Případy 1. oddělení

„No hele, jedno je jasný, sama si to neudělala.“ – „Nekecej, tos mě teda překvapil.“ Případy 1. oddělení to mají těžké. V dnešní době, kdy vzniká právě v žánru krimi seriálu prakticky neustále jedna zahraniční pecka za druhou, je těžké tuzemskému divákovi představit něco, co by v tomto silně konkurenčním prostředí se ctí obstálo. Ale tvůrci Případů naštěstí pochopili, že nemohou publikum oslnit stejnými trendovými způsoby a vydali se jinou cestou. Tým 1. oddělení není plný bezchybných, geniálních hochů, co používají ty nejmodernější technologie. Jsou to obyčejní chlapi ze staré školy, kteří chybují, sem tam něco přehlédnou, občas si dají dohromady některé souvislosti špatně nebo až později, své hraje i faktor náhody, nicméně tenhle civilní přístup je mi hodně po chuti (výborná ilustrační scéna je třeba v díle, kde mladý stážista po chuti zkouší poznat, co je rozsypaného na podlaze a dostane sprďáka: „Tak co blbneš?! Moc koukáš na detektivky.“). Co se týče hereckého obsazení, je maximálně sympatické (největším oblíbencem je pro mě prozatím Polívkův moudrý, staromilský a nesmírně vtipný Plíšek), dochází i na hodně cameoroliček (nejvýraznější z nich je opět z rodiny; Anna Polívková si svůj part očividně velmi užila). A jestliže jsem použil u postavy majora přívlastek „vtipný“, tak ten se dá vztáhnout na celý seriál (až mě to občas překvapuje, kolik humoru sem tvůrci vměstnali). S tím souvisí i narážky na českou mentalitu typu: „Copak pane Štromf? Už maj zajištěný stopy?“ – „Není co zajišťovat.“ – „Jak to?“ – „No než sme přijeli, tak bába uklidila. Se styděla, že má doma bordel.“ /či „Vedoucí výjezdu onemocněl, tak sem to vzal za něj.“ – „Jo tak.“ – „Dávaj hokej, nikomu se nechce.“. Potěší i odkaz na československou žánrovou legendu Hříšné lidé města pražského, jak přímo jedním dílem, tak hlavně titulní znělkou, kterou má Pražák jako vyzvánění na mobilu a slyšíme ji poměrně často. Samozřejmě seriál dokonalý není, za slabší se dá považovat herectví protagonistů ve vedlejších rolích (čím menší part, tím horší; a obecně záporáci), za poněkud úsměvné beru doznání některých zločinců po pouhém vyřvání ze strany vyšetřovatelů. Po první sérii každopádně nadšeně hodnotím silnými 4*. „Počkejte, pane kapitáne, co provedl? Že mu sem dneska ráno manželka donesla kufry, tak sem si myslela…“ – „Myslela ste si dobře.“ „Že…?“ – „Nechtěl doma mejt nádobí. Nashledanou!“ (01.07.2014)

Velmi kvalitní seriál – jedna z nejlepších tuzemských kriminálek. Nejen co se samotných případů a vysoké úrovně zpracování týče, ale i skvělé herecké výkony a charakteristiky jednotlivých postav. Nejvíc jsem si oblíbil Bolka Polívku a jeho Plíška – nejméně potom Korejse – který byl pěkná svině – velmi dobře napsaná postava. Ostatní si ale taky nevedli vůbec špatně. Je velká škoda, že se tvůrci rozhodli nepokračovat, bude mi to skutečně chybět. No nic, budu se muset porozhlédnout zase po něčem jiném. Nadprůměrná záležitost!!! (25.11.2019)

