Podfukáři 2

Jednička měla kouzlo, které mě ohromilo. Pokračování je trikem lehce nedotaženým a hlavně zbytečně překombinovaným, takže divákovi je chvilkama celkem jedno, jak se vše vyvrbí, protože má co dělat, aby si stíhal páté přes deváté urovnat v hlavě do nějakého smysluplného dění, přesto jsem se po čas sledování téhle hatmatilky na diváka nenudila. Finále bylo hodně slabé (musím říct, že na mě daleko větší dojem udělaly hrátky s kartou v uzavřeném trezoru někde v půli filmu) a tentokrát i docela předvídatelné, alespoň oproti předchozímu. Přesto mě bavilo nechat se šálit a hlavně jedno velké plus, Lizzy Caplan má čaro úplně někde jinde, než její předchůdkyně Isla Fisher. Přátelé mi říkali nejednou, že úsměvy a výstřihy lepých servírek jsou jen laciný trik na oko zákazníka, za cílem získat co nejvíc z obsahu peněženky, ale co, na mě to platí. (06.07.2016)

Kupodivu musím říct, že trochu stravitelnější než první díl. Tady to vše, byť dost přitaženě za vlasy, jaksi teprve začalo dávat smysl, nicméně ty stohy blbých náhod, úkonů a chování taky nebyly k dobru. Přesto jsem se i celkem bavil a nebylo mi z filmu smutno. Fakt ale nevidím důvod koukat na to kdy znovu. Taková klasická stravitelnost, co nezanechá následky - ani v dobrém, ani ve zlém. (22.06.2016)

Další dvě hoďky šarády, v níž je možný kdykoliv cokoliv, takže opět nezůstává ani stopový množství napětí. Jelikož jde ovšem o pokračování, bylo nutný přitlačit na pilu - a ano, všechno je ještě imbecilnější. Problém je, že se tentokrát zašlo tak daleko, že začíná ubejvat i ta nejdůležitější složka: ZÁBAVA. Scéna s kartou při krádeži čipu je WTF takovým způsobem, že se při jejím sledování cejtí člověk trapně - minimálně do chvíle, než přijde velepůvabná pitomost s deštěm a stroboskopem. Ani sequelu se totiž nedaří nastavit laťku nadhledu takovým způsobem, aby zdejší kejkle byly v rámci univerza věrohodný. Co potom s tim? Film, založenej z podstatný části na iluzích, zvratech a ochcávání reality, by logicky měl bejt aspoň trochu chytrej. Rád bych si u něj sem tam řekl "aha, tak takhle to udělali!" Smůla. Zábava i mozek byly nahrazený digitálním znásilňováním fyziky i elementární logiky a děj neustále spolíhá na to, že je každej civilista na scéně retardovanej, slepej nebo zhypnotizovanej. Budiž. Divák ale není. A jelikož jsou všechny postavy na plátně docela otravný a zvraty poněkud z prstu vycucaný, není důvod se touhle fraškou ještě někdy zabejvat. (04.02.2018)

Film o tom, jak partička čárymáryfuck lidiček pobíhá po Číně a snaží se přefiknout, teda pardon přechytračit chytré chytrolíny, z nichž jeden ještě nedávno poletoval na Nimbus 2000 a čaroval mdlobynatebe... Jednohubka, která sází na celkem sympatické herecké osazení, a efektní kouzelnická vystoupení. Problémem je, že tam jaksi chybí příběh, i když se snaží na první pohled tvářit děsně tajuplně. Ale tak jo, za 60% (30.08.2016)

To že je to úplně, ale úplně fakt strašně dementní (na konci jsem byl skutečně na hraně ustřelení vlastní hlavy) by v zásadě nevadilo, kdyby film využil potenciálu námětu, který je enormní. Postavy sice předvádějí rozličnou škálu efektních triků, ale ani by nás nenapadlo hádat, zdali herci skutečně zvládnou byť jeden z nich, tak strašně je to digitální. Sekvence důmyslných týmových fíglů, jejichž načasovanost a prostorové rozprostření by mohla akcentovat promyšlená jedozáběrovka jsou destruovány bezpočtem střihů a zpomalovaček ve stylu "Ten druhý zleva, nebo ten třetí zprava. Zkrátka ten v tom baloňáku. A já vám ho radši ukážu." Navíc co se týče dávkování informací film moc neví jak k divákovi vlastně přistupovat a stydlivé si osahává, kam ho chce až pustit, jakkoli ten už dávno ztratil zájem se v překombinovaném smrt-v-rodině-zlé-korporace- naše-soukromí-pomsta-mafie-blablabla ději hrabat. Všechna má láska však míří za Lizzy Caplan, která krade pro sebe jakoukoli scénu ve které se objeví a já... já...já ji prostě miluju. (07.10.2016)