Jen 17

François Ozon umí točit, o tom žádná, ale nemůžu si pomoct, i přes zajímavé téma, mi opět přijde, že nedošlo k jeho plnému zvládnutí. Na film se docela dobře kouká, je vidět, že má tvůrce rozpracované postavy, ale stejně tak jsem měl pocit, že je to chladné, odtažité a že ten sex s těmi staršími chlápky je pořád takový nablýskaný. (01.08.2017)

Cosi poetického v tomto filmu se mě dotklo, vnitřní rebelie charismatické hrdinky v excelentním podání neznámé Marine Vacth, příjemná atmosféra a snad i drobek humoru. Jen 17 je film skromný na slova a přitom tak výmluvný, nejedná se o žádné epické drama plné psychologie, prostě jen ostré i něžné vyprávění o podivné holce, která přistupuje k sexualitě a dominanci nad muži svým vlastním způsobem... 8/10 (05.07.2013)

Neškodné pošteklenie diváka preňho večne vďačnou témou. Ozon ženám rozumie. A má ich radšej než Trier. Tu sfilmoval pocitovku o sedemnástke, opojenej prvými dotykmi s dospeláckymi záležitosťami. O sedemnástke, ktorá bola zvedavá, akí budú muži, ktorí si ju objednajú kvôli jej telu, aké to s nimi bude v prítmí hotelových izieb či za vône kožených autosedačiek. Slovami Charlotte Rampling, skúsila by to každá, keby mala odvahu. Nie nedostatok sebaúcty, ale odvahu... Jedinou emocionálnou scénou filmu je hádka s plačúcou matkou: "Zlomila si mi srdce!" (09.12.2013)

Mně vždycky iritovaly tyhle typy žen- chladná smutná kráska. Člověk nikdy neví na čem je, co se jí to v hlavě honí, a může se ukašpárkovat,aby z ní vytlouk alespoň úsměv. Hledá pořád způsob, jak jí udělat radost, nějak rozehřát. Nakonec se začne obviňovat z neschopnosti a ztrácet sebevědomí. A může za to ta ženská, protože ta se prostě rozehřát nedá. A to ani v sedmnácti, ani v padesáti. Ne, ne, ani náhodou- nechci mít nic společnýho ani s takovýma ženskýma, ani s tímhle filmem, ten je taky unylej až běda. 50% (03.09.2014)

Podľa popisu to vyzeralo naozaj veľmi lákavo a perspektívne, no po skončení filmu si môžem bohužiaľ povedať asi len to nepopulárne "čakal som určite viac". Prvá polka filmu je vlastne dokola len a len o tom istom... a dokonca aj tak z nepochopiteľných príčin, ktoré si napokon človek môže jedine domýšľať (a napriek tomu nechápem čo vedie niekoho k tomu aby sa predával, obzvlášť keď nepociťuje finančnú tieseň). V polke prišiel síce určitý zlom, od ktorého sa príbeh konečne rozvíja aj do iných rozmerov, ale ani tu dej nebol nijako obzvlášť pozoruhodný. To vykreslenie počas 4 ročných období síce dávalo nejaký zmysel, ale aspoň na záver som očakával, že celé sa to vystupňuje k nejakému zmyselnému vrcholu. Ale nič... Nebyť odvážnej Marine Vacth a niekoľkých pekných piesní, tak by som bol už vážne sklamaný. Takto je to u mňa aspoň na 2*. (13.01.2014)