Macbeth

Valhalla Rising: Shakespeare Edition. Kurzelova réžia mi v Macbethovi každým záberom pripomínala réžiu Refna. Aj tu Kurzel ponúka veľmi pomalú, až hypnotickú atmosféru, avšak v kombinácii s prvotriednym vizuálom. Zároveň je však Kurzel verný aj svojmu klasickému režijnému štýlu a rovnako ako v jeho žánrovo odlišnom predchádzajúcom filme vykresľuje morálne skazené prostredie a postavy antihrdinov. Technicky tak Macbeth nemá najmenšiu chybu. Nádherná hudba od Jeda Kurzela, vynikajúca Arkapaw kamera (až v prípade týchto dvoch kategórii zamrzí ignorovanie na tohtoročných Oscaroch), štýlové kamerové filtry a nasvietenie scén a zaujímavé spomaľovačky dodávajú aj značne pomalým akčných scénam na neskutočnej intenzite. Chladná, odťažitá, ale pritom hypnotická atmosféra vťahuje a na hereckých výkonoch Fassbendera a Cotillard sa nedá absolútne nič vytknúť, obzvlášť Fassbender mi tu prišiel ešte omnoho lepší než v oceňovanom tohtoročnom Steve Jobsovi. Prvá dvadsaťminútovka a záverečná pätnásťminútovka sú priam vynikajúce, no čo z toho, keď medzitým to je síce obrazovo najmodernejšia, ale naratívne tá najklasickejšia adaptácia Shakespeara. To znamená napísaná zložitým shakespearovským jazykom bez akejkoľvek úpravy pre súčasného diváka. Nemôžem si pomôcť, ale mňa jednoducho tá snobská, „high-level“ shakespearovská reč odradzuje. A v prípade Macbetha mi tie vety robili obrovský problém (úprimne bez anglických titulkov by som nerozumel nič, no ani s nimi to nebola žiadna výhra, avšak na IMDB sa sťažujú aj native speakers, že tomu pri sledovaní nerozumeli, takže asi takto to s Macbethom je ... ešte šťastie, že niečo podobné ma už nikto nenúti prekladať ako tomu bolo na výške). Namiesto toho, aby som mal pri sledovaní pocit, že počúvam niečo jazykovo „hodnotnejšie, tak ma celá tá reč odtrhávala od príbehu, od postáv a jednoducho po pár minútach som na to rezignoval a namiesto záujmu o príbeh, postavy nastúpili minúty nekonečnej nudy. Navyše celý ten moderný vizuál nie úplne nepodobný 300 od Snydera s celou tou rečou neladí a Macbeth by tak chcel byť akoby dvomi absolútne odlišnými adaptáciami, ktoré nie je možné zlúčiť do jednej. Adaptáciou najklasickejšou ako je možné, ale zároveň najmodernejšou. A úprimne si myslím, že podobne jazykovo verné adaptácie sú už dnes na poli filmu prežité a hodia sa výhradne iba do divadla. Vizuálne je tak Macbethe úchvatný, hlavne v úvode a závere, ale látku by to chcelo pre dnešnú dobu aspoň málo upraviť a nie servírovať v podobe ako bola napišaná pred stovkami rokov. Pokiaľ však štúdio nebude Kurzelovi kecať priveľmi do práce, tak z podobne historického Assassin's Creed by mohla byť jedna z najlepších herných adaptácii. Kurzel je totiž veľký talent, akurát si doteraz vyberal látky, ktoré nie sú jednoduché na oslovenie širšieho publika. Uvidíme v decembri! CELKOVO: 3* (6/10) (05.02.2016)

