Postel

Pěkně odsýpající, zajímavý film, pohrávající si s tématy magického realismu a velice delikátně bilancující feminismus a jeho nejrůznější projevy. Důkaz, že česká kinematografie stále umí vyplodit roztomile svěží dílko, které neurazí a zaujme jak formou (16mm černobílý obraz, oblíbený to formát pana producenta Kopeckého) ,tak komicko-hloubavým obsahem. Opravdu vtipné. 80% (05.12.2007)

Hmm umělecké, vynikající kamera, dobré herecké role. Ale prostě až moc umělecké. Rozpitvávání mužství uprostřed ženského světa, o nepochopení žen. Rozhodně tedy nepatřím mezi lidi jenž by se vyžívali nějakém surrealismu. Netvrdím, že film musí být jen komerční záležitost, ale taky by měl být smysluplný. (22.02.2013)

Chtěla bych taky vyšetřit, prosím. Postel je taková malá úchvatná autobiografická surrealistická temná úsměvná snová dokonalost se skvostnou černobílou kamerou Igora Luthera a (poněkud spletitějším) dějem se spoustou skrytých významů. V Lubošově životě moc mužů nebylo a snad o žádném z nich by se nedalo říct, že byl normální. Snad až na fotbalistu z Chile, na kterého myslí během pěkných chvil. No a tak se nešťastný Luboš potácí nepochopitelným světem žen a svým podvědomím (obchod s použitými potravinami, dávno zesnulá babička a její teorie o mužích přechodných…) a pořád někam uniká, aby našel štěstí až po smrti. (záběr na šukající psy) Myslíš, že se jí snaží pochopit? Dyť je to proti přírodě. A co je proti přírodě je nepřirozený. Chlap tady není od toho, aby ženskou chápal. (10.07.2009)

Zvláštní… je kromě tohoto filmu taky fakt, že se mi už hodně dlouho nestalo, abych se v jednom dni musel dvakrát dlouze rozhodovat, co vlastně filmu dám. Protože tohle byl hodně zajímavý film. První půlka byla bez nadsázky geniální - klučičí dospívání, poznávání žen (a jejich myšlení), které se pak stanou důležitou součástí jeho života, proslov ve sborovně (který by se měl tesat do kamene!) - to vše se mi strašně líbilo a já jen zíral, jak je ten film skvělý. Druhá půlka už trochu polevila, a i když jsem chápal, co film chce říct, stejně jsem se přistihl, jak už nenápadně pokukuju po hodinkách. Ale i přesto tenhle film jednoznačně můžu doporučit někomu, kdo nemá rád všední věci a chce něco originálního. Dnes za 80 %, druhá projekce rozhodně napoví více. (03.06.2011)

Zdá se mi to, nebo je autor opravdu ctitelem Juráčkových filmů? Odpověď není důležitá. Důležité je, že mezi českými filmy posledních dvaceti let (posledních čtyřiceti let!) mě tak dokonale pobavil a dostal málokterý. Prvou půlhodinu ve mně vzbuzoval dojem velmi bláznivé kubistické retro-futuro skládačky, v níž je každý nový dílek tak nečekaný a přece vždy dokonale pasující. Co jsem slyšel (a jak jsem to slyšel) poněkud kulhalo za tím, co jsem viděl (viděné vynikající, slyšené jen dobré). Tyto dojmy ustoupily do pozadí (aby opět vyvstaly v samotném závěru), jak s náhlou razancí vykrystalizovalo ústřední (vlastně jediné) téma. Dokonalost opracování kamínků mozaiky ovšem zůstala (zároveň vrostlo slyšené do viděného). Nutno říci, že své téma (zdánlivě lacině současné) pojednal film sice bláznivě a zaujatě, avšak co do obsahu poctivě, originálně a vytříbeně co do formy. Film, který musí být na indexu v každém feministickém i v každém mačovském státě. Film - odpověď na Chytilové (stejně výtečný, ale ne tak zábavný) Ovoce stromů rajských jíme. Zhmotnění hrdiny z Chile Andreje Kvašňáka je podobně úctyhodný (a uctivý) kousek jako angažování Oldřicha Nového ve Světácích. (Angažování skvělé Mrs. Langové-Williams, jakož i způsob Urnovy smrti, domovnčino "Není to od vás?", ale i postava mača z fotbalu a jeho sedmnáctileté bohyně už vůbec vypadají na záměrné příležitostné odkazy k dějinám české komedie.) Na to, abych se zabýval titulním motivem (postel), mám příliš líný mozek. Více by mě zajímalo, co se vlastně stalo s "plivátkem". (19.05.2011)