Unaveni sluncem

Vzhledem k faktu, že cesta ke zhlédnutí tohoto díla byla dlouhá, čekal jsem hodně. A k mému velkému potěšení se mi dostalo krásného filmového zážitku. Možná ne dokonalého, přece jenom ta stopáž mohla být kratší a taky jsem moc nechápal přítomnost té "ohnivé koule", ale jinak nemám co vytknout. Ona počáteční pohodová slunná atmosféra totiž nevydrží dlouho. Michalkov sice pokračuje v milém letním vypárvění a dělá jako by se nic nestalo, ale přitom divákovi dává jasné indície, že něco v pořádku není. Na povrch se pozvolna dere minulost a její křivda, která společně s politickou situací dokoná dílo pomsty. (Zprvu) nenápadné vylíčení doby stalinistických čistek se ohromně vydařilo (a také poslední pohled hlavního hrdiny na společné foto s Josifem Vissarionovičem byl velmi výmluvný). A vztah otce a jeho dcery byl tak krásně vykreslen, že až srdce plesalo. Nutno podotknout, že malé Naděždě byla role opravdu napsána na tělo a její postava rozdávala dětskou přirozenost a radost na všechny strany. Unaveni sluncem asi úplně nebude film pro velkou diváckou obec, přesto si svoje publikum, které ho náležitě ocení (třeba jako já, 5*), určitě najde. Jinak vzhledem k závěru moc nechápu vzniklé pokračování, které díky znalosti konce jedničky považuju za nesmyslné a nemám zájem ho vidět. (15.12.2011)

Něco tady v té „idylce“ na první pohled nesedí. Po hlubším „prozkoumání“ to přímo zapáchá. Zbytečné cokoliv popisovat, to se musí vidět. Pouze s dovětkem, že se N. Michalkovovi povedl husarský kousek a to sice vyobrazit úžasný kontrast „idylického“ začátku (resp.2/3 snímku) odehrávajícího se v poklidné uvolněné atmosféře a (neodvratného) tragického konce. Proto měl ten závěr na diváka takový dopad. Nechť žije soudruh Stalin a jeho odkaz, resp. nechť žije tento snímek a slouží jako odkaz (důkaz) budoucím generacím, aby se NEZAPOMNĚLO....... p.s. poznámka ohledně hereckého obsazení. Když si nejseš jistej, koho obsadit do hl. role (máš strach, že dotyčný nepřevede na plátno dostatečně tvoji myšlenku), obsaď sebe a nezůstaň pouze u toho. Obsaď rovnou i svoji dceru! Jasným důkazem budiž N. Michalkov (coby plukovník Kotov) a mladičká Naděžda (coby Naďa). Slova chváli nicméně mám i pro Olega Menšikova v roli „dobrosrdečného“ Míti. Skláním se mistře! (19.09.2011)

Bez mučenia priznávam, že úvodné tri štvrtiny filmu som spätne ocenil až po jeho skončení. Samozrejme, že aj tieto priniesli skvelé herecké výkony, pokojnú, idylickú slnkom presvietenú atmosféru podporenú výbornou kamerou a aj náznaky záverečnej drámy. Diváka upokojí, že film okrem úvodnej tankovej scény, ktorá naznačí absurdnosť systému, ktorý v mene nejakých ideí je schopný a ochotný ísť proti vlastným ľuďom, systému, v ktorom ani hrdina občianskej vojny nemá vyhrané, vníma iba okrajovo temný podtext Miťovej návštevy. Ale práve od naznačeného účelu jeho príchodu začína mať film stupňované tempo a tušenú osudovosť podobnú antickým drámam. Plný počet hviezdičiek by som bol ochotný dať iba ak by pri záverečnom strihu 15 - 20 minút skončilo v koši. (15.11.2015)

UNAVENÍ přímo volají po srovnání s vynikajícím Karovým ruským filmem pěrestrojkové éry VČERA BYLA VÁLKA. V obou případech se pohybujeme ve světě trockovských "rudých samurajů", ale zatímco v prvním případě se jedná o mimořádně zdařilou mikrosondu ze života historické osobnosti, osobnosti občanské války, člověka silného i slabého svou naivitou, v druhéím jsme svědky šiře založeného poutavého "školského" pohledu tehdejšího mládí budoucí MLADÉ GARDY či legendární Zoji Kosmoděmjanské. Jeho protihráč je postavou neméně tragickou stejně jako hlavní ženská postava, generálova choť. Zdařilý námět, scénář i režii provází celý trs mimořádných uměleckých hereckých výkonů. O Michalkovovi již byla řeč, Meňšikov svůj nesnadný part zvládá s mimořádnou bravurou a velké uznání si zaslouží i skvělá litevská herečka Ingeborg Dapkunaite stejně jako krásná holčička Naděždy Michalkovy; její naivita a civilismus projevu spolu s dětským půvabem jí dávají neskutečnou působivost; na malém prostoru se k velkému výkonu rozehrává i vynikající ruský herec Vjačeslav Tichonov. Ve své době to bylo dílo otevírající další a další z bolestivých ran deziluzí o režimu, který proklamoval slunce, z nějž se rodily mučírny Lubjanek a koncentrační pracovní tábory gulagu. Název díla je symbolický: letní slunce je i sluncem iluze a sebeohlupování (jak skvěle ve svých vzpomínkách zaznamenala Naděžda Mandělštamová). Rok 1936 je prvním rokem moskevských procesů, zrůdných stalinských zločinů na Rudé armádě, hlavní příčině slabosti sovětskoruské moci v hrozném roce 1941 Velké vlastenecké války. V UNAVENÝCH zřejmě Michalkov nejen režisér, ale i herec vytvořil jedno ze svých největších děl, na němž jako spoluscénárista participoval i jeho nevlastní bratr Andrej Končalovskij. (22.06.2011)

Propletenec vztahů, starých křivd, pomsty a nelidskosti. Můj osobní názor je, že jediný důvěryhodný obraz totalitního systému dokáží vytvořit pouze v té zemi, které se týká. Jako např. těžko někdo natočí lepší obraz posledních Hitlerových dnů, než Němci v Pádu třetí říše. Nikdo z venku kdo to zná jen zprostředkovaně, nikdy nevystihne skutečný život lidí uvnitř. P.S. Je to nošení dříví do lesa, ale Michalkovova souhra s jeho dcerou je fantastická. (20.10.2005)