Reklama

Reklama

Vlčí děti

Trailer

Obsahy(1)

Dobové drama Wolf Children je inspirováno skutečným příběhem tlupy osiřelých německých dětí, které se mezi lety 1946 a 1947 toulaly po sověty okupované oblasti bývalého východního Pruska a snažily se dostat ke spřáteleným rodinám do Litvy. Dobové drama Wolf Children se odehrává v roce 1946 a sleduje skupinu válečných sirotků, kteří bojují o přežití v rozvalinách poválečné Evropy. Děj se soustřeďuje na čtrnáctiletého Hanse, který se po smrti matky rozhodne vydat se svým mladším bratrem Karlem do Litvy. Oba bratři jsou však na cestě nuceni prchat před sovětskými vojáky a neplánovaně se rozdělí. Hans, poháněný zdánlivě beznadějnou touhou svého bratra najít, se připojí ke skupině sirotků přezdívaných vlčí děti, jež na území cizí země svádějí nerovný boj s hladem, počasím i nemocemi. (Cinemax)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (10)

gogo76 

všechny recenze uživatele

Mám rád tieto malé - velké filmy. Netreba velký rozpočet, stačí nazrieť do vojnovej či povojnovej histórie a príbehov a námetov na film nájdete toľko, že nebudete vedieť kde skôr začať. Detskí herci zahrali na výbornú, depresiu, smútok a beznádej cítiť z každého políčka a hlavne pre ženské publikum to nebude ľahké sledovanie. Bohužiaľ aj taká bola história a určite písala i tragickejšie príbehy. Škoda, že v úvode nie je celkom jasné na akom území sa nachádzame presnejšie kadiaľ sa deti túlali, prípadne ako sa tam dostala nemecká matka s deťmi...Detailami sa film veľmi nezaoberal, čo je trochu škoda, pretože ma film i postavy zaulali a rád by som sa dozvedel podrobnosti. V skratke je to "len" túlavá road movie z povojnového obdobia. 80%. ()

BeranSon 

všechny recenze uživatele

Podle mě je to takové nemastné neslané a jednoznačně si mi nelíbí názor, jaký to celé propaguje, Němci prostě chtěli vytvořit svůj idealistický film, který by jim nějak odlehčil od nátlaku, který na ně svět klade po druhé světové válce, ale tady to nefunguje ani po filmařské stránce, hlavně režijně. - 3/10 - ()

Reklama

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Nenápaditý režisér a stejný kameraman vyprávějí nudný příběh. 1) Vysoce zajímavé téma doplácí na nedostatek invence tvůrců. Výsledkem je setrvalá větší či menší nuda. 2) Nelze říci, že by se ve filmu nic nedělo. Ale z mně nejasných důvodů nejvíce času divák sleduje krajinu a pohybující se či odpočívající děti. Když dojde k akci, vypadá to, že to režisér chce mít co nejrychleji za sebou, aby se mohl znovu věnovat tomu, jak děti pomalu jdou nebo odpočívají. ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Velmi silný film. Tak nějak to skutečně bylo. Válka sice dávno skončila, přesto se dál umíralo a zabíjelo obzvláště na územích ovládaných Rusy. Evropou táhly tisíce sirotků a lidí, kteří ztratili vše. Byly li děti Němci, měli to o to horší. Každý si hlídal tu svoji kůrku a nikoho nezajímalo, že za plotem zahrady vykukují zpoza špinavých obličejů hladové dětské oči. Naopak. Byly odháněny jako škodná a bohužel se tak často díky hladu i chovaly... Příběh Klause a jeho bratra je dojemný, je to jen kapka v moři milionů vyhaslých životů za války, kterou jak správně podotkl ve svém komentáři přítel Volodimir2 rozpoutalo Německo. A to už po druhé. Ale podobně jako v japonském Hrobu světlušek (1988) za válku a zvěrstva páchána během ní děti mohly nejméně. Často však nejvíce nesly na svých bedrech tíži činů svých krajanů či dokonce rodičů a příbuzných. Je to náročný film obzvláště pro každého kdo je rodičem. Pro každého z těch, kdo ty své miláčky vychovává, hraje si s nimi, večer je něžně uspává a v noci přikrývá v jejich postýlkách a někdy se jde na ně podívat jen tak, aby viděl jak klidně spí v bezpečí domova... To vše mne napadalo, když jsem viděl ta písklata čelit nástrahám na cestě odnikud nikam i absolutní otupění nepřipouštějící výčitky když bylo nutno něco nebo někoho zabít, nebo když někdo ze skupinky zkrátka odpadl... Ačkoliv Němci mají občas tendence (naštěstí ne tak brutálně jako Japonci) ve filmech zlehka otupovat ostré hrany historie, myslím si, že vznik takovéhoto filmu je velmi chvályhodný. Je to další kamének do mozaiky prvních měsíců a let poválečné Evropy a ukázka toho jak se Rusové chovali po válce. Škoda toho otevřeného konce... Dávám za 4 uvařené brambory. * * * * ()

tidwell 

všechny recenze uživatele

Minimalistický snímek vypráví o (z našeho pohledu) méně známé poválečné historii německých "vlčích dětí", které přišly o rodiče nebo se jen ztratily a toulaly se v malých tlupách po celém území středo-východní Evropy „osvobozené“ Rudou armádou. Téma je pro Němce důležité i dnes a vracejí se k němu i ve filmech nejen díky vzpomínkám pamětníků. Jistě, scéna, kdy umírající matka apeluje na své syny, aby nezapomněly, kým jsou a jak se jmenují (Hans a Fritz), v nás může evokovat něco nepříjemně ideologického – ale i tohle k té složité době patřilo a kdyby před tím měl Ostermann zavírat oči, nemohl by podat tak syrové a problematizující sdělení, jaké jeho film přináší. Děti nemohou za hříchy svých rodičů, rozhodně ne takhle malé děti, které nesly na svých bedrech výhradně svou existenci a německý patriotismus byl zcela mimo jejich dětský obzor. Film naplněný tichem a zdánlivě útěšnými obrazy letní krajiny vytvářejícími pozadí pro kulisy poválečného chaosu, v němž sovětští vojáci nahánějí po lesích vyplašené malé děti, které mluvily "špatnou" řečí a jen se snažily přežít... ()

Galerie (20)

Reklama

Reklama