50 % Film začíná celkem nadějně a končí fajn soubojem, ale k výplni už tak shovívavá být nemůžu. Především si měl Justin Kurzel ujasnit koncepci - natočit adaptaci plnou dlouhých monologů a divadelního herectví, nebo drsnou středověkou řežbu s přesahem o sebezničujících ambicích. Jeho Macbeth je ve výsledku sice krácený, ale stále příliš ukecaný, aby měl tempo. Postavy se klidně uprostřed boje zastaví a minutu mluví o svých vnitřních pochodech ve vznešené angličtině. Osobně bych uvítala Shakespeara ještě víc proškrtat a použít angličtinu moderní, zkrátka zachovat především poselství hry. A i když Fassbender a Cotillardová hrají vlastně dobře, nedokázali ve mě vzbudit o jejich postavy zájem. Nový Macbeth tak obsahuje několik dobrých scén v záplavě nudy. (17.05.2016)

William Shakespeare byl ve své době zřejmě jeden z mála lidí, který dával přednost svému peru před svým pérem. Dal tak vzniknou celé řadě kvalitního materiálu a zajistil si nesmrtelnost. Před zhlédnutím tohoto filmu jsem nebyl s osudem Macbetha obeznámen. Dost se mi líbila forma, kterou filmu tvůrci přidělili. Artový nádech byl v tomhle případě maximálně v pořádku. Danou dobu jsem sice nezažil, ale troufl bych si odhadnout, že atmosféru tehdejší doby rovněž trefili. Postavy nevedou ani příliš dialogy, nýbrž spíše sdělují svoje motivace prostřednictvím hlubokých úvah, které jsou na filmu vůbec tím nejlepším. Vynikající byl i Fassbender, kterému to v roli psychopata dost seklo. Celkem obdivuji překladatele titulek. Tohle bych překládat opravdu nechtěl. Přes veskrze pozitivní komentář však nedám více než 3 *, protože jsem se významnou část stopáže nepříjemně nudil. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybrala uživatelka Mireldis. (29.01.2017)

Sugestívne filmovo spracovaný chronicky známy a tragický Macbethov príbeh. Musím uznať, že kamera spolu s hudbou tu zapracovali na plné obrátky, niečo úžasné, predovšetkým preto, že umožnili každej jednej scéne vyniknúť aj po emotívnej stránke. Film by možno mohol niekoho odradiť iba svojim divadelným poňatím, ale môžete mi veriť, pokiaľ dokážete nasať tú úžasnú dobovú, ba priam až hypnotizujúcu atmosféru, tak by to nemalo prekážať. Zo začiatku aj mne trvalo, kým som si na to dokázal zvyknúť, ale už po pár minútach by som za klasický prístup nemenil. To jednoducho k Shakespeareovi patrí. 75/100 (09.02.2016)

Bohudík za každou filmovou adaptaci stokrát převyprávěné legendy, která nejde cestou divácky atraktivního, "realistického" originu. Místo odkazů k současné společensko-politické situaci a "vědeckého" vysvětlení nadpřirozených jevů, k čemuž se uchyluje např. úmorný Exodus, přichází Macbeth s básnickou shakespearovštinou a vysokým důrazem na stylistickou expresivitu. Pokud se v některých rozpačitých reflexích filmu zmiňuje, že se návrat k tradici neslučuje s moderní, snyderovskou post-300 stylizací, podle mě to není pravda. Obě polohy spolu naopak dobře ladí, protože každá svým způsobem přispívá k výrazně uměleckému pojetí snímku. U dialogů není tolik důležité to, že posouvají děj (který řada lidí zná), ale že mají silný poetický rozměr. Taktéž styl se přiliš nepodřizuje požadavkům vyprávění, ale pomáhá expresionisticky dotvářet vyznění scén, slouží k charakterizaci postav nebo má ryze uměleckou funkci. Nejde přitom jen o kontrastní, mohlo by se zdát až manýristické zacházení s barevnými kontrasty, ale třeba i o subtilní práci s kostýmní detaily. Takže když Lady Macbeth svádí manžela na scestí, její vlasy jsou po stranách stočené jako klubka hadů a v pozdějších fázích Macbethova šílenství už volněji rozpuštěné. Audiovizuálně jde o jeden z letošních nejpůsobivějších filmů. Jsem zvědavý, jak si tentýž tvůrčí tým poradí s Assassin's Creedem - takovéhle pojetí by videoherní adaptaci slušelo. (02.12.2015)