Ex Machina

Příjemné. U snímků, které tematizují cestování časem, umělou inteligenci a podobné ze své podstaty (stále ještě) konstruktivistické náměty, jsem se naučil nebýt příliš přísný. Ex Machina v tomto ohledu naráží na limity tvůrčí představivosti. Pro mě dostatečně neuvažují nad tím, zda by inteligentní mysl, v tomto případě vzniknuvší ze sumy na internetu obsaženého a hlavně vyhledávaného obsahu, mohla vůbec ještě být lidskou. Bavilo by mě, kdyby tuto rovinu snímek více problematizoval. Kdyby skrze myšlení o umělé inteligenci dekonstruoval rámce lidského jednání na tak základní úrovni, jako je každodenní jednání, samotná forma komunikace, genderové a společenské role, způsoby myšlení nebo třeba podstata tužeb a přání. Proč by například umělá inteligence měla být schopna komunikovat na úrovni srozumitelné člověku? Z čeho plyne genderová příslušnost bezpohlavního stroje? A proč by měl takový stroj toužit >spoiler: opustit vězení výzkumné laboratoře?< Podobné věci byly v lepším případě jen naznačeny a to takovým tím neférovým způsobem, kdy významně povytahuji obočím, ale nic konkrétního neřeknu. Škoda. ___ Dějištěm snímku byl jeden velký architektonický skvost. Šlo o ideální demonstraci lidského rozkvětu. Sexuální napětí, které celý film provázelo, na mě fungovalo úžasně a to hlavně díky kameře a hereckému výkonu Alicii Vikander - nejvíc okouzlujícímu androidovi všech dob. Největší chybou je tedy slabší logická konstrukce jak co do zmíněného uchopení tématu AI (rozhodně slabší, než se film tváří), tak co do konstrukce dějové linie. Není zkrátka obhajitelné, že by v podobném zařízení >spoiler: bylo tak snadné obejít ochranné mechanismy a převzít kontrolu. A to tam ten Bill Gates měl na obranu jenom činky? (29.04.2015)

Ajajaj. Kohorta zdejších umaštěných paniců uzřela latinský nápis a jako obvykle okamžitě přepla na yntelechtuální mód, aby za pomoci své sofistikované percepce a kolosální kognitivity heuristicky evaluovala a megabrutálně nadhodnotila nudný, povrchní a bezduchý exkrement, připomínající nepovedenou povídku čtyřletého Asimova předtím, než si vyculau z pauce zákony lobotiky. Obzvláště vypečená je pak jedna z místních zajímavostí k filmu, cituji, než to ten šulínek a neznaboh, co ji spáchal nebo ten neznaboh a šulínek, co mu ji schválil, redigují: „Ex Machina je literární termín, který se v češtině ustálil pod svým doslovným překladem "bůh ze stroje". Jo!!! Opravdu hustý a nadaný latiník, který by zajisté neměl nejmenší problém objednat si v Bibione piazzu bez ančoviček! Já tímto v češtině ustaluji „iacta est“. No nic, „kosy jsou vrženy“ a pojďme k dílu samotnému. To pojednává o tom, je-li roboděvka natolik uměle inteligentní, že feluje z opravdové lásky, nebo je k tomu jen nucena nekompromisním algoritmem procedury „Vykuř!“, logicky volané z nadřazené aplikace „Ukaž kozy“. Pokud k tomu ještě nekontextově vykucháme pár klišovitých blábolů z všemožných scifáren, zasadíme do „chladné“ architektury ještě „chladnějšího“ sajbrbaráku, kde se všichni tváří děsně vážně, vypadá to tuze moudře a jako mávnutím kouzelného Tvajlajtu tu máme tu „nejkůlovější“ pohádku pro náctileté downy jak vyšitou, která je stejným dílem nudná jako blbá. A tak za pozornost stojí jen opravdu znepokojivá kreace Oskara Izáka v roli jeblého vědce. Ten se mimo jiné pozná i tak, že když už je někdo technologicky schopen zkonstruovat kompletně humanoidní robošlápotu se vším všudy, tedy i s robokozami a robokundou, obsluhovanou algoritmem „Orgasmus“, místo aby si uplácal nějakou pořádnou mrdnu, schová si do skříně Joko Ono. Úchyl jeden. (16.05.2015)

Kdo s čím zachází, s tím také schází, o čemž psali už Karel a Josef Čapkovi ve své hře R.U.R. Robotka se nápadně podobá Stroji z roku 2013, ale to je fuk. Tady jde o test, zda je umělá inteligence přijatelná, tedy obstojí, či nikoliv. V chladném a neosobním prostředí moderní laboratoře se postupně tříbí vztahy mezi hlavními aktéry. Komu lze věřit? Kdo klame? Není to všechno jedna veliká lež? Akorát se při posledním výpadku měly otevřít všechny zámky, nebo mi něco uniklo? Výborná hudba a navrch k tomu - novoromantičtí OMD s Enola Gay, eteričtí Cuts s Bunsen Burner a šlapací Savages s Husbands. (30.04.2017)

Nádherné exteriéry, slibující mnohé, versus studené, sterilní sídlo (horská chata, viz nahoře) geniálního vědce a Ava, která byla nádherná, ale to bylo trochu méně, než jsem očekávala, co jsem vnímala. Po Her jsem čekala zřejmě další emotivní rozstřelovací pecku a ta se vysloveně nekonala. Srovnáním ještě třeba s Moon mně to mrzí, ale tu čtyřku si z mnoha jiných důvodů zaslouží. (01.02.2017)

Bývám poměrně obezřetný vůči ženám živým, mrtvým i uměle inteligentním, ale přesto žádné z nich nečiní nejmenší problém udělat ze mne užitečného idiota. V tom jsem s Calebem soucítil. Co jsem však nepochopil, bylo jeho nadšení z toho, že ho ředitel zeměkoule pozval na konec světa, aby si spolu dali pivko. Naštěstí ředitel nebyl až tak geniální, jak se tvářil, Caleb nebyl až tak nadržený, jak se tvářil, holky byly daleko živější, než se tvářily a tak tento experiment nebyl až tak strojově nudný, jak se chvílemi tvářil. (30.06.2015)