Karu Süda - Medvědí srdce

Mám obrovskou potřebu k tomu něco napsat, ale nejsem si jistá, zda se mi to podaří srozumitelně poskládat. Vnímali jste ty propastný civilizační rozdíly? Nutilo vás to přemýšlet nad vlastními prioritami, potřebami a tím, co zahrnuje váš životní standard? Cítili jste obrovskou pokoru k přírodě a nesmyslnost všeho blýskavého a voňavého kolem nás? Nemluvě o destruktívní civlizační potřebě pokořit nepokořitelné – přírodu. Já se toho nemohla zbavit. Osud Bílé tečky byl jasnou metaforou toho všeho, ač byl dle mého názoru úmyslně lehce nadnesený. Tak. Poskládat se mi to sice nepodařilo, ale pokud si teď neťukáte na čelo, mám aspoň z poloviny vyhráno. (02.07.2008)

Když pro nic jiného, tak pro přírodu a krásnou hudbu, byť hlavně na začátku a až zase na konci. Líbila se mi žena stoicky přijímající mužovu nevěru a vezoucí si jej domů na vozíku. Niko přijíždí do tajgy lovit a dozvídá se: „Buď jen lovec, jen lovec. Ne zabiják.“ A myšlenka hodná zapamatování: „Ženy jsou jako kouř. Vdechneš, jsou tvoje. Vydechneš, jsou všech.“ Dráždily mne tam nevysvětlené drobnosti – kde vzal srub se saunou a psí spřežení, dům na vesnici. Klenba stromů byla jako katedrála, k tomu varhany. Zabití medvěda v hrozně krátké scéně. Zato medvědice bude na scéně déle, a jak jí chutní kondenzované mléko! Roční období se rychle překulí. Příroda by to neutáhla, musíme tam dostat svatbu a milostný vztah. Žena je ovšem chytrá a až jej doma nic nedrží, sama mu připraví psy a sáně. Krást se nemá, ale co když je zlodějka žena? Byť jen podivně vrčící divoška Emily. Pád do ledové vody a cesta zpět ovšem v kategorii pohádek. Pak část dost ujetá. Z původně zajímavého snímku cosi neuchopitelného. Poslední půlhodina mi nic moc neřekla. Opravdu úchvatné byly sbory, hlas mi místy připomínal Springsteena. A ještě tam zněl Wagnerův Tannhäuser (03.07.2008)

Sled scén, které na sebe moc nenavazují a pohříchu toho ani jako celek diváku nesdělí. Autorský záměr byl pravděpodobně vytvořit film plný přírodních scenérií, zvířat, foklóru a mystiky - a všechno ostatní (příběh, který by líbivou směsku spojoval, nosnou myšlenku etc.) nechť najde divák sám. Místo toho jsme zahlceni kupou za vlasy přitažených zvratů, nelogičností, nad kterými zůstává rozum stát. Pokus chcete vidět něco lepšího o zápase člověka se zvířetem, civilizace a tradice nebo o přirozené moudrosti domorodců , pak existuje mnoho fimů, které jsou lepší volbou - třeba famózní Kurosawův Děrsu Uzala. (01.07.2008)

1. 7. 2008, komentář zde č. 4. S předchozími komentáři plně souhlasím, mé hodnocení se však přesto liší. Roztříštěnou dějovou linku a řadu nelogičností jsem v tomto případě ochoten tvůrcům odpustit. Snímek si mě získal řečí obrazů i zvuků, mnohé scény - byť nepochopitelné - na mne udělaly (kdoví proč) silný dojem. Zkrátka - tuhle filmovou směs drsné divoké přírody, mystiky a erotiky si kdykoliv rád zopakuji. (01.07.2008)

Mně se ten film líbil (včera jsem se na něj koukla na ČT1, i když mě naprosto deptá dabing; nicméně bylo to jednodušší, než jej shánět nějak jinak). Je to samozřejmě poněkud bizarní a snová záležitost, ale to je v pořádku – už jen příběh samotný je jakési zpracování moderní legendy, takže jinak by to ani nešlo. Nesouvislost děje je dána tím, že jsou vyhozeny všechny nepodstatné věci, které se odehrávají “mezitím” a já jsem tomu byla skutečně ráda. Nepotřebuju vědět, co Nika dělal celé měsíce od jedné události k druhé, postačí mi ty události samotné. A film tím u mě naopak získal na zajímavosti, takové nejednoznačnosti a náznakovost se mi líbí monohem víc než polopatičnost. A jinak samozřejmě Nikova koexistence s místními domorodci a nádherná krajina.. Nika sám (třebaže “civilizovaný” a moderní člověk) jako by nepotřeboval vše chápat – prostě bral věci tak, jak přicházely. Podobný přístup doporučuji i při shlížení filmu :) (11.10.2008)