Popelka

Tak a konečně, konečně tu máme normální film. Tenhle film v podstatě zachránil studio před krachem, protože Disney neměl žádný pořádný hit, což je celkem zvláštní když vyšli filmy jako Fantazie, Pinocchio nebo Bambi. Každopádně kdyby tenhle film nebyl úspěšný tak by celé studio zkrachovalo. Naštěstí film úspěšný byl úspěšný. Animace je opět výborná. K animaci se toho moc říct nedá. To hlavní jsou postavy a příběh. Postavy jsou naprosto geniálně zpracované a napsané. No a příběh. Myslím si že příběh Popelky všichni známe. Ještě jeden plus musím zmínit a to jsou emoce. Emoce v tomto filmu naprosto výborně fungují, místy mi bylo Popelky opravdu líto, a emoce zde fungují lépe než třeba v Bambim. Film je naprosto dokonalý, nemá žádnou vadu a já mu dávám známku 100% (5 hvězd z 5). (01.04.2017)

Parádní zpracování mého oblíbeného popelkovského příběhu. Nemám, co vytknout, až na dvě malé drobnůstky, které mi jsou vcelku ukradené a to: Zvláštně se měnící barva vlasů Popelky při každé příležitost a to, že první i druhý střevíc je zkoušený na stejné noze.... prkotina. Pojetí je prostě krásné a vážně mě to nadchlo. (11.02.2013)

Popelka je napříč filmem asi nejskloňovanější princeznou, vtaženou již i do moderních podob či skrytých významů v romantických komediích. Ta, která ale samosebou navždy zůstane tou nejvěrnější své legendární předloze, je ta nejjednodušší a díky tomu nejkrásnější. Pár let nazpátek by mě hrozivě odrazovala znalost faktu, že jsou všechny ty původní animáky staré jako žánr sám, dneska ale můžu tvůrce jedině obdivovat za to, jak si s kreslenými filmy dokázali vyhrát již v době, kdy to bylo téměř nemožné. (24.03.2018)

Jako malé dítě jsem viděla celkem dvě klasické animované "disneyovské" pohádky: Sněhurku se sedmi trpaslíky a Popelku s myší partičkou. Obě mě naprosto okouzlily, neboť kreslené filmy jsem v té době bezvýhradně milovala (na rozdíl od filmů loutkových, které se mi naopak z duše protivily - s jedinou čestnou výjimkou tuzemského pětidílného seriálu "Ferda Mravenec" z roku 1960). Tím pádem jsem si oba výše zmíněné počiny postavila na ten nejvyšší možný piedestal, kam nedoplivne žádná žlučovitá znevažující poznámka - a celá léta jsem pečlivě oprašovala dávné vzpomínky, aby snad nebyly znečištěny zarputilou nepřejícností a přízemní zlovolností. Tím pádem jsem se neubránila docela výraznému zklamání, když jsem milou Popelku znovu spatřila na vlastní oči ... s trapným odstupem bratru pětačtyřiceti let. Nemůžu jí upřít hravost a vtip a určitou lehkonohost, nicméně její lavírování mezi vyrovnanou, pozitivně naladěnou a dokonce i zdravě sebevědomou (!) mladou dámou a poslušnou ušlápnutou chudinkou nepůsobí úplně věrohodně, neboť zdravě sebevědomá mladá dáma pohlíží na své despotické nevlastní příbuzenstvo s určitou umírněnou shovívaností, zatímco poslušná ušlápnutá chudinka se nechává bez sebemenšího odporu tyranizovat. Ani princ mě přehnaně neohromil, neboť jeho angažmá při hledání uprchnuvší vyhlídnuté nevěsty je značně diskutabilní. Zvířátka se neúnavně snaží zachraňovat všechno, co zachránit lze, nicméně jejich skopičiny jsou jen nadstavbou, která maličko odvádí pozornost od vlastního chudičkého příběhu. Zkrátka ... na rozdíl od přelomové Sněhurky z roku 1937, která ani v nejmenším nezestárla a v níž každá scéna i každá postava mají svůj význam, Popelku neúprosný čas proměnil v tuctovou rutinní vyprávěnku bez pořádné dramaturgie ... 3,5* (30.01.2018)

V mnoha ohledech je to velice příjemná a milá pohádka, ještě z dob, kdy Disney dělalo pohádky co byly opravdu pohádky a rozhodně jsem u ní rád strávil čas, ale na druhou stranu musím přiznat, že mě to spíš nudilo. A to i vzhledem k té velmi příjemné stopáži. On je hlavně problém v tom, že je tu vše strašně roztahané a než to začne o něčem být, je už půlka filmu pomalu v háji. Chybí tomu něco pořádného, tohle je místy takové dost unylé a z toho důvodu nemůžu dát víc, jak průměrné hodnocení. I když mi to asi i sedlo víc jak prapůvodní Pinocchio... 3* (19.01.2023)