Pojedeme k moři

Pěkný dětský film navazující na dlouhou a silnou tradici dětských filmů v české kinematografii. Mádlova režie je infantilní, ale ve výsledku je to roztomilé a dobře to odpovídá zvolenými výrazovými prostředky danému žánru. Filmově to sice není žádná revoluce (i když ta ich-forma je celkem nečekaná), ale musím uznat, že je to takové mile čisté a na nic světoborného si to nehraje. A pak tu jsou ještě ty vynikající (dva) dětští herci, podobě přesvědčivé herecké výkony tu poslední dobou nejsou zvykem...a srovnání s Tomášem Holým blahé paměti jsou skutečně na místě. Coby patriota mne samozřejmě potěšila mizanscéna, Mádl výborně zužitkoval znalost místopisu svého rodného města a mne těšilo objevování známých zákoutí Českých Budějovic. Jako velké plus beru, že filmové Budějovice jsou poplatné svému skutečnému předobrazu a není to takové to typické filmové město natočené všude a nikde. Vnímám to coby pokus o poklonu městu, kde má Jiří Mádl kořeny a kde vyrůstal. Takovýhle přístup jsem už dlouho nezaznamenal (pominu-li výstupy cílící na Prahu). Dobrý, hravý, slibný debut...z toho Mádla by nový Forman jednou fakt mohl být... :-) (22.02.2015)

Takovou investigativní činnost mládeže jsme tu neměli od Velkého případu malého detektiva a policejního psa Kykyna, ale neuvěřil jsem tomu. Pro dospělé příliš dětské, pro děti příliš dospělé. Zvolený koncept to měl odlišit od něčeho jako Soukromé pasti, ale ve své nesmyslnosti se nakonec stal slabinou.. (15.08.2018)

A já už se bál, že to jde s českým filmem z kopce. Pokud budu věřit, že tenhle debut nenatáčel Tomáš s kamarádem Harisem, ale Jirka Mádl, tak klobouk dolů (jen škoda, že je nenosím : ) a palec nahoru - za odvahu plavit se po tomhle kinematografickém moři proti proudu. Hravost, nápaditost, originalita a stejně tak vážná témata k zamyšlení, to všechno zasazené do současných reálií viděných dětskýma očima nebo spíše hledáčkem fotoaparátu (kamery) Nikon, tomu říkám pořádná výbava na cestu nejen k moři, ale i k vrnění si blahem. VRRRRRR... (15.01.2015)

Jeden z mála českých filmů poslední doby, kde forma nesmírně podtrhuje sílu sdělení. Pojedeme k moři je totiž natočeno jako home video dvou kluků, kteří dostali zrcadlovku a teď se s její pomocí rozhodli zaznamenávat životy lidí ze svého okolí. Nemusíte se ale bát, že by bylo kvůli své netradiční narativní a audiovizuální stránce nekoukatelné; zdánlivý amatérismus záběrů se zde míchá s profesionalitou filmařského štábu, takže film po obrazové, zvukové a střihačské stránce rozhodně netrpí. Nebýt zbytečného závěrečného epilogu, neváhám jít ani po nejvyšším hodnocení. (04.05.2014)

Nový český film to má ťažké. Jedným z hlavných dôvodov je fakt, že už nemá proti čomu bojovať a stavať sa do opozície (alebo len jednoducho nechce), a tak mu zostáva len prispôsobiť sa diváckym trendom. Výsledkom je to, čo vidíme v kinách - Troška, Poledňáková... A desiatky ďalších, komerčne úspešných tvorcov pracujúcich prakticky cez kopirák. A tu na scénu nečakane vstupuje Jiří Mádl, často obsadzovaný do filmov nie nepodobných tejto móde. Muž, od ktorého nikto nič nečaká, malý nevinný projekt, na ktorý verejnosť hľadí skôr s obavami ako očakávaniami. A práve to je dobre, pretože vďaka absencii očakávaní funguje Pojedeme k moři tak dobre. Originálny, hravý a nevšedný počin, ktorý zaujme formou aj obsahom. Na prvý pohľad nie veľa, na druhý pohľad film, ktorý môže niečo zmeniť. Nebudem sa už hrať so slovíčkami, podrobnejšie sa filmu venujem inde. Viac v recenzii (Obrazor). POZNÁMKA: Možno by som dnes hodnotil inak, ale zatiaľ sa mi to nechce zisťovať. Negatívnym ohlasom rozumiem, ale nestotožňujem sa s nimi. (10.04.2014)