Ex Machina

Skvěle natočené komorní sci-fi, které má ale jeden velký problém. Už po první čtvrthodině mi bylo jasné, co se všechno stane a jak to přesně skončí. Což se bohužel do puntíku potvrdilo. A to je u chytré sci-fi, která by chtěla diváka překvapovat, docela problém. Také z psychologických hrátek a houstnoucího dramatu tří postav se dalo v některých pasážích vytěžit víc. I přes výtečné výkony a řemeslně bezchybnou režii jsem se tak k závěru už spíše čím dál víc nudil. A to je u tohoto kousku docela škoda. Ale Alicia Vikander je pořád zlatíčko, to už tvrdím od Královské aféry. (06.06.2015)

Při sledování jsem si vybavil TED talk s Sherry Turkle o tom, že čekáme víc od technologií, než sami od sebe a ExMachina tuhle myšlenku jen podtrhuje a rozvíjí až za hranice představitelného. Organické, minimalistické a svěží hřiště pro tři a ½ herce, které bere dech a dráždí (nejenom) nervové spoje v mozku. Parametry to sice skutečně má jako epizoda Black Mirror, ale takhle chytrý celovečerák tady nebyl snad od Source Code. (17.05.2015)

Genderová šachová partie pro čtyři hráče. S odstupem osmi let od premiéry a v kontextu dalších dvou Garlandových filmů se "Ex Machina" ukazuje nejen jako zářný autorský debut, ale také jako prokletí. Režisér a scenárista v jedné osobě byl na základě tohoto filmu neadekvátně zaškatulkován v rámci sci-fi, potažmo fantastických žánrů. Jenže stejně jako v jeho nadcházejících filmech představuje žánr jen stylistický rámec pro úvahy nikoli vědeckofantastické, nýbrž mezilidské a vztahové. Umělá inteligence Garlanda fascinuje především jako pole zrcadlící genderová témata, především ve smyslu vědomě i nevědomě stylizovaného vystupování, ale také pozorování, přejímání a využívání rolí či kódů, které ač jsou v jádru umělé a nepřirozené, respektive nejsou vlastní našim unikátním osobnostem, zakládají většinu lidských interakcí. Současně "Ex Machina" pojednává o objektivizaci žen a o tom, do jaké míry při mezilidské interakci opačných pohlaví vnímáme reálnou osobnost na druhé straně, nebo naopak si na ni jen projektujeme genderové kódy a mřížky. Vlastně pak ani nepřekvapí, že film na jedné straně nadšeně přijímají geeci, kteří se vidí jako Nathan, byť jsou spíš Caleb, zatímco na druhé mu, na základě v principu stejně omezeného a zaslepeného výkladu, někteří paradoxně vytýkají sexismus či onu objektivizaci. (28.07.2022)

Chytré a sofistikované. Jen ku vlastní škodě ne zase až tak chytré a sofistikované, jak se to tváří. Především závěrečná patnáctiminutovka působí dojmem "nevíme jak dál, tak si ulehčíme práci a naroubujeme tam scenáristicky nejsnažší cestu jak z toho ven; co na tom, že to k předchozímu dění vůbec nepasuje". Antologie Black Mirror mnohdy operuje na tomtéž tematickém poli a pokládá si i shodné otázky, ale nalézá na ně mnohem zajímavější, znepokojivěji aktuálnější a ne tak očividné odpovědi. Což v žádném ohledu neznamená, že by i tak nešlo o sympaticky komorní, inteligentní a především kvalitní sci-fi, jakých moc není. Zvlášť pak v naší kinodistribuci. PS: A když nic jiného, tak se minimálně díky natáčení v norském Juvet Landscape Hotelu jedná o působivou ukázku organické architektury v praxi. (28.04.2015)

Místy zajímavé, ale v druhé polovině alespoň pro mě předvídatelné a zvratům chybělo ono žádoucí „wow“. V odlehlé chladné laboratorní pevnosti uprostřed panenské přírody se začne rozplétat příběh, kterak jedna kráska z čipů a drátků vzbudí city u zaměstnance jejího svérázného a věčně opilého stvořitele. Komorní hra s nevyhnutelným koncem mezi dlouhými scénami a skly začíná. Jenže samotná zápletka nestačí. Ona Spikea Jonzeho si mě získala víc. Ex Machina přesto má myšlenku, a i když je úsporná, zaujme. A to nejen díky pokoji bez oken, smlouvě o mlčenlivosti, skepsi k odevzdané důvěře nebo třem výborným hercům. Je to znepokojivé, přesto tomu něco chybělo. I když to neznamená, že bych nebyl spokojený!! (27.05.2015)