V hlavě

Ihneď chcem vidieť pokračovania V hlave otca a V hlave mamy. Viac, ako V hlave teenagera. V hlave je po intermezzu priemernosti troch filmov pixarovský návrat na výslnie. Ten spočíva v tom, že obrázky z filmu pôsobia značne infantilne, ale film infantilný nie je a nie je ani výhradne pre deti. Konkurenčné štúdiá točia príbehy infantilné a občasná temnota im akože dodáva na dospelosti. Pixar takéto barličky nepotrebuje, on proste nájde super príbeh a rozpráva ho akosi prirodzenejšie. Jasné, že sa dalo ísť ďalej, ale to by už museli mať decká vstup do kina zakázaný a taká návšteva v miestnostiach so vstupom zakázaným je podobne šialená, ako Gondryho filmy. Vlastne s Kaufmannovými scenármi má tento film rovnako spoločného, ako s klasickými disneyovkami. (17.08.2015)

Radost ze smutku. Radost z animace. Radost z objevování nového světa. Postupné poznávání pravidel Rileyina vnitřního vesmíru (nejsdílnější je film v tomto směru ještě před úvodními titulky), zábavného tím, jak vypadá a k čemu všemu svou odkazuje (psychoanalytické metafory typu továrny na sny, moderní výtvarné umění, disneyovky z 50. let) je nenásilně zakomponováno do dobrodružného příběhu o vznikajícím přátelství. Legrační pády, napínavé akční scény, vtípky s „údržbáři“ mysli nebo blbnutí s Bing Bongem – který sice představuje "jarjarbinksovsky" otravnou postavu, ale tvůrci si to uvědomují – nejsou samoúčelné a pomáhají v zevrubnějším poznání Riley (všimněte si, nakolik je její identita určována hraním z podstaty velmi akčního a kontaktního ledního hokeje, který rozhodně nepředstavuje tradiční zábavu dívek z amerických filmů). Bavíme se tak paralelně dynamikou vztahů mezi postavami, tím, co se děje i tím, jak to celé funguje. Dění „uvnitř“ má přitom přímý vliv na dění „venku“ a vztahová i dějová linie jsou tak zdvojeny, takže je stále čemu věnovat pozornost a nehrozí, že by filmu spadnul řetěz. Své opodstatnění má skutečnost, že ani jeden z paralelně běžících příběhů nenabízí tradičního padoucha. Řešení dívčiny vnitřní emocionální krize netkví v překonání/odstranění překážky, ale v jejím akceptování za součást vlastní osobnosti (totéž v dospělé verzi jsme nedávno viděli v Divočině). Málokterý americký, natož americký animovaný film, si kdy dovolil takto zpochybnit materialisticky orientovanou ideologii individuálního štěstí a tvrdit, že bychom si měli vážit i negativních emocí (nikdy nevíte, kdy vám zlost proměněná v letlampu může zachránit život). Pocit štěstí zde oproti většině feel-good žánrovek není cílem a řešením, ale pouze prostředkem k nalezení vnitřního klidu. Ten přitom nevyplývá výhradně z vlastních rozhodnutí jednotlivce. Jak si Riley uvědomí díky vzpomínce na hokejovou prohru následovanou utěšováním rodičů a povzbuzováním kamarádů, radost a smutek nejlépe spolupracují tehdy, máme-li se komu svěřit. Jak si ve skutečném životě často uvědomíme až zpětně, mnohem později než Riley, štěstí jsou ti druzí (a peklo též, ale o tom v nějakém jiném filmu). Díky tomu nová pixarovka promlouvá ke všem generacím, aniž by byla na okamžik návodná a okatě nás poučovala, jak správně žít. Přesto nedokážu odhadnout, nakolik si film tematizující (a velmi nápaditě vizualizující) nostalgii za dětstvím, užijí děti. Pro mne zatím jeden z nejsilnějších letošních filmových zážitků. Ano, byl jsem dojat. V tomto případě to ale nevnímám jako své podlehnutí citové manipulaci, nýbrž jako důkaz toho, že film bezchybně fungoval na všech úrovních a dovedl mne přesně do toho emocionálního rozpoložení, o něž tvůrci usilovali. 85% (26.07.2015)

Nadhodnocená hyper-ultra sra*ka, kterou jsem měl chuť po půl hodině vypnout. Pro mě jeden z nejhorších animovaných filmů, co jsem zatím viděl. Absolutně ošklivá a odpudivá animace, absence humoru je téměř neodpustitelná, zábavné to není ani omylem naopak se jedná o velmi depresivní záležitost, která potěší leda tak EMO a hlavně je to vyloženě pro děcka do 5 let. Strašné! Od odpadu mě dělí pouze ústřední nápad, kterému se věnovalo dohromady tak 10 minut. 10 procentní infantilní hovno, o kterém už nikdy v životě nechci slyšet. (23.02.2017)

Co se týče nápadu, nemám výhrad. Po delším čase kdy animáky pravidelně zaplavující kina a TV obrazovky už pomalu začaly nudit i děti, se tu objevil tenhle originální kousek. Máme totiž možnost nahlédnout do řídící části mozku odkud se ovládají emoce. Pamětníkům připomenu Křečka v noční košili, kdy s podobným nápadem ovládat někoho (avšak zcela) už přišlo na konci osmdesátých let naše geniální duo Macourek - Vorlíček. Zde se však jedná výhradně o emoce. Jak říkám, nápad byl geniální, zpracování kouzelné, barevné, příjemný byl i cz dabing. V prvních 20 minutách jsem s úžasem sledoval ten svět strachu, odporu, radosti či smutku Riley od jejího narození po její jedenácté narozeniny. Jenže.. Amíci si prostě libují v destrukci všeho druhu a duševní svět Riley destrukce postihne také... Neříkám, že něco z toho nebylo nutné, ale během sledování jsem se přistihl, že je tam toho prostě moc, že mne to nebaví... Děj to nedělalo napínavějším, spíše to nudilo jako cosi co zdržuje, natahuje, nastavuje... Asi každý dopělák koukající s dítky totiž tušil, že stříbrný Greyhound nakonec neodjede a pokud ano, nestane se z Riley Půlnoční kovboj... Když to vezmu kolem a kolem, řekl bych, že to na menší děti bylo místy moc komplikované, o to více si v tom našli možná rodiče. Ta vyváženost tam však místy dost haprovala. Jestli jsem z něčeho umíral, pak to byly náhledy do velínů dospěláků! Vrcholem všeho bylo setkání Riley s chlapcem a pohled do kočičího velína!:-)))) Vlastníte-li kočku, závěr filmu Vám urve bránici. Kdyby šlo dát 3 a půl, dal bych, ale na 4 to nemělo. Takže dávám 3 pěkné klíčové vzpomínky a PIXAR vítám zpět, mezi velký kluky. * * * (08.11.2015)

Čítal som ospevné recenzie a čakal tutovku. Problém je, že animáku výrazne chýba humor, celá prostredná časť je dosť temná a z toho celého som mal pocit, že sa v komplikovanosti príbehu mnoho menších detí zaručene stratí. Chytrý scenár, to uznávam, ale malé deti to neocenia a žiadne nadšenie som nebadal ani na svojich deťoch. Celkovo rozhodne animák skôr pre staršie deti a dospelých. Tá depka a zlá nálada tam vládla pridlho a nijak extra ma to neoslovilo. 60%. (02.01.2016)