La cola del escorpión
The Case of the Scorpion's Tail
Režie:
Sergio MartinoKamera:
Emilio ForiscotHudba:
Bruno NicolaiHrají:
George Hilton, Anita Strindberg, Alberto de Mendoza, Evelyn Stewart, Janine Reynaud, Luigi Pistilli, Lisa Leonardi, Fulvio Mingozzi, Tom Felleghy (více)Obsahy(1)
Na počátku sedmdesátých let vlétl jako uragán Sergio Martino na scénu se svými giallo* snímky a okamžitě se nesmazatelně zapsal do podvědomí diváků. Napínavý thriller je jedním ze snímků této doby. Pozoruhodnou hudbou (Bruno Nicolai) nás přivádí do příběhu plného akce a zápletek. Bohatý obchodník umírá na palubě letadla, které během letu exploduje. Jeho mladá manželka se stává podezřelou z plánované vraždy, neboť životní pojistka v hodnotě miliónu dolarů je psána na ni. Na scénu přichází záhadný muž v černém a po zavraždění dědičky nabírá policejní vyšetřování jiný směr. Své také chtějí zjistit novinářka Cleo (Anita Strindberg) a pojišťovací agent (George Hilton). Mezi nimi dochází i ke vztahu milostnému, ale kdo se nakonec dopátrá pravdy a kdo vše naplánoval?
*Giallo (italsky žlutý, odvozeno od částé barvy obalů giallo románů, vyslovováno [džálo], plurál gialli, v českém prostředí vžité i gialla) je filmový a literární žánr, typický pro italskou kulturu. Původně šlo ale o mysteriózní detektivky, vydávané nakladatelstvím Mondadori, jakýsi italský ekvivalent českých rodokapsů, dnes se ale termín používá k označení filmů. (Hennes)
(více)Videa (1)
Recenze (42)
Martinovo blyštivé giallo, stejně jako ostří vrahova nože před vniknutím do ženského hrudníku. Precizně vybudovaný příběh s trošku omletou zápletkou nabízí divákům nadstandardní podívanou plnou podezřelých postav, několika krvavých vražd (vypíchnutá bulva rulez) a co je hlavní, se spoustou nádherných ženských, mezi nimiž obzvláště hlavní hrdinku bych rád viděl v úplně odlišném žánru. Rozuzlení mi přišlo malinko slabší, než v režisérově následujícím Torsu, ale to nic nemění na tom, že tohle je jedním z nejlepších žlutých zářezů, s kterými jsem zatím měl tu čest. ()
Nekompromisně kruté a naprosto parádní giallo! Maskovaný zabiják přichází na scénu velmi záhy a všechna jeho vystoupení mají až elektrizující náboj. Po mordýřské stránce je Martino opravdu dokonalý a při vražedných scénách se mi ježilo veškeré ochlupení. A díky Anitě Strindberg jsem se ježil úplně. Erotických vsuvek není mnoho, a skutečně smyslná jen jedna, ovšem když se to umí, stačí jen náznaky a těch tu bylo pro mou potěchu dost. Napálím pět, a to i přes pro giallo tradičně slabší pasáže stran policejního vyšetřování. Mimo nádherné bradavky Anity jsem ocenil i neodhalitelnou a silně překvapivou identitu páně vraha. ()
Pre niekoho zaujímavý príbeh s prekvapivým rozuzlením, pre mňa len tuctová zápletka, bez nejakých extra napínavých momentov. A tie krvavé scény, ktoré mali byť asi vrcholom filmu boli hrozne zbabrané, na všetkých tých rezoch vidno že nie sú reálne ani z rýchlika, ešte aj farba toho, čo mala byť krv má od farby skutočnej krvi pekných pár odtieňov ďaleko. ()
Jóó musím uznat, že Martino byl přes pointy vážně machr. Jak ten si mě zase povodil, to snad ani není možný. A já mu to sežral i s navijákem. Tím, že jsem viděl předchozí Martinův giallo kousek Lo Strano vizio della Signora Wardh, jsem si myslel, že jen svým způsobem recykluje látku(úvodní představení vraha nevraha). Jenže chyba lávky a já si tak mohl užít jedno z nejlepších giall, které jsme měl tu možnost vidět (k dnešnímu dni 42 zářezů). Jinak se v mých očích pravě v tomhle kousku Martino přiblížil nejvíce žánrovým hranicím gialla (maskovaný vrah s nožem v ruce, geniální pointa, skvělá audio-vizuální stránka, povedené vraždy) a já tak chrochtal maximálním blahem!! Brilantní pecka, kterou doporučuje pět z pěti Argentů!!! ()
Ano, chvílema to je dost naivní (poznávací znamení prvotních giallo kousků), ale jinak velká spokojenost. Martino si šikovně hraje s divákem, odhalení záporáka bylo – aspoň pro mě – překvapivé, vražd je tu dost a nemusí být ani nijak efektně stylizované, brzké zabití jedné z postav je nečekané stejně jako u Psycha (což je pocta) a závěr v zátoce i docela napínavý. Je to rozhodně lepší, než cokoliv z přeceňovaného Argenta té doby, z jehož dementních scenáristických point jsem měl bolehlav. Zato ranné tvorbě Sergia Martina postupně přicházím na chuť. ()
Reklama