Mizející kouzelník Dirk Ohm

Letos jsem viděl 5 filmů na festivalu ve Varech a tento byl rozhodně nejlepší. Seversky dokonale budovaná atmosféra s melancholickým pojetím a k tomu výborný herec v hlavní roli. Postava Dirka Ohma jako taková je usměvavá a laskavá, jen samozřejmě bojuje s vnitřními problémy. August Diehl splnil roli na jedničku. Vše korunuje krásná příroda, která je v pozadí za detektivní zápletkou. (16.07.2015)

Mizející kouzelník Dirk Ohm dokáže velice dobře zasadit zajímavou myšlenku a donutit diváka přemýšlet nad tím, co se vlastně odehrává a proč. Herec August Diehl, jenž zde zastupuje hlavní roli, působí opravdu uvěřitelně a udatně drží celou atmosféru tohoto snímku. Kde to trošku skřípe jsou uspávací dialogy, vzhledem k prostředí nezajímavá hudba, a také pomalejší tempo se samotným závěrečným rozuzlením. [60%] | 50th KVIFF (11.07.2015)

Na některé zmizelé se pořádají div ne lovy se sítěmi a po nekterých neštěkne ani hárající fena. Jak by to bylo s Vámi? Bobbie Peers rozjíždí zajímavou hru o hledání, prolínání snu a reality a i o troše nadpřirozena. A vypráví ji pěkně pomalu, po skandinávsku. Je příznačné, že většina lidí věří, že existuje něco mezi nebem a zemí, ale jsou-li pak svědky nadpřirozené události, mermomocí hledají racionální vysvětlení. Skvělý August Diehl a neméně dobré norské předjaří. Silné tři hvězdičky. (09.07.2015)

[MFFKV - 2015] Už jste někdy přemýšleli, co by se stalo, kdyby jste prostě z ničeho nic zmizeli ? Jak by asi reagovalo vaše okolí, nebo co by se vlastně dělo? Skoro by se dalo říci, že severské filmy jsou taková sázka na jistotu. Když už nebude atraktivní děj, tak Vás mohou dostat překrásnou přírodou nebo především velmi mrazivou severskou atmosférou. Dirk Ohm je zajímavý především díky tomu druhému a také poutavému výkonu Augusta Diehla v hlavní roli. Když vezmeme navíc v potaz to, že je tento snímek celovečerní prvotinou Bobbie Peerse, tak to máme celkem slušný odpich do budoucích let. (08.07.2015)

Jemné severské kriminální drama buduje napětí v pečlivě odměřených dávkách. Čas natahuje prostřednictvím čisté norské přírody, konverzačních halucinací, retrospektivy a opakovaných sekvencí s drobnými obměnami, čímž přesně balancuje na tenké linii mezi optimálně zahuštěnou atmosférou a nudným omíláním téhož. Diehlův herecký výkon v titulní roli se mi moc líbil, vedlejší postavy bych označil za herecky dvourozměrné, místy až výrazově odulé. Rozuzlení záhady mě nejprve trochu zklamalo, poté však film nečekaně pokračoval epilogem, který mě patřičně ukonejšil. Kromě dobře vyváženého scénáře bych ještě rád vyzdvihl kameru, které se úspěšně podařilo najít tisíc a jednu barevnou variaci při přeskakování mezi bílým exteriérem a potemnělým interiérem. 7/10 [KVIFF 2015] (12.07.2015)