tu neustale trenujou, kdezto Arnold se spis jen tak bavi a zamaka si jen obcas. Taky necekejte, ze byste se dozvedeli nejaky posilovaci tipy, pripadne neco z Arnodlovo zivota, tohle je ciste o priprave na soutez. Arnold tu je prezentovanej jako lehce vtipalek, trochu vychcanek, ale hlavne sebejistej namakanej borec, kterej nema absolutne konkurenci. No tenhle dokument se vlastne nic jinyho ani ukazat ale nesnazi, Arnold byl a je borec a nikdo s tim nic nenadela. (06.06.2010)

"Být dobrým kulturistou znamená myslet jako sochař. Taky musím jít do detailu jako on. Podívám se do zrcadla a řeknu si: Musím přidat v deltových svalech, aby ramena dostaly správné proporce. Takže začnu cvičit a ty svaly si vypěstuju. Ale umělec jen přihodí po každé straně trochu víc hlíny. Je to trochu snadnější. My volíme těžší cestu, protože musíme měnit lidské tělo. Je jasný, že spoustu lidem to příjde divný, ale jsou to lidé kteří o tom nic nevědí. Člověk musí pochopit smysl toho proč to děláme. Je to jako spousta jiných věcí. Není to o nic divnější než sednout do auta a snažit se udělat půl kiláku za 5 sekund. To zas příjde divný mně." (03.02.2012)

Pohľad na to ako vznikajú monštrá. Každodenný tvrdý tréning prinášajúci bolesť a len tým najlepším slávu a obdiv. Arnold Schwarzenegger dosiahol kulturistický vrchol a následne aj ten filmový. Dokument však pre mňa nepriniesol nič extra. Snáď len to, že psychická kondícia je najdôležitejšia aj v tomto čisto fyzickom odvetví. (28.03.2011)

Vždycky jsem sníval o vlivných lidech, o diktátorech a tak, o lidech, kteří jsou známí i dlouho po své smrti, třeba jako Ježíš. Bodybuilding je podle něho nejlepší sport na světě, osobně hlasuju pro fotbal a nemyslim si, že by si Messi musel vymýšlet historky o tom, jak kvůli tréningu nepřišel ani na otcův pohřeb, ale kulturistika potřebovala zviditelnit, stejně tak Arnold, protože dneska je zatraceně těžký stát se diktátorem, možná ještě těžší než mesiášem. Zaplať pánbůh za americkou ústavu, díky níž se nedočkáme Herr Schwarzeneggera u kormidla, ona i ta Kalifornie potřebovala oddlužit že jo. Jinak informační hodnota dokumentu se rovná zhruba Arnoldovu intelektu, o kulturistice se mnoho nedovíme, o Arnoldovi jakbysmet. Celým dokumentem se akorát táhnou velkohubý zenový kecy (zdravim Gimpa) a když se po stopadesáté opět objevil detail na ta naolejovaná monstra s výrazem, který mívám občas v sobotu ráno na záchodě, moje rádoby intelektuálně vyprofilované ego málem puklo studem. Kde sou ty časy, kdy si naši tatínci poměřovali přirození? (21.09.2011)

Do posilovny chodím, nějaké to železo taky občas zvednu, ale přesto nemám důvěru v naolejované týpky, kteří mají obvod bicepsu větší, než mám já obvod hrudníku. Respektuji je, to ano, ale co mi také jiného zbývá. Přiznám se, že dokument jako takový mne nijak zvlášť nebavil. Arnold se v něm ukázal jako pohodový Jidáš, který neváhá špatně poradit kamarádům, když z toho může mít výhodu. Sportovního ducha to zkrátka moc nemělo a celkově mi připadalo poměrně směšné celé to natřásání před publikem a napínání některých podivných svalíků, o jejichž existenci jsem dosud neměl tušení. (18.12.2014)