Ip Man 4: The Finale

Moc hezky natočené a sestříhané mlátičky, které zůstávají maximálně přehledné i v případě, že jste po trojnásobné lobotomii a máte šedý zákal. Ty jsou fakt moc fajn a daly by se sestříhat do atraktivního klipu. Zbytek je ryzí blinkáníčko - monstrózně černobílá, hyperkorektní, patetická pohádka o správňácích a hajzlech, která je v extrémní křeči pokaždé, kdy má někdo promluvit či jednat. Direktem přímo na solar jsou povinné scény s Ípáčkovo kouřením a rakem. Když vidíte, jak ten megasprávňas důležitě pokuřuje a osudově kašle, působí to zhruba stejně věrohodně, jako pětiletý skautík vysávající gramovou lajnu koksu. Tenhle film je ryzím důkazem, že formální pozlátko na hotovou věc nestačí. P.S. "Based on true story" - opravdu jen "based". (27.09.2020)

Trojka bola o niečo slabšia, no štvrtý diel s podtitulom finále je pre mňa znova to pravé orechové. Je tu cesta do Amerika, Bruce Lee, fantastický Scott Adkins, totálne vybrúsená akcia a tak trošku smutné finále, ktoré mohlo byť trošku lepšie spravené a nie tak na rýchlo odbité. Tak či tak, veľká spokojnost s posledným dielom, ale aj s celom sériou. 80% - 4* (01.08.2022)

Po traileru jsem byl skeptický, ale nakonec se dost možná jedná o nejlepší a nejdospělejší díl série. Samozřejmě; primitivně je zde interpretován konflikt mezi USA a přistěhovalcema. Jinými slovy, Amíci se prostě nezamyslí a každý konflikt musí končit až nuceným soubojem, ale já skutečně věřím, že tak nějak se to odehrávalo tehdy, i když nevím jak moc byl protlačován ten rasismus skrz. Jestliže je něco, co se mi líbilo, tak charakter Ip Mana. Má výčitky, je znát na něm, když utrpí nějaké zranění a přizpůsobí styl svého boje těm podmínkám a co víc - když ostatní mu tleskají, že se zastal utlačovaných, on jen stojí a nevypadá ani nadšeně z toho, že nakopal prdel soupeři. Protože koho těší žít v takovým konfliktu, kde jediné východisko je nekompromisní souboj? To byl malý detail, který mě potěšil. Když už mluvím o bitkách, tak jich zde je klasicky mnoho. Zpočátku IP Man se drží a jen občas něco předvede, ale v druhý polovině nešetří kadencí a sype to ze sebe jako za mlada. Bitky nepůsobí nijak zrychleně, nejsou nepřehledně natočený a jsou opravdu dost kontaktní. Když někdo schytá nepříjemný kop, nebo úder, chytne se za tu ránu, kulhá či má dokonce otisk/modřinu. Ten kick Bruce Leeho na hlavu toho karatisty v uličce mě normálně rozesmál :) sem tam je jasně očividné pomocné lano, že nějaká postava odlítne až moc, nebo nějaký výskok, ale toho je pomálu a nepůsobí to rušivě. Bitky působí stále dynamicky, kontaktně a drsně a dost tomu napomáhá pořádný nazvučení každého úderu. Co se týče témat apod, tak právě čtvrtý díl mi přišel i nejvíce pestrý na tohle a vidím v materiálu stále mnoho potenciálu na rozvětvení univerza. Bruce Lee tentokrát dostal dost prostoru a plno témat a prvků mi přišlo jen lehce nakousnutých. Adkins nemá až tolik prostoru a v akci se s ním šetří do závěru, ale tohle je snad první film, kde vidím jak karate dokáže být nebezpečné a bolestivé. Místama mě film dojal emocemi kvůli tomu, jak některé charaktery dospějí i když je k tomu vede klasická klišé motivace (synu poslouchej, mám rakovinu, bla bla) ale funguje to, protože prostě Ip Mana máme rádi, jeho filozofii a zejména charisma Donnieho. Jediné co vytknu, tak to CGI s letadlem se fakt nepovedlo a prostě ... mi ty konflikty přišli až moc vyhrocené, ale aspoň tam za tím je přeci jen nějaký důvod a ač se postavy vyjadřují primitivně ohledně toho, že "žlutý jsou odpad a bla bla", nějak si umím představit, že to takhle i být mohlo. (16.02.2020)

Kung-fu filmy jsou původně specifickým hongkongským žánrem, který se začal rodit u těch spíše okrajovějších a hůře zafinancovaných produkcí a při svém průniku do západní distribuce nejdříve zahraničním divákům přivodil kulturní šok. Papundeklové produkce plné stylistického excesu smetly veškeré představy o duchovní a kontemplativní povaze asijských kinematografií, které vycházely z obeznámenosti s filmy Akiry Kurosawy a dalších výrazných autorských osobností. Série o Ip Manovi se původně snažila o hollywoodskou atraktivnost a serióznost, což jí také pomohlo ke značné globální popularitě. Trojka však již vykročila směrem k nevázanému excesu a závěrečná čtyřka jde v tomto směru ještě dál. Zvláštně vypjatě melodramatické herectví tu hodně vyčnívá, neboť by se jevilo přehnaně i v leckteré telenovele. Vyprávění pak připomíná hraní příběhového módu v Mortal Kombatu, kde vztahové propletence mezi postavami slouží hlavně jako záminka k soubojovým pasážím. A když souboj nejde motivovat příběhem, vždycky může přijít někdo, kdo si chce prostě poměřit síly. Chvíli se zdá, že téma rasismu by tentokrát mohlo být pojato trochu komplexněji - s odkazem na dědictví Bruce Lee, který se nebál kombinovat ani různé školy kung-fu, ani různé vlivy ze Západu i Východu (vzpomeňme na Cestu draka, kde Bruceova postava odmítá zavrhnout karate jen proto, že je japonské). Nakonec to ale zůstane především u tepání diskriminace čínských imigrantů zlými Američany. Výsledkem je cheesy jednohubka, která nenáročně zabaví především toho diváka, který ji sleduje z ironického odstupu. (02.08.2020)

Pod 4 jít nemohu, série o IP MANOVI si drží laťku kterou ani tentokrát nepodleze, a díky Adkinsovi, o kterém víme že umí, jí drží společně s tradične fenomenálním Doniem Yenem až do epického závěru, u kterého poctivím fandům prostě musí ukápnout slza. Díky za dokonalou Kvatrologii, ke které se budu čas od času s chutí vracet. (12.02.2020)