Po osmém dílu můžu směle přihodit a musím konstatovat, že takhle kvalitní krimiseriál jsem při pondělcích na ČT ani nečekal. Výborné zpracování mě velmi příjemně překvapilo. Samozřejmě pomáhá, že jednotlivé případy vychází ze skutečnosti, ale přístup tvůrců a výkony herců jsou zatím důvodem, proč se těšit na pondělní večer u televize .... Tak seriál (tedy první sérii) máme za sebou a na svém dílčím hodnocení nemám co měnit. Málokdy jsem si přál u českého seriálu pokračování - tentokrát v něj doufám. (20.01.2014)

Hodně mužská záležitost, až lehce mačistická: muži pátrají, muži se perou mezi sebou, soupeří s vnějším světem a ti dobří z nich pak vítězí. Ženy mají roli pouhé stafáže: jsou nejčastěji oběťmi, hysterickým nebo otravným pozadím. Výraznější ženské role jsou jen tři: mluvčí, která občas povlává na tiskovce, tváří se zarputile a když má štěstí, tak v některých dílech pronese i jednu celou větu. Státní zástupkyně, která občas policistům vyhoví, ale občas je prudí. A vlezlá novinářka, která nechtěně způsobí svému milenci velké patálie a on ji pak sprostě zradí. Seriál to nepodává tak, že se jí tím pomstí, ale skoro to tak vypadá. ___ Ostatně vykreslení novinářů je zkarikováno šíleným způsobem. Jasně z toho vysvítá těsná spolupráce autorů s reálnými policisty, kteří mají takový strach z médií, že je zobrazují jako téměř démonickou říši, jejímž cílem není nic jiného, než co nejsprostějším způsobem ničit čestné a pracovité muže zákona. _____ OK. Tenhle druhý plán seriálu je nepříjemný a myslím, že i nebezpečný. Když ale vezmu seriál jako kriminálku, tak je vydařená. Jednotlivé příběhy, inspirovány skutečností, jsou věcné, reálně je popsaná práce kriminalistů (spíš hledání v archivu a kombinování zkušeností s kriminalistickými metodami než nějaké zběsilé akční scény). Soukromých záležitostí detektivů je naštěstí ukázáno jen pomálu. Charaktery jednotlivých postav jsou zajímavě a přitom jednoduše vykreslené, nezatěžují seriál přílišnou psychologizací. Vydařené jsou i spojovací linky proplétající se každou ze sérií – v první pátrání po zrádci, ve druhém boj o moc. Dobré herecké výkony a neošizená výprava tohle povyšuje nad průměr české televizní tvorby. (16.11.2017)

Jak jsou předsudky zavádějící, jsem si uvědomil po zhlédnutí několika epizod Případů 1. oddělení. Dlouhá léta jsem na základě zkušeností podléhal dojmu, že vznik kvalitního kriminálního seriálu je u nás stejně pravděpodobný jako natočení vysokorozpočtového sci-fi ve vietnamské produkci. A ejhle, ono se to podařilo. Základem je kvalitní scénáristická práce, která vychází ze skutečných kriminálních případů a taky fakt, že se na scénáři podílel ostřílený kriminalista, který do něj vložil své zkušenosti. Díky tomu je to věrohodné, aniž by to ztrácelo napětí a atraktivitu. Co oceňuju nejvíc, že to jde vlastní cestou a nehledá vzory v zahraničí. Seriálů, které jsou zjevně inspirované severskými detektivními řadami nebo americkými akčními sériemi vyprodukovaly naše televize spoustu s velmi rozpačitým výsledkem. Do určité míry bych snad korigoval bezbřehé nadšení, které seriál vzbudil. Je to velmi solidní, ale výjimečné snad jedině v rámci velmi průměrné české dramatické tvorby, která už druhou dekádu tápe, jak dál a hlavně pokulhává za moderními televizními trendy. Kvalitní herecké obsazení, dokonce i Bolek Polívka si vzpomněl, že umí hrát, a přestal předvádět sebe sama. Snad jedině Sabina Remundová potvrdila, že opravdu nepodědila herecký talent své matky. Celkový dojem: 85 % (07.04.2016)