Kniha života

Milé děti, protože jste byly dneska neskonale hodné – vyfikly jste mi v obývacím pokoji krásné graffiti, na procházce jste se ztratily jen třikrát a jasný, ten podpálenej slamník je moje chyba, anžto jsem zaheslovala trezor, kde mám schovaný sirky, příliš jednoduše, proto vám teď za odměnu povím mexickou telenovelu. Jak už to na pobřeží Tichého oceánu bývá, tak zde na jednu spanilou dívku, která je rozumu sice mdlého, ale o to bývá hodnější a nevinnější, připadnou minimálně dva nápadníci. Čím je to dané si nedokážu vysvětlit, protože tady ve střední Evropě mi bohatě stačí, když se na mě v trolejbuse usměje někdo s více jak dvěma zuby a hned pelášim domů oznámit mamince, ať chystá svatební koláčky. Prostě mexický holky maj vždycky na výběr, je tu archetypální krasavec alá José Armando, přitažlivý, duševně i tělesně na výši a ještě k tomu charakter, což je vlastně i na škodu, protože než Maríu požádá o ruku, tak musí osvobodit rodné město z područí padoucha. Volné večery tedy Maríe začne vyplňovat sošný Fernando, osobnostně velmi nevyvážený mladík z bohaté rodiny. Teď přijdou ty pravé nervy, zvítězí-li pravá láska, nebo dá ta bláhová dívka přednost pomíjivému životu v luxusu?! Hele, pohádky a mexický telenovely vždycky končí divně, takže ta chuděra dožívá někde na předměstí s dobráckým Josém, kterej dá i poslední peso na Konto Bariéry. (18.01.2015)

Hudba nebude tak úplně od Gustava. Nevím jak jiné, ale skladbu Ecstasy of Gold pana Božsky Geniálního jsem slyšela v býčí aréně docela zřetelně. Animace ve formě dřevěných panáčků mi příliš nevyhovovala, i když musím uznat, že působila originálně a provedena byla precizně. Příběhově se mi ale film moc líbil. Je naplněn láskou, smíchem, množstvím vtipných hlášek, hudbou a dobrodružstvím. Hlavně ta Země vzpomínek se moc povedla. (17.05.2018)

Výborně udělaná pohádka. Postavičky vyřezané ze dřeva, byly sice dost nepovedené ( hlavně ty křivé, baňaté, a zahnuté nosy ) ale nejde tomu upřít originalitu. Příběh samotný už tady sice byl několikrát, ale určitě ne tak hravě podaný. Celá říše mrtvých - jak vzpomínaných tak zapomenutých - byla udělaná bravúrně. Svíčkař byl sice opětovně prdlá postava, ale to už k těm dětským animákům prostě patří. --- .Docela to přípomínalo Mrtvou nevěstu od Burtona. Kdyby byly postavy více podobné lidem, dal bych hvězdu navíc. Takhle je to za 3 medaile. (14.01.2015)

Na film jsem se podíval na základě doporučení od jedné kamarádky, se kterou jsem měl pak kvalitní diskusi na téma Book of Life vs Coco - směr, kterým se ponese celý tento text. Čili - cokoliv bych tomuto filmu chtěl vytknout, musel bych vytknout i Coco. Zároveň to, že každý film si jde vlastní cestou, takže by bylo akorát na škodu srovnávat, když filmy v pohodě koexistují a "nelezou si do zelí". Připomíná mi to trochu ony dávné diskuse na téma Pixar vs Dreamworks. Příběhově a realističností vede Pixar ("cause dat Disney dough, also - experience"), ale co jsem teď zkoumal, tak art direction je minimálně na stejné úrovni - BoL má skoro všechny scény a postavy vyrenderované hezky komplexně. Zbývá tak jen fakt, že jsem se víc ztotožnil s Miguelem než Manolem a Joaquinem. (25.02.2018)

Na animaci jsem si musel chvilku zvykat, přesto fajn pohádka. Jakmile ale zjistíte, že byla natočena před oscarovým Coco, tak najednou má úplně jiný vibe, protože Coco jednoduše Knihu života více méně vykradlo. Hezký příběh s několika zvraty, se skvělou dynamikou, a fajn hlavním sympošem. Písničky jsou sice známé, ale co si budeme, Coco je mělo lepší. (18.09.2022)