Ip Man 4: The Finale

Více než uspokojivé vyvrcholení skvělé série, která se po celou dobu pyšnila především absolutně špičkovými bojovými scénami a až nezvykle působivými zápletkami, a i tento závěrečný díl není v tomto směru výjimkou, možná tedy jen v souvislosti s onou zápletkou by se dalo podotknou, že tentokrát působí až příliš šablonovitě a chvílemi i trochu bez záživnějšího spádu, nicméně pro mě osobně tu zůstalo to nejzásadnější a navíc v nejmaximálnější možné kvalitě, a to množství dokonalých, strhujících soubojů, u kterých jsem se opět jen tetelil blahem a jako luxusní bonus tu řádí můj milovaný a nedotknutelný Scott Adkins, každopádně veškerá jejich choreografie a nasnímání je jedna velká paráda, zkrátka Martial arts v nejpůsobivější možné podobě. Jinak Donnie Yen jako Ip Man nepřekonatelný, charismatický, sympatický a výrazný muž, kterému lze věřit každé slovo, stejně jako každý úder, a díky němu zde fungují i emoce a dramatické situace, jelikož je stejně tak dobrý herec jako bojovník. Závěr je pak především pro příznivce této série velice silný, škoda tedy jen toho méně tuctovějšího příběhu, neboť jinak se jedná o skutečný žánrový skvost. (25.08.2020)

Série končí a pro mě povedeně. Poslední díl se námětem podobá třetímu a zas se hodně zaměřuje na Ip Manův osobní život, i když o souboje taky nezůstaneme ochuzeni. Tentokrát se proti sobě opět postaví především kung-fu a karate. Man odjíždí do Ameriky a sledujeme jeho neshody s čínskými mistry z Čínské čtvrti, Američany a jejich předsudky a taky armádou, kde se jistému důstojníkovi nelíbí, že se mu na jeho základnu cpe kung-fu. Připomnělo mi to staré filmy s Jetem Li a jeho trampoty na divokém západě. Objeví se i Bruce Lee, ale už jako zkušený bojovník. Adkins byl slušný záporák, líbil se mi víc než Tyson ve trojce, ale přišel mi v té roli takový zvláštní a zatím jsem nezjistila proč. Snad opáčko osvětlí :) Přeloženo. (29.12.2019)

Mohl bych teď začít brblat, hledat drobné mouchy, až tragické záporáky, ale to dnes nemám absolutně v úmyslu. Yen je totiž tak charismatický sympaťák, že tohle všechno zvládne levou zadní. Nasadí svůj okouzlující úsměv a když to nefunguje, přejde v souboj jeden na jednoho, který i v tomhle čtvrtém pokračování funguje skoro stoprocentně a jako třešnička na dortu je pak jeho naklepáváná, která mění jeho troufalé protivníky v zoufalé statisty. Je to naprosto důstojné zakončení téhle série, které sice na nejlepší, první díl nemá, ale zbylé dva strčí hravě do kapsy. Díky moc, Donnie, hlavně kvůli Tobě to stálo rozhodně za to. (04.03.2020)

Poslední desetiletí ovládl Ip Man svět filmů martial arts, včetně TV seriálu. Tolik nebylo natočeno málem ani o nejslavnějším kung-fungistovi planety Bruce Lee. Naštěstí tu zásadní filmovou linii stvořili mistři žánru a fanoušek si lebedil. Ip Man byl totiž zhmotněn Donnie Yenem a to je pak i jedno jestli to bude film o životě vcelku normálního čínského mistra bojového umění Wing Chun. Tvůrci až komiksově heroicky vzdali hold této postavě, kterého nakonec porazila jen zákeřná choroba. Finální film je už bohužel snahou vycucat úplně zbytky toho, co by ještě mohlo být o mistru známo, respektive natočit díl o uzavření jeho životní cesty. Ve filmu by mělo být Ip Manovi zhruba přes 70 let, Donniemu je v reálu o 15 let méně a ke všemu vypadá, tak na 30 let, s maskováním či stárnutím ve všech dílech si filmaři hlavu nelámali. Protivníkem je Scott Adkins, který už jediný zbyl, kdo je ještě neasijsky bojovně funkční, zaplatitelný a chtěl si taky zahrát a dostat na prdel. Adkins je zde řádně nabušený a člověk by myslel, že přibral tak 20kg nějaké té svaloviny, kterou ovšem skrývá pod košilí, takže kdo ví zda jen prostě nezačal chodit na tréningy ke Stevenu Seagalovi. Neustále zmiňovaný Bruce Lee aka žák Mistra Ipa se ani zde neprojeví nijak výrazně (jeden fight s povinnými pohyby, mňoukáním a nunchaku). Celé to působí jako hongkongský film z roku 1978, až tak tradiční scény, zápletka, výkony jsou použity, což není výtka, ale při porovnání s nadprůměrným prvním dílem je toto neslané nemastné a prostě už opakující se situace v konfliktech postav a utiskování Číňanů všemi jinými národy. Pochválit zase musím to neustálé mytizování Ip Mana jako ochránce slabších, ty scény když se někde objeví a vymlátí přesilu darebáků jsou prostě krásný. Stejně tak Kawaiova hudba. (03.03.2020)

Coby přímočará pocta konkrétnímu člověku překvapivě vkusné, dojde-li na sentiment, a nehloupé, když pak přijdou ke slovu nezbytné žánrové přísady... nepochybně právě i díky tomu prvému, jakkoli je tu Dobro a Zlo na skutečný životopis odděleno přece jen poněkud černobíle. Za mě nicméně určitě pozitivum, že jsem mezi výtečnými souboji opakovaně úspěšně zapomínal, že je to žánrově v prvé řadě o nich, bravo! (16.04.2020)