Prega il morto e ammazza il vivo

Dzuzeppe Vari ako reziser mi nehovori nic a dlho bol tento film v cervenej farbe a teda najlepsi Vari ? Co ja viem, reziserskych stylov som videl uz mnoho, ale Vari je reziser mejnstrymu absolutne neznamy, mne navyse nesedi jeho rezisersky styl. Rezisersky je to len rutinna jazda, fakt ani jeden zapamatania hodny okamzik, nic len plane dialogy, nudne tempo a v strede filmu vladla priserna nuda. Aspon ze tu nie je to hnusne otrepane klise kradez koni, ale Bojler ! Jack Webb sa zaujima o zlato a film je o tom, ako sa chce spolu s kumpanmi vyhnut oficialnym strazenym postom na US - mexickej hranici. Koniec Bojlera, brojlera a asi aj Spoilera. Plus co sa mi nevidi, film je oficialne taliansky, ale vadi mi ta s prepacenim uchylna talianska amerikanofilia - zase sa to neodohrava v straej Dobrej Europe, ale v USA. 45 % (21.04.2018)

Moc hezký špageťák zaměřený spíše na atmosféru než na akci. První půlku tam banda lidí sedí v chatce 5x10m a v druhé půlce jdou a jdou a jdou pouští-nic pro netrpělivé, akcechtivé a neposedné povahy :D .. Kameraman se nápaditě snaží hledat ty správné detaily a vymazlené úhly pohledu a v Klausově obličeji si vyloženě rochní-což jemu zase evidentně imponuje a tak si to náležitě užívá(učebnicová symbióza). Celkově se dá zase říct, že to KK táhne nahoru ale tentokrát nevyčnívá nad vcelku zručně vybudovaný příběh a ten zůstává konzistentní a záživný až do samého konce..Prostě hezké. (13.08.2013)

Nenápadný, ale o to kvalitnější western o jedné bankovní loupeži a cizinci, který se ze zatím ne zcela zřejmých důvodů připlete k bandě, jež ji má na svědomí. Výchozí situace je tedy podobná jako u Tarantinových Gaunerů a dobrá polovina filmu se dokonce odehrává na jednom místě (resp. na ranči, v Gaunerech to bylo skladiště). Asi nebude náhoda, že jde o jeden z Quentinových oblíbených westernů. Provází jej nezvykle melancholická hudba, kterou bych si uměl představit u Butche Cassidyho a Sundance Kida, a dodává filmu příjemně ospalou atmosféru. Co ještě "Shoot the Living and Pray for the Dead" (jak zní anglický překlad) odlišuje od většiny spaghetti westernů toho béčkovějšího vzezření, je scénář s dialogy, které nejsou přehnaně teatrální a mají hlavu a patu, i herci, kteří sice nejsou známí (až na Kinskiho samozřejmě), ale zato vědí, co mají hrát. Líbilo se mi to a moc. A Kinski je tu ve formě. (30.09.2010)

Málo známý, ale dosti zábavný spaghetti western s výraznou postavou Klause Kinského, který hraje banditu Hogana. Dobrodruha Johnny Webba, jenž převádí bandity s ukradeným zlatem přes poušť do Mexika, hraje Paul Sullivan, trochu podobný Georgu Hiltonovi. Tento film rozhodně není velkým uměním, spíše naopak. Přesto jsem se na něj s potěšením podíval. Kinski opravdu poněkud přehrával (jak už si přede mnou povšiml špaček421), ale stejně svým perfidně-démonickým vzhledem upoutává pozornost diváka, který čeká, co ten lotr provede. Pro tento žánr jsou charakteristické i výroky zhýralé ženštiny, jež si kvůli penězům vzala bohatého finančníka. Příjemným osvěžením je pohledná Patrizia Adiutori v roli Sandy a velmi hezké songy v určitých sekvencích filmu. Silné tři hvězdičky, i čtyři bych chápal jako oprávněné... (17.01.2011)

Jediný důvod ke zkouknutí téhle věci byla touha po zjištění, je-li ten kousek skrytě geniální nebo vážně tak špatný. No, přikláním se ke druhé variantě, prostě mě to nebavilo. Skupinka banditů, majitel hospody se svou vnučkou, několik náhodných turistů a velký šéf Klaus, jehož na začátku zavřou do podkrovního pokoje a on tak zcela mimo obraz toho, co se děje dole (tam se ale taky skoro nic neděje) užívá dovolené (čili zřejmě fetuje). Když přijede dlouho očekávaná žena, jež jim měla dopravit zlato a zase rázem odjede (mimochodem jediná nezrzavá), už se jenom čeká. Velmi podivná trvale opilá Klause svádící žena podoby Jitky Molavcové, další žena, jež na vyžádání zpívá Rolničky (předvánoční nálada se tu ovšem nekoná), trocha rozepří (leč banda si nějakých tří mrtvol ve stáji snad ani nevšimne) a něco drsných hrdinů z pískovcových lomů. Ve chvíli, kdy už to člověk ani nečeká, se vydají k hranicím s hrdinou, jenž jediný ví, kudy vede cesta stále dokola procházenou pískovnou. Panoramata jsou patrně velmi hezká, leč ukazovány jsou nám pomocí záběrů: hrdinové hledí do dály a my jim hledíme do ksichtů, abychom neviděli, co před nimi je. A začne jich ubývat... Hrdina by ušel, leč děj žádný, nelogické chování, k čemu vlastně všechny ty ženské?, kam mizí určité postavy, děda od telegrafu je v první části komický až hrůza, věc nudně dramatizující kamera, zkrátka, jako drama v jedné místnosti mizerné, jako drama putovní taky, Klaus si alespoň užil přehrávání jak bylo libo. A tím nejzábavnějším faktem filmu je jeho širák, pod kterým zřejmě po půlku filmu nic nevidí. (06.04.2014)