T2 Trainspotting

Trainspotting je jeden z těch skotských filmů o drogách a obyčejných lidech, co do nich spadli (a že jich teda je :D). Námět se už tehdy tak nějak vyčerpal a jeden film, který za tu dobu nebezpečně zkultovněl, byl naprosto dostačující. Jak už to ale tak bývá, všichni milujeme pokračování, takže jsem dlouho vyhlížel jak Danny Boyle, který za tu dobu prorazil v Hollywoodu, zadaptuje knižní pokračování se smyslným názvem Porno a ono ejhle, režisér Porno tak úplně nezadaptoval. to spíše nostalgický celovečerák, který kdysi dostal všechny zúčastněné do širšího povědomí. Důležité ale je, že do toho všichni znovu šli (jak před kamerou, tak za ní, protože bez Dannyho Boyla by sequel postrádal smysl) a ačkoliv notnou dobu trvá, než se všichni setkají, ta první půlka mi přišla konzistentnější, více sršela nápady a ta druhá byla poměrně ubíjející, až jsem se zhrozil, že to nemá ani dvě hodiny. V té druhé jsem čekal nějaký nářez podobný tomu, co jsme viděli v prvním traileru, nicméně nás mistr jen několikrát napíná prvními tóny oné použité pecky a ze řetězu se neutrhne. Ale i tak je to pořád Boyle a je to Trainspotting, hlavní čtveřice je pořád cool, pořád žijí ve své iluzi vnímání světa (i když ne všichni na koksu zůstali) a je fajn je po letech vidět...škoda, že se nestihlo to 20ti leté výročí. Stejně je nevíc cool Jonny Lee Miller, jeho scény mě bavily nejvíce. Robert Carlyle (btw to propadl ve škole 10x? :D) má opět knír jak pornoherec z 80tek a je dost scary..ovšem je jasné, že všichni znají hlavně Ewana. Jak ale říkám, pohromadě jim to sluší nejvíc. Celkově tedy povedený sequel, od čehož jsem si možná sliboval příliš mnoho, ale kvalitativně je to pořád pecka PS : Při filmu mě napadlo přirovnání s Bony a klid, akorát ta dvojka není taková sračka jako se nám povedlo před pár lety naservírovat...7/10 (15.02.2017)

Choose life. Choose Facebook, Twitter, Instagram and hope that someone, somewhere cares. Choose looking up old flames, wishing you'd done it all differently. And choose watching history repeat itself. Choose your future. Choose reality TV, slut shaming, revenge porn. Choose a zero-hour contract, a two hour journey to work. And choose the same for your kids, only worse, and smother the pain with an unknown dose of an unknown drug made in somebody's kitchen. And then... take a deep breath. You're an addict. So be addicted, just be addicted to something else. Choose the ones you love. Choose your future. Choose life. Postmodern Boyle cinema at its best. Existenciálne úplne iným štýlom ako prvý diel (asi ako keď vojdete do zbúraniska obľúbeného diskoklubu z mladosti a v hlave vám hrá obľúbená skladba, ktorú už nikdy nikto v tom klube nezahrá(aj preto počuť z Born Slippy len útržky)) a hlavne, obávam sa, že to bude rezonovať len u tých čo majú okolo štyridsať a podobnú dobu si v mladosti užili. Nečakajte Trainspotting 96 v 2017 ale Transmelancholy 2017. Lebo skôr než nostalgické je to melancholické a dosť sociálne. Ale stále kurwa nadupané. 10/10 (02.03.2017)

