Fallové

Minimálně v první hodině takřka geniální výsměch veškerým zdánlivě nezpochybnitelně platným nárokům jazyka na objektivní konstrukci sociálního života. Greenaway rozehrává vpravdě lingvistickou hru, v níž je dokonale ukázána nahodilost každého lingvistického systému - v tom smyslu, že význam věcí a tedy jejich pojmenování není dáno pozitivně, ale je odvozeno negativně pomocí diferenciace od všech ostatních jmen (ze slova "stůl" se samo o sobě neodvodí nic, ale představu stolu získáme díky tomu, že je vymezen vůči "židli", "zdi", "dítěti", "raketoplánu" atd........). Nahodilost konkrétních výrazů je proto zjevná. Jazyk, jímž každodenně mluvíme tak může být hravě narušen, což umožní autorovi vybudovat zcela nový systém, který se může díky výše zmíněné nahodilosti/ arbitrárnosti utvořit např. okolo celosvětového ptačího spiknutí... A stejně jako je rozbita stereotypní představa o jazyce, tak je rozbito i naše tradiční očekávání co se týče filmu. Dílo je to po této stránce perfektní, ale prostě mělo být kratší. (29.04.2014)

Originální sci-fi námět o Náhodném násilném javu (NNJ), jehož vlivem začínají vybraní lidé v různém stupni mutovat na ptáky, zpracoval Peter Greenaway rovněž ojedinělou formou 92 fiktivních dokumentárních glos ze života zasažených lidí. Celým filmem se přes onu hru na dokument táhne zároveň typický britský suchý a černý humor, což činí Fally neskonale zábavnými, určitě bych potreboval minimálně jednu další projekci na to, abych dokázal sepsat všechny ty vtipné hlášky. Přičemž nejvtipnější místa během sledování čekají obzvlášť v těch částech, které z různých důvodů (překlep, falešná identita, ztracený či nepoužitelný materiál, politická cenzura a pod.) nemohou být promítnuty a vypravěč to zároveň s informací o dané osobě krásně ironickým způsobem podtrhne. Samotné mini-dokumenty o zasažených lidech s příjmením začínajícím na FALL... na mě působily porůznými dojmy a vedle těch skutečně vtipných či minimálně pozoruhodných v rámci tvůrčího rozvíjení sci-fi tématu se zde objevují i méně povedené příběhy, zbytečně zdlouhavé glosy se záběry, které působily na mě jako nutná výplňovaná vata, lehce trapné výstřelky (výstřední zpívání názvů ptáků) nebo rovněž sekvence, které zpracovávají už několikrát před tím zpracovaný motiv (neustálý experiment s vyjmenováváním ptáků na dané písmeno za půl vteřiny) a nudí. Velká škoda, že Greenaway neměl vedle sebe i nějakého ráznějšího dramaturga nebo producenta, který by si před nevyzpytatelným tvůrcem dokázal dupnout nohou a přinutit Greenawaya z tříhodinového díla vybrat jen to skutečně nejlepší, zmenšit počet glos (resp. osob, o kterých film vypráví) na přijatelné minimum a minimálně hodinu stopáže sestříhat. S takovou dramaturgií by výsledek dle mého názoru neměl daleko k skutečně nabitému geniálnímu počinu, takhle vznikl nesnesitelně dlouhý kus, který se mi sice podařilo na 4 části postupně za 4 dny poměrně ztrávit, ale u jeho sledování jsem se vedle občasné zábavy a fascinace i nejednou (zvláště poslední půlhodinu) trápil. Ačkoliv mnozí prohlašují, že Fallové nejsou filmem na jedno zhlédnutí, nedokážu si představit, že bych se rozhodl ty tři hodiny ztrávit dobrovolně ještě jednou. [65%] (04.10.2021)

Očekávám nadšené ovace, protože jsem tento opus dal na jeden zátah, v kině na 38. LFŠ. Tříhodinová stopáž naznačuje, v jakém duchu je film vytvořen - přináší medailonky 92 fiktivních osob, přičemž kdyby jich bylo 40 a film trval 80 minut, vůbec nic by se nestalo. Ale i stopáž je součástí bizarního uvažování Petera Greenawaye, jeho pobaveného pomrkávání na diváka. Tento opus je jednoduše neskutečný, vytváří svět sám pro sebe. Žena, co sbírá papírové krabice; pán, který v důsledku syndromu NNJ nedokáže rozeznat dobrý vtip od špatného; muž, který seskočil z Eiffelovky - ale asi je to podvod, protože se to stalo dřív, než byla Eiffelovka postavená; neustálé více (Messiaen, Max Ernst) či méně (Alfred Hitchcock) důmyslné narážky na ptactvo, vodu, nesmrtelnost, číslo 92 a asi milion dalších surrealit, bizarností, narážek, zabalených v suchém typicky britském "montypythonovském" hávu, ale díky hudbě Briana Ena a dalších až s určitým mystickým nádechem. Zkrátka mnohovrstevnaté umělecké dílo obřích rozměrů. Rozebírat ho dopodrobna by zabralo minimálně 92 dní, tak se na to radši podívejte... (05.08.2012)

Řekl bych, že jde o nejoriginálnější film Petera Greenawaye, který připomíná některé skeče skupiny Monty Python's Flying Circus. Za tu nápaditost a hravost dávám čtyři hvězdičky, i když je pravda, že jde o svého druhu experiment, kterému chybí příběh a který je lepší sledovat po etapách. Každý z mystifikačních portrétů je natáčený jiným stylem a v podstatě pro diváka představuje jakousi školu režijních stylů. Je to vtipné, ujeté, originální. Celkový dojem: 75 %. (31.05.2009)

Všechno je tu tak pozoruhodné a sofistikované a přesto tak ubíjející, i přesto, že jsem si z toho udělal 9-ti dílný seriál. Po nějakém 40. Fallovi mi nepřišlo, že by snímek už přišel s něčím opravdu novým. A Nymanova hymna Katalogu ptáků je....jak to říct...nějaké cizí slovo...transcendentní, asi se mi bude o kasuárovi zdát. Potěšila i úloha jiných skladatelů vážné hudby 20. století (kromě Nymana), jako jsou Anton Webern nebo Olivier Messiaen. (16.02.2010)