22 Jump Street

Pokial vás bavila jednotka, tak dvojka vás dostane do kolien. Celý štáb spolu s hercami, zvráteným humorom, štýlovými spomalovačkami, či hudbou je späť a aj keď Phil Lord a Chris Miller použili podobnú šablónu ako pri prvom diely, tak to vôbec nevadí, pretože na kostru príbehu nabalili dva krát nápaditejšie - humornejšie - akčnejšie scény. Channing Tatum a Jonah Hill okrem toho, že hrajú opäť "polená", tak ich postavy dostali trošku iný rozmer, čo je tiež velké plus. 22 Jump Street je v podstate rovnaký ako prvý diel akurát je rozšírený trošku viac do šírky a do hĺbky. A záverečné titulky nemajú chybu. 89% - 4* (26.10.2014)

První Jump Street mě hodně bavil. Jednou z jeho deviz je nepředvídatelnost - hlavní hrdinové nastoupili na střední a vy jste čekali kopec klišé z takových těch otravných amerických filmů zasazených do střední školy. A ono to bylo úplně jinak! Baculatý trouba Schmidt byl za hvězdu a namakaný Jenko za hovado. Dvojka Jump Street je zasazená do prostředí americké vysoké školy - a bohužel narozdíl od jedničky je plná těch neskutečně otravných klišé z amerkých univerzit. Chlastací party, absence jakéhokoli učení (navzdory tomu, že hrdinové jsou na vysoké), nezávazný sex, vymaštěné ženské postavy, studentské spolky typu Alfa Beta Gama... No prostě neskutečná klišé a z toho pramenící nuda. Ano, parkrát jsem se zasmála, za tímhle filmem stojí stejná parta jako za 21 Jump Street, takže to není žádná katastrofa. Jen - alespoň pro mě - neskutečné zklamání. Aby to nevypadalo, že si jen stěžuju: líbil se mi meta humor ("Už na to nemáme rozpočet, ta honička na začátku nás stála moc peněz."), Tatum a Hill stále mají dobrou buddy chemii a závěrečná ukázka toho, jak by mohla vypadat pokračování, je naprosto parádní! (29.10.2014)

Perfektní komedie, která směle navazuje na svého předchůdce a která bude bezesporu patřit k nejlepším žánrovkám roku 2014. Nařechtal jsem se fakt hodně, takže jsem uvažoval i o plné palbě, ale když srovnám 22ku například s Apokalypsou v Hollywoodu nebo letošníma Strážcema Galaxie, tak mi to vychází tak na krásných 85%. A dodávám "Don't fuck my daughter!!!" (05.10.2014)

když uplyne první průměrná polovina (ovšem ta úvodní badass mexican akce byla taky masitá) a nastoupí Ledová Kostka se svým spravedlivým hněvem a ubude trapností ala uvádění do bratrstva, za to přibude parádní akce a rychlopalného vražedného humoru, člověk má pocit, že by to třeba ještě nemuselo být s těmi komediemi tak zlé. A vadí mu trošku méně, že se Interview utopil v bahně vůdcova průjmu. Something cool! Stejná paráda jako první díl, jenom s dotaženým závěrem a přímo geniálními závěrečnými titulky. Rodriguez zapomenut. (29.12.2014)

Jak byla jednička ujetá, tak dvojka už je tuplovaná šílenost. Prvních patnáct minut jsem na ty dvě paka civěl s otevřenou držkou a přemejšlel, jestli se mám smát a nebo na ně nepochopitelně civět jak na Tesla cívku. Bylo vidět, že veškerá přehnanost byla naprostý úmysl a ještě k tomu se to všechno tvářilo děsně stylově, což podpořila i samotná taneční muzika. Příběhově pak nepřekvapili, protože nevymysleli vůbec nic nového. Jen střední vyměnili za vysokou. Hlášek ale bylo tuplovaně. Tak moc, až si myslím, že v tom závanu barevnosti prostředí, jsem musel přehlídnout minimálně tunu dalších vychytávek a odkazů na cokoliv z osmdesátých let. Jak Hilla a Tatuma dvakrát moc nemusím, tak tady se předváděli na dvě doby a já se bavil. Jen jsem si na to musel zvyknout. (22.06.2015)