Week-End

Vůbec se nedivím, kam až politická situace ve Francii v květnu 1968 a na pár dalších měsíců dospěla, když jsem teď sledoval tenhle film a skrze celé to politické pozadí v tom zneklidněně vnímal, jak mladí rebelové spolu s levicově orientovaným lidem tenkrát asi smýšleli a jak si svobodu ducha představovali, když byli schopni tuhle pouť za svobodou překlopit až do anarchie. Kdybych neviděl ten rok vzniku, spíše bych tipl, že Week-End vznikl až v druhé polovině roku 1968, možná 1969 a již nastalou situaci umělecky reflektuje. Jean-Luc Godard se holt pohybuje na zcela odlišné politické vlně, než abych s ním dokázal souznit, nicméně dávám 4 hvězdičky, protože filmový zážitek to byl vážně skvělý. Celý příběh se odehrává v jakémsi surrealistickém světě plném anarchie, do něhož se hlavní dvojice dostane přejetím obrovské kolony aut v protisměru, a v němž jsou na denním pořádku brutální autonehody, objevují se tu podivní umělci v kostýmech jakoby z jiného světa a žánrově se film z road movie stále více přesouvá do postapa. Film obsahuje nejednu skvělou scénu, dokáže být ve vizuálu, vykreslení prostředí či různých příhodách nápaditý, nejednou jsem se tu i nahlas zasmál, aby mě záhy úplně zamrazilo – asi nejvýstižněji bych to popsal na pasáži se zácpou aut, během níž se přes ty vtipné a groteskní nápady dostáváme během jediného dlouhého záběru až k realisticky ztvárněné tragedii na cestách. Na mě film výborně fungoval v dramatické i komediální rovině, kamera včetně záběrů krajiny a atmosféra onoho světa jsou často působivé a kdyby si Godard odpustil pár nechutných momentů (úvodní vyprávění Mireille Darcové o perverzním lesbickém sexu či dlouhý záběr na krvavé psí maso) a kdyby vygradoval celý film daleko silněji podaným závěrem, asi jdu s hodnocením ještě výš. Jean Yanne se tady do budoucna měl od koho naučit, jak se dělá originální a zábavná satira (nejen) ve víru levicové politiky. Pro mě jeden z nejzábavnějších Godardů. [80%] (13.09.2022)

Dokáže buržoazie rozlišit smazávání rozdílu mezi noční můrou svých "post-industriálních" tužeb a realitou - realitou, ve které se smazává rozdíl mezi rozpáráním těla člověka a tragickou smrtí kabelky od Hermese? Dokáže levicový filmař odlišit svůj film od obdobné úchylné imaginace, kterou předvádí v úvodu jím vytvořené buržoazní charaktery? Buržoazie fantazíruje o zhýralém sexu s vejci a mlékem, anarcho guerilla v závěru vaří lidi, mísí je s vejci či vepřovým. "Week-end" proto ještě není Godardův plně politický film - je ještě sebeironický a místy nejednoznačný. Je spíše špinavým snem levičáka, který to nandává vrcholným filmovým uměním postavám, které si sám vymyslel k ukojení svých tužeb. Ale stejně jako každá fantazie i tahle má svůj původ v realitě, na kterou reaguje: v totální degradaci člověka konzumem a penězi. Na což film/ levičácký sen odpovídá totálním masakrem, anarchistickou auto-destrukcí světa, který sám sebe odmítá a požírá bez východiska (už o cca rok později Godard východsiko nalezne: Maovu žlutou ponorku). Jinak geniální spojení absolutně jasných motivů a scének (celým filmem se ostatně nese Godardova láska ke grotesknímu humoru) s nejartovějším uměleckým odcizením všemu (tehdy) jasnému. (03.02.2017)

K artu a artovym filmom ma doviedol jednak kultovy Orson Welles a jednak David Lynch s Mazaci Hlavou a Lost Highway. Jean -Luc Godard tiez tocil filmy artove, avantgardne,. surrealisticke, fajne. Teda rozhodne to neni film pre povedzme Verbala aalebo Stuntmanmika, ti to zadupu do zeme. Tazko sa o tom nieco pise, kazdopadne cesta plna filmovych a literarnych postav, lavicovych intelektualov a ruralnych laviciarov je fascinujuca dodnes. Druha polka bola plna politizovania, preto vidim asi tolko nizkych hodnoteni : 87 % (06.02.2018)

[1,5*]     "The horror of the bourgeoisie can only be overcome by more horror."     Mimoriadne bizarná komédia s akousi Godardovou víziou konca civilizácie, zaradená medzi 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete, ktorá je zrejme režisérovým najšialenejším a najzvrátenejším dielom. Na začiatku ma síce uchvátila nesmierne pôsobivá scéna dopravnej zápchy, tým sa ale pre mňa aj čaro filmu končí. Film je veľmi nepríjemný po zvukovej stránke - sprevádza ho buď disonančná "hudba", alebo neustále nepríjemné hlasné zvuky (trúbenie, vrieskanie). Ten nervózny, uvrešťaný a totálne absurdný svet začína časom poriadne liezť na nervy. Manželka to nevydržala a po krátkom čase sledovanie filmu vzdala a ja som sa musel obrniť obrovskou dávkou trpezlivosti, aby som to bol schopný dopozerať. A keď sa už film konečne trochu ukľudní (na akomsi poľnohospodárskom družstve začne hrať Mozart), tak nastúpi ďalšia nepríjemná stránka filmu - neskutočná urozprávanosť. Pozerať sa na nezúčastnené tváre hrdinov a pritom počúvať siahodlhé politické vyhlásenia, to proste nie je to, kvôli čomu sledujem filmy.     "What a rotten film. All we meet are crazy people." (16.11.2022)

Četl jsem sice, že se jedná o podivnou road-movie, ale i když mám tenhle žánr rád, tohle byla totální kravina bez smyslu, smysl v tom nachází sám Godard, možná. Je jasný, že řadovýmu divákovi se tenhle typ filmu líbit nebude, jenže tohle nemá prostě žádnej význam. Obsah napsaný o tomto filmu určitou logiku dává, naproti tomu obsah samotný dějový linky nikoli. Možná že kdyby tam ty absurdní postavy nebyly, bylo by to lepší, ovšem právě ony mi film tak dokázaly znechutit společně s chaotickým dějem a politickou exkurzí, že o odpadu tentokrát vůbec neváhám. (04.12.2009)