Jak jsme hráli čáru

Tak bohužiaľ. Skutočne ešte potrebujeme v súčasnosti rozprávky o socializme? Nepotrebujeme o ňom už aj umelecké filmy? Ale dobre, lenže to by musel byť Nvota viac ako remeselník, ktorý iba pretavuje riadky scenára do obrázkov bez akejkoľvek snahy o invenciu. Postavy sú jasne zaraditeľné už od začiatku, skutočná zmena prichádza iba pri jednej z nich a aj tá pôsobí vykonštruovane. Prvých 70 minút sa v podstate nestane vôbec nič, potom zrazu film dostane až zbesilý spád a znova, pôsobí to vykonštruovane. Pritom je zrejmé, že kniha mohla poslúžiť na skvelú adaptáciu, ktorá sa mohla stať klasikou. Lenže to by musel totiž niekto iný ako ten, čo nás už obdaril dvoma absolútne priemernými filmami z týchto dôb. Taký otec Petra je značne nesympatický, jeho odchod v minulosti sa tiež nezdá byť morálne podľa filmu v poriadku a ja by som radšej zostal s dedom, aj keď za tou nesprávnou stranou plotu. (01.01.2016)

Takéto retrofilmy z obdobia socializmu a okupácie v Československu mám rád, obzvlášť keď majú svojský komediálno-dramatický nádych ako tomu bolo aj v tomto prípade. Film navyše mohol budovať svoju kvalitu na rozmanitom detskom svete, ktorý sa vyznačuje osobitou kombináciou naivity, nevinnosti a nebojácnosti. Takže na tomto sa dal postaviť naozaj sľubný filmový zážitok. A tak sa aj stalo! Malo to v sebe viacero kontrastov, ktoré sa navzájom dopĺňali. Sofistikovaný humor (občas dokonca až príjemne sarkastický) pekne kontrastoval s ťaživou atmosférou doby, ktorá vytvorila podklad pre celý príbeh. Takže to ako celok hodnotím veľmi pozitívne, hoci som čakal aj nejakú silnejšiu zápletku, ktorá by ten film potiahla ešte na vyššiu úroveň. Pretože takto to bolo viacmenej do veľkej miery len vykreslenie reálií danej doby prostredníctvom detských očí. P.S. Film som našťastie videl v origináli (a absolútne nechápem na čo je dobré to dabovanie do češtiny, ktoré musí poriadne ubrať z celkového dojmu). (06.11.2017)

Přiznám se, že jsem tušila, že film bude pouze odvarem Pelíšků a Báječných let pod psa. Ale chtěla jsem si připomenout Libušku i pana Lasicu. Příjemně překvapil malý Labuda a užila jsem si pár dalších herců, např. Tobias, Malého a Nogu. Vetchý mě v roli majora nijak nepřekvapil, zahrál ji dobře, ale pro mne už je dost "okoukaný". Doplnění o maďarštinu bylo oživením. Potěšilo mne, že alespoň druhá část snímku měla větší spád. (12.08.2021)

Abych sledovala s rozkoší další film, který vrcholí rokem 1968 se nestává příliš často. Ale měla jsem to štěstí vidět původní nepředabovanou verzi, takže jazykový spletenec česko-slovensko-maďarský v naprosto autentické podobě. Milan Lasica a Libuše Šafránková jsou okouzlující jak jen dokáží ve svém věku být, o Ondřeji Vetchém také už nepochybuji. Vysloveně jsem se kochala. #finaleplzen (11.05.2015)

CITÁT - Pod stromeček jsem si přála medvěda. Bílého............... Tak akorát tak koukám, jak to letí. Šafránková už hraje babičku. CITÁT - A když se konečně naučíš Maďarsky, bude z tebe správnej Slovák............ Trochu mi připadala, že se tvůrci snaží o vtípky, které by si divák zapamatoval. Několikrát jsem si vzpomněl na Pelíšky nebo Černý barony. Tady to ale nefunguje. Asi do půlky je to celkem nudné a i když se to pak lehce rozjede, stejně jsem si z filmu zapamatoval jen ten klobou na konci. (04.06.2015)