Moloch

Tíživá atmosféra Orlího hnízda, které se marně snaží vyzdvihnout nad mlhu a smrt, kterou jeho majitel tam dole v údolích celé Evropy pomáhal rozpoutat. Celý film popisuje vlastně právě snahu/ iluzi náladového neurotického, a stále více a rychleji, starce uniknout zničující tíži okolního světa, o které již tuší, že pro něj přinese fatální důsledky. Proto se jeho útočiště přeměňuje ve svého druhu letní prázdninovou návštěvu (třeba u příbuzných), kde na Adíka, toužícího alespoň na chvíli zapomenout na řítící se zničení sebe i svého tisíciletého "díla", čeká infantilní, neuskutečnitelná láska k Evě (třeba jako letní láska k vzdálené sestřenici). A stejně jako si dítě namlouvá, že když nebude myslet na blížící se začátek školy (nebo východní frontu), tak si svůj letní sen prodlouží, stejně tak se Hitler se svou Evou uzavřou ve svém útočišti, kde se čas skutečně téměř zastavil, protože jako vše v blízkosti tohoto vůdce, i on pomalu umírá. Obdivuji Sokurova že to dokázal zachytit a autorovi scénáře nezbývá než pogratulovat za Prix de scénario. (18.02.2014)

Filmová parodie, která se s existencí 3. říše vypořádává po svém. Nahá a naivní, leč vždy připravená Eva Braunová, starý a paranoidní Adolf, ještě zakrslejší a psovsky vlezlý Goebbels, drzý a odmlouvavý Bormann, pár dalších statistů, zajímavé scény, orel, mlha, gramofon...celkem zbytečný pokus o diskreditaci dávno zdiskreditovaného (26.10.2007)

Pomóc, resuscitovaaaať! Ešteže som druhú polku značne nebrala vážne (sladké sny), inak by ma možno mrzela aj tá jedna..... TRÁPNA studňa nudnosti. Tu je proste potrebné klásť otázku: Načo niečo podobné uzrie svetlo sveta? Načo sa na to dívam?! Ja mám poľahčujúcu okolnosť, prihodilo sa to náhodou a pre nemčinu mám slabosť, v tomto prípade bohužiaľ... V pláne zrejme bolo naskicovať Hitlera v prostredí jeho "pevnosti" ako človeka so svojimi fóbiami, úchylkami, privátnymi myšlienkami, ako tragickú persónu... Lenže z tohot pokusu sa vo mne robia kotrmelce, chce sa mi vracať! Aby som čumela, ako sa Eva s "Adim" naháňajú okolo stola, la la la, to mi odpusťte, ale NIE. Obzvlášť, keď celý čas je to identicky banálne a trápne. Vraciam. (14.01.2009)

Když se vám chce spát, nekoukejte na filmy..:) Co budete dělat, až uvidíte Ruskou archu? Tento film se mi naopak jeví jako povedené (ačkoli v jádru nijak objevné, umělecky ale skvěle zpracované) Sokurovovo odhalení podstaty nacistické ideologie... šílenství, myšlenková pomýlenost, hlupství obalené do intelektuálních frází o nadřazenosti jedné rasy... to vše odehrávající se v chladných zdech monstrózního sídla, v němž lidskost a lidská přirozenost působí jaksi nepatřičně. Jak už bylo řečeno jinými, nejsou podstatné reálie, nýbrž duch a podstata celého režimu. Nejde si nevšimnout těch kontrastů, kterých je film plný... počínaje protikladem Eva vs. Adolf + hosté a konče všudypřítomným napětím mezi zábavou ve vile a vzdáleným běsněním na bojištích a koncentračních táborech. Tedy nuda? Pro mě ne.. (26.10.2007)

Synonymem filmového umění se pro mě pomalu, ale jistě začíná stávat jméno Alexander Sokurov, jeden z nejuznávanějších ruských tvůrců současnosti. Jeho inovační a neméně originální postupy slaví úspěchy jak v domácím Rusku, tak i v "západním světě". Stejně jako v Matce a synovi je Sokurovův režijní rukopis rychle rozpoznatelný. Buď si jeho styl zamilujete, nebo vám bude přinejmenším velmi nepříjemný. Já se přikláním k těm prvním. Snímek, jenž na mě zapůsobil zejména svým omračujícím vizuálem. Sokurov dokázal vdechnout život nehybným obrazům, jejichž magičnost ale v určitých momentech kontrastovala s až přílišnou dějovostí. Ta na mě částečně působila jako rušivý element. Zobrazení pomalého rozpadu Hitlerovy osobnosti vnímám jako paralelu ke stavu dnešní společnosti, taková sofistikovaně zaobalená apokalypsa. [==] "Filmové umělecké dílo není natáčeno, nýbrž komponováno." (25.10.2007)