Jsem doma. ___ Syntéza mezi oběma částmi, kdy z Porna (knižní název perfektního literárního pokračování) - které je více než dvakrát obsáhlejší - zbyla jen trocha (kostra ohledně návratu Rentona do Edinburghu) a ze všech košatých peripetií z možného natáčení lechtivých videí, hereckých castingů apod. není vůbec nic - jen se tu řeší místo toho stavba bordelu. Ale to je jen povzdechnutí jakožto čtenáře obou knih. Jako diváky mne návrat samozřejmě potěšil a to, co děj přináší má hlavu a patu a celé je to neskutečně prosycené nostalgií (kterou podtrhuje častý prostřih se scénami z prvního dílů) a povzdechnutím, že ani dvacet let toho vlastně nemusí moc přinést resp. odnést. Perfektní je vizuální stránka filmu, Danny Boyle je režijní machr s citem pro každý záběr (podtrhuji každý) a často jsem si liboval, kam si tu kameru dokáže nechat usměrnit, ten vizuální cit a tím divákův požitek je skvostný. Co mne ale lehce zklamalo je soundtrack, tedy - ani ne tak výběr písní, ale občasná práce s nimi. Často jde jen o úseky a u některých mi vyloženě chybí, aby hrály déle a mohly vyniknout společně s obrazem. Hudební střih je často usekne / mixuje s něčím jiným a taky zde zcela chybí nějaká absolutně ikonické pasáž při spojení hudby, textu a obrazu. Opakuji, ikonická. Výborných scén je i tentokrát spousta. Celek je prostě neutěšenou a nostalgickou podívanou, která nikam nespeeduje, ale pozvolna dává nahlédnout do osudů postav, které filmově definovaly devadesátá léta. T2 Trainspotting této pozice ve své dekádě bohužel nedosáhne, ale zbytečný není. Ostatně, vybrat si můžete sami jinak... (16.02.2017)

Je fajn, stretnúť sa s nimi po tak dlhej dobe. Ich postavy sú proste skvelé a chémia medzi nimi stále funguje. Scéna Renton/Begbie na záchodoch najlepšia z filmu. Boyle je navyše večný pán maliar a videoklipový macher. Ale... Všetkým muselo byť jasné, že scénár, podnet pre ich nové stretnutie a všetko čo sa z neho vyvrbí, je slabota. Že ich dáva dokopy nasilu. Čo by mi bolo viacej jedno, keby pre mňa jednotka nebola taký kult, a Boylea som nepovažoval za umelca, ktorý podobné veci nemá zapotrebi. (27.02.2017)

Filmové pokračování po velmi dlouhé pauze, v podobě více než čtvrt století, většinou nevěstí nic dobrého. Parta čtyř starých mládenců, kteří své první kroky v dospělosti propůjčili drogám se ale rozhodně nesnaží napodobovat události prvního dílu a tvoří vlastní nostalgickou strukturu. Celý film se zaměřuje na jeden velmi podstatný prvek, se kterým pracuje téměř v každé minutě a ocení jej primárně fanoušci kultovní jedničky, tím důležitým prvkem jsou vzpomínky. Dialogy, záběry, hudba či celé scény jsou protkány vzpomínkami a odkazy na již zmíněné období před čtvrt stoletím, avšak nostalgická nálada není vytvářena nátlakově či uměle, ale s pomocí úžasné režie Dannyho Boyla se trefuje do těch správných míst, které vyvolají nejeden uspokojivý úsměv či emocionální ránu. Může se zdát, že bude druhý Trainspotting narážet na absenci originality či přemíru jednotvárnosti. Není tomu tak, a to hned ze dvou důvodů, za a) Dannyho Boyle a za b) Anthony Dod Mantle. Práce, jenž se skrývá za přípravou mizanscény, komponováním záběrů či využívání nakloněné roviny a spousty dalších prvků, je naprosto neuvěřitelná. Každý záběr je něčím ozvláštňující, každý vyloženě baví a z každého srší dávka nadšení a letitých zkušeností, což tento snímek velmi výrazně vyzdvihuje. Trainspotting 2 lze zhodnotit jako velmi důstojné pokračování, které je mířeno převážně na fanoušky adaptací Irvina Welshe, přičemž svou svižností a energičností uspokojí i běžného diváka. Pro lepší zážitek doporučuji před projekcí zhlédnout první díl, hlavně v rámci variací záběrů, ovšem není to podstatné, jelikož je snímek velmi komunikativní a nenechá diváka zmateně přemítat o tom, co zrovna viděl. [80%] | Kino (17.02.